Může Být I Hůř II.Díl ✓

17. Chip

Jake

Nevím, co jsem si myslel. Doufal jsem, že mám stále nějakou šanci, že by mi snad mohla odpustit. Byl jsem sobec, chtěl jsem jen, aby se ke mně vrátila zpět, aby vše bylo jako dřív, jako před tím, než jsem to tak kolosálně podělal.

Kdyby si aspoň začla s někým normálním, s někým kdo jí ochrání, ale tenhle ňouma? Byla pro něho až moc dobrá. On si ji nezasloužil. Ani já jsem si ji nezasloužil...ani dnes a ani tehdy. 

Seděl jsem tam a koukal, jak moje láska odchází s jiným. Dalo mi to velkou práci nejít za nima a nevymlátit z něj duši i všechny orgány. Musel jsem jí nechat jít, aspoň tentokrát. Jen pro tuhle noc.

"Ona je vážně krásná," řekl najednou někdo vedle mě. Otočil jsem se. Chlápek to nebyl moc vysoký a jeho výraz byl spíš roztomilý, než děsivý. Znal jsem ho. Patřil k nim, k lidem, který mě zatáhli do sraček. 

"Chipe?" řekl jsem překvapeně. Možná na to nevypadal, ale byl velmi nebezpečný. Kdysi jsem byl rád, že je na mojí straně barikády a že nejsem jeho nepřítel, ale teď bylo všechno obráceně. 

"Co tu děláš?" zeptal jsem se a doufal, že tohle je jen náhoda. "Co myslíš?" uchechtl se. "Dávám si svůj burger a hranolky," poukázal na talíř před sebou. Přeměřil jsem si ho podezíravým pohledem. "Ale máš pravdu, Jaku. Jsem tu tak trochu pracovně," řekl a já věděl, že tohle není dobrý. "Chipe, prosím," vydechl jsem polohlasně. "Ty mě prosíš? Vážně?" řekl pobaveně. "Jaku, kamaráde, znáš pravidla," poplácal mě přátelsky po zádech, ale přátelského na tom nebylo vůbec nic. "Šéf tě varoval. Co pak nevíš, Jaku, že žalovníčky nemá nikdo rád?" zeptal se mě. "Co chceš?" zeptal jsem se se zaťatou čelistí. "My jsme chtěli, aby jsi mlčel, ale ty sis pustil pusu na špacír. Je to jednoduché, musíš zaplatit," řekl a já věděl, že o peníze mu rozhodně nejde. "Dobře, se mnou si dělej, co chceš," řekl jsem rozhodným a pevným hlasem. "Ne, a tebou by to nebyla zábava, Jaku. To ta tvoje holka vypadá, že by mě mohla pobavit." Zatnul jsem ruku v pěst. "Jí z toho vynech," zasyčel jsem. "Ale, ale, takže tobě na ní opravdu ještě záleží," pousmál se vítězně. "Neblbni, vždyť už se tahá s jiným," uchechtl se. "Prostě jí nech být," zopakoval jsem. "Jaku, víš, jak to chodí," řekl a zvedl se k odchodu. "Ber to tak, že už aspoň za ní nemusíš dolejzat a dělat ze sebe idiota," dodal ještě, než zmizel.

Věděl jsem, že tohle není dobrý. Nemůžu to tak nechat být. On ji zabije. Musím ji zachránit a doufat, že přitom nešťastnou náhodou zlomím vaz tomu paku, se kterým je teď Lola na rande. 

Ahoj děcka!

Komentáře a hlasování, to je to čím mi dáte vědět, jestli se vám tento příběh líbí, tak na to nezapomeňte!

S láskou...Vaše kávová Kirké..