Může Být I Hůř II.Díl ✓

16. Ideální kluk

Violet

Vrátila jsem se zpět. Jake stále seděl u baru. Naše pohledy se setkaly a ten jeho říkal jedno: Sluší ti to. Chtěla jsem se mu vyhnout, ale copak to šlo?

"Vee," řekl a já měla pocit, že se mi podlomí kolena. Proč jsem se kvůli němu musela takhle cítit? Vždyť jsem chtěla jít dál, šla jsem dál, než se tu objevil.

"Co chceš?" zeptala jsem se otráveně. "Tebe," odpověděl okamžitě, z čehož mi poskočilo srdce a v očích mě začaly pálit oči. "Jenže to nejde a ty to víš," řekla jsem rázně, i když jistá jsem si v tu chvíli nebyla vůbec ničím. "Vee prosím," řekl polohlasně. Možná bych mu v tu chvíli i podlehla, kdyby nás z naší konverzace nevytrhl Jeff. 

"Teda, moc ti to sluší, Violet," řekl a při tom si mě prohlížel rozzářeným pohledem. "Děkuju," řekla jsem a doufala, že si nevšiml mého rozhovoru s Jakem. "Můžeme tedy jít?" zeptal se a nadšení z něj přímo sálalo. "Jistě," řekla jsem rozhodně.

Jeff byl skvělý, každá holka by s ním chtěla být. Tak proč ne já? Měla bych být šťastná a vděčná, že si vybral zrovna mě. Byl prostě ideální kluk. A když byl tak ideální, tak proč jsem v hlavě stále měla někoho jiného?

Dali jsme se na odchod, ale já si neodpustila se ještě jednou ohlédnout. Jakův výraz mi úplně trhal srdce, ale věděla jsem, že kdybych mu dala šanci, tak by mi z toho srdce zbyly jen drobné střípky, které bych už nikdy nedala dohromady...