Může Být I Hůř II.Díl ✓

18. Jak se zbavit Jaka?

Violet

Jeff mě vzal do luxusní restaurace. Cítila jsem se tam tak nezvykle, skoro jako v pohádce. Krásný, šarmantní princ, který mi chce dopřát to nejlepší. Zdálo se to být jako splněný sen. Ale bylo to to, co jsem doopravdy chtěla?

Náš číšník byl trochu suchar, ale to mi nemohlo zkazit náladu. Objednala jsem si těstovinový salát, protože bych si nedokázala vybrat nic jiného...snad jenom hranolky s kusem masa, ale to mi nepřišlo úplně vhodné. Místo coly jsem si dala perlivou vodu. Chtěla jsem se před ním ukázat v tom lepším světle, pokud to vůbec šlo.

"Takže jaký jsi dneska měla den?" zeptal se zdvořile Jeff. "Bylo to fajn," odpověděla jsem zamyšleně. "Co práce? Nemáš toho moc? Mohl bych ti zkrátit směny," navrhl mi. "Jsi moc hodný, ale já tu práci vážně moc potřebuju," řekla jsem. Sklopil svůj pohled. "Chápu," řekl nakonec. 

Takhle náš hovor pokračoval dál a mně přišlo, že to je čím dál tím jen horší. Jeff byl samozřejmě skvělý a vyprávěl mi o svém úžasném životě, ale jak tak mluvil, tak jsem si víc a víc uvědomoval jednu důležitou věc. My dva žijeme úplně rozdílné životy, které by jen těžko šly dohromady. On byl úspěšný a nezávislí a já byla úplně mimo. Tušila jsem ho, i proto jsem ho tak dlouho odmítala a teď, jen na truc Jackovi jsem tady a nevím, co mám dělat.

Šla jsem na záchod hned ze dvou důvodů. Za prvé jsem vážně moc potřebovala a za druhé jsem ještě víc potřebovala zavolat přítelkyni na telefonu. 

"Halo?" ozvalo se po několika pípnutích. "Mio," vydechla jsem úlevně. "Děje se něco?" zeptala se. "Jake je zpátky a já jsem z toho úplně zmatená a dělám hlouposti," dostala jsem ze sebe na jeden nádech. Tohle nebylo to, co jsem jí chtěla říct. Tohle nebylo ani to, co jsem si chtěla myslet, ale teď už to bylo venku.

Začala jsem jí vyprávět o tom, co se všechno stalo od té doby, co se tu Jake objevil a taky všechno o Jeffovi. Poslouchala a to pro mě bylo moc důležité. Musela jsem jí říct jen zkrácenou verzi, protože jsem se tam nemohla zdržovat moc dlouho. 

"Co chceš teď dělat?" zeptala se mě nakonec. "Já nevím," řekla jsem. "Teda vím přesně, co bych dělat měla, ale nevím, co chci," dodala jsem. "S tebou je to těžký," povzdechla si Mia. "To mi povídej," přikývla jsem souhlasně. "Promluvíme si o tom později, musím se vrátit za Jeffem," řekla jsem omluvně. 

Takže v jednom jsem teď měla jasno, Jake mi není lhostejný, není mi vůbec lhostejný. Jenže to je problém, s kterým musím něco udělat. Chce to jen zjistit, jak se ho zbavit. Nejen fyzicky, ale i v mojí zatracený hlavě.