Může Být I Hůř II.Díl ✓

37. Ale...

Violet

Asi týden po té události s Jeffem jsem stále seděla doma a odmítala vytáhnout paty ven. Bála jsem se. Bylo to hloupé, ale myslela jsem si, že by mohl čekat za dveřmi. Nechtěla jsem nic riskovat. Zamkla jsem se v bytě a nechtěla nikoho vidět. Jediný koho jsem pustila dovnitř byl George.

Můj bratr věděl, že se něco stalo, ale neměl nejmenší tušení co. Neptal se, věděl, že když budu chtít, tak mu to řeknu. 

Jake mi volal a psal každý den. Já se ho snažila ignorovat. Ať to bylo jakkoliv dětinské, tak jsem nechtěla ustoupit. Měl tajemství a chtěl, abych mu věřila. To přece nešlo dohromady.

A tak jsem seděla ve svém bytě a přemýšlela nad svým životem. Neměla jsem teď ani přítele, ani práci. Věděla jsem, že se svým životem musím nutně něco udělat. Chtělo to jednoduše změnu. Způsob odreagování jsem nemusela hledat moc dlouho. Stačilo pár Georgových návštěv a bylo mi jasné, co bude novým cílem mého života.

Můj brácha byl bez Sarah ztracený. Do teď se oba všemožně vyhýbali nástrahám, které jsme na ně já s Jakem připravili. Jenže teď jsem na to měla čas a byla jsem víc odhodlaná, protože jsem při tom mohla zapomenout na sebe.

Zbývalo jen vyřešit, jestli do toho zapojím Jaka, nebo se mu budu raději vyhýbat. V téhle otázce jsem byla rozpolcená, tak jako ve všem, co se týkalo Jacoba. Jakoby každá věta, která je s ním spojená musela nutně obsahovat "ale".

Je skvělý, ale... Nikdy jsem nikomu nevěřila víc, ale... Nedovedu si představit život s nikým jiným, ale... Miluju ho, ale...

Dá se s někým takovým žít?

Ahoj děcka,

Jak trávíte podzim? Jak se vám líbí můj příběh? 

Loučí se...Vaše Kirké..