Může Být I Hůř II.Díl ✓

13. Někdo jiný

Violet

Vyšla jsem ven z domu mých rodičů. Chtěla jsem odejít co nejrychleji, abych se nemusela potkat s Jakem. Plán to byl dobrý, ale nevyšel. Dostala jsem se až k mému autu, ale Jackob byl rychlý a hned stál vedle mě.

"Můžu s tebou prosím mluvit?" zeptal se. Sklopila jsem pohled k zemi. "K čemu by to bylo?" oplatila jsem mu otázku otázkou. "K tomu, abys mě pochopila. Třeba by jsme to mohli nějak napravit," řekl toužebně. "Promiň, ale já už jsem někde jinde a s někým jiným," zalhala jsem. "Ty někoho máš?" zeptal se hned. Měla jsem mu říct pravdu? Jistě! Ale co jsem udělala já? Zalhala jsem! "Jo, mám. Akorát zítra jdeme na rande," řekla jsem suveréně. Pravda byla taková, že na rande jsem zítra opravdu měla jít, ale zadaná jsem úplně nebyla. V mojí hlavě byla tahle odpověď rozumná. Jake se ode mě musel začít držet dál.

"To je fajn," řekl, ale z jeho hlasu i výrazu mi bylo jasné, že to vůbec fajn není. Abych byla upřímná, měla jsem radost z toho, že jsem mu mohla ublížit. Chtěla jsem, aby mu bylo jako mně, když jsem mu psala všechny ty zbytečné dopisy, u kterých jsem probrečela tolik hodin.

"Jo, Jeff je skvělý," přilila jsem benzín do ohně. "Jeff," zopakoval si spíš jen pro sebe. Jeho zlost mu byla vidět v očích. Věděla jsem, že zuří, ale taky jsem věděla, že nemůže nic dělat. Měla jsem pocit zadostiučinění.

Ahoj děcka! 

Jak se vám líbí druhý díl tohoto příběhu? 

Hezký den vám přeje...Vaše ocucaná Kirké..