Může Být I Hůř II.Díl ✓

28. Moji kluci

Violet

Pobíhala jsem po place a snažila se ignorovat Jaka, který už zase seděl u baru a sledoval mě při práci. Dělal to poslední dobou docela často. Nechápala jsem o co mu jde. Vídali jsme se kvůli mému bráchovi a Sarah, ale proč sem chodil i když nemusel, to jsem fakt nechápala.

"Budeš chtít ještě něco, nebo už půjdeš?" zeptala jsem se ho trochu napruženě. "Dal bych si tebe, tak počkám, až se mě rozhodneš obsloužit," řekl a culil se při tom, jako puberťák. "Jo, tak na to zapomeň," řekla jsem rázně. "Jsem zadaná, vzpomínáš?" dodala jsem ještě. "Zatím," utrousil tiše, ale já ho i tak slyšela. Protočila jsem oči a raději ho ignorovala.  Už dávno jsem zjistila, že nemá smysl se s ním moc hádat.

Dělala jsem svojí práci, když mě někdo chytil zezadu za pas. Polekaně jsem se ohlédla. 

"Jeffe," řekla jsem polekaně. "Ahoj krásko, jak to jde?" zeptal se a přitiskl si mě k sobě blíž. Koutkem oka jsem zahlédla Jaka, který se jen nelibě ksichtil při pohledu na nás.

"Všechno jde dobře," řekla jsem v odpovědi a věnovala mu letmý polibek.

Jeff sem teď chodil hodně často a hlavně když jsem tu byla já. Jakoby si mě oba moji kluci hlídali. Jake o věděl o Jeffovi a Jeff nejspíš začínal něco tušit o Jakovi. Vážně jsem si nepřála být u toho, až se tohle všechno rozmotá.

"Můžu ti pomoct, jestli chceš," navrhl mi. "Jeffe, je to moje práce. Všechno zvládám," ujistila jsem ho. Věděla jsem, že se mi snaží pomoct, ale jeho péče o mě byla někdy až přehnaná a tak trochu i otravná.

"Dobře," řekl trochu zklamaně. Jeho pohled se přesunul k Jakovi. "Už je tu zase," podotkl. "Ty ho znáš?" zeptal se podezíravě. Téhle otázky jsem se už nějakou dobu bála. "Jo, je to starý známý. Kamarád mého bratra," řekla jsem. Nebyla to tak úplně lež, jen jsem zamlčela jednu ne úplně podstatnou část. Mohl by mi to snad někdo vyčítat?

"A co tu chce?" zeptal se a přitom si Jaka měřil pohledem. "Hranolky a kolu," řekla jsem a doufala, že mu to bude stačit. "Jenom?" zeptal se podezíravě. "Pokud vím," zalhala jsem. "Neměl bych si s ním promluvit?" Začala jsem mírně panikařit. "Proč bys to dělal?" zeptala jsem se nechápavě. "Proto, aby tě neobtěžoval," řekl rázně Jeff. "Ale on mě nijak neobtěžuje," opáčila jsem trochu zaraženě. Pravda byla sice trochu jiná, ale to on nemohl vědět. "Fajn, ale kdyby přece jen jo, tak mi to hned řekni," hlesl varovně. Jeho hlas zněl nebezpečně a tvrdě. Přikývla jsem.

Jeho chování ohledně Jaka se mi moc nezamlouvalo, ale nevěnovala jsem tomu moc pozornosti. Musela jsem přemýšlet nad tím, jak mu vysvětlím, že jsem s Jacobem kdysi něco měla. Chtěla jsem k němu být upřímná, a tak tohle muselo jít ven na světlo. Doufala jsem, že to Jeff pochopí. 

Ahoj děcka, 

hlásím se s novou kapitolou a zároveň už s polovinou maturity za sebou. Trochu mě mrzí, že teď nejsem moc aktivní, ale bohužel ta maturita mi bere téměř všechen čas.. Snad to trochu napravím o prázdninách.

S láskou...Vaše Kirké..