Může Být I Hůř II.Díl ✓

32. Jako malé děti

Violet

Zvonek u dveří znamenal jen jednu věc a to pořádný průšvih. Ať to byl kdokoliv, nesměl najít Jaka v mém bytě. 

Pohlédla jsem mu do očí, věděl na co teď myslím.

"Co?" zeptal se. "Vadilo by ti, kdyby si se na chvíli někam schoval?" řekla jsem nervózně. "To si děláš srandu, že jo?" ujišťoval se. "Ne," odpověděla jsem jednoduše. "Vee, už ti není sedmnáct," upozornil mě. "Jo, ale pořád tě nikdo nemusí najít v mém bytě," nenechala jsem se odbýt. Zvonek už začínal být neúprosný. "Jen prosím," řekla jsem a šla ke dveřím.

"To ti to trvalo," prohlásila Mia hned, jak jsem jí pustila dovnitř. Objala mě a pak už se šla porozhlédnout po mém bytě. Proč to všichni dělají?

"Páni, docela jsi se tu stihla zabydlet," podotkla obdivně. Přikývla jsem a nenápadně začala hledat Jaka. V duchu jsem se modlila za to, aby mě poslechla schoval se. 

"Jen si dojdu na záchod a pak se podíváme, co by sis mohla vzít na sebe," řekla a pohledem zhodnotila můj domácí úbor. Nic jsem jí na to neřekla, ale když se zavřela na záchodě, tak jsem nečekala ani minutu a šla do obýváku.

"Co tady ještě děláš?" zasyčela jsem polohlasně, aby mě Mia neslyšela. "Čekám, chtěl jsem si pokecat s tvým přítelem," řekl s pobaveným úšklebkem. "Musíš hned odejít," řekla jsem rázně a táhla ho za rukáv ke dveřím. "Proč?" zeptal se nechápavě. "Prostě padej," vyjekla jsem trochu hlasitěji, než jsem chtěla. Hádali jsme se tam a přetahovali, když v tom vyšla Mia z koupelny a my oba ztuhli na místě.

"To si ze mě snad děláte prdel!" vyjekla Mia. Cítila jsem se jako malá holka, kterou její rodiče právě nachytali s cigaretou v ruce. Teď už jsem jen čekala na sáhodlouhý proslov, který mi osvětlí, proč přesně je moje chování chybné.

Seděli jsme s Jakem na mém gauči vedle sebe a Mia před námi pochodovala sem a tam. Cítila jsem se znovu jako malé dítě.

"Vy dva jste zase spolu?" zeptala se přísným hlasem. "Ne, to rozhodně ne," řekla jsem rázně. "Zatím," dodal Jake a já ho spražila přísným pohledem. "Nemáš jen tak náhodou ještě sedět?" zeptala se Mia a její pohled skrz na skrz propaloval Jaka. "Pustili mě, že jsem byl hodnej," řekl se zářivým úsměvem. "A co dělá tady?" přesunula své oči opět na mě. "Je tu na návštěvě," řekla jsem první věc, co mě napadla. Mia skousla svůj spodní ret, zdálo se, že vyhodnocuje tuhle situaci.

"Dobře, takže ty," ukázala na mě. "Ty teď půjdeš do pokoje a vybereme ti něco na sebe," řekla rozhodně a pak se obrátila k Jakovi. "A ty se teď sebereš a vrátíš se zpět do té díry, ze který si vylezl. Je to jasné?" ujišťovala se, že jí oba chápeme. Já jsem začala souhlasně přikyvovat, jako poslušná holčička. Jake chtěl protestovat, ale Mia mu nedala šanci. Byla tvrdá a neúprosná.