Může Být I Hůř II.Díl ✓

34.Právě on

Violet

Jeff byl opilý. Dost to ten večer přehnal a já jsem od něho chtěla být co nejdál, jenže on byl neodbytný. Došli jsme až ke mně domů.

"Už by jsi měl jít," řekla jsem mu ve dveřích. "Proč?" zeptal se a při tom se ke mně nahnul. Z jeho dechu jsem cítila tu směs alkoholu, kterou ten večer vypil. "Jeffe, jsi opilý, tak jdi," snažila jsem se o klidný tón hlasu. "Jsi moje holka a já nikam nepůjdu," řekl rozhodně a natlačil mě do chodby mého bytu. Zády jsem se opírala o studenou zeď a na můj hrudník se mačkalo Jeffovo teplé tělo. Nedokázala jsem cítit nic, jen odpor. 

"Prosím, pusť mě," žadonila jsem. Tušila jsem, že tohle nedopadne dobře. "Jsi moje holka. Mám na tebe právo," řekl tvrdým a neústupným hlasem. Žaludek se mi sevřel. Tohle nemohl myslet vážně. 

Jeho ruka vyjela po mém stehně a snažila se dostat pod mojí sukni. Snažila jsem se ho odstrčit, ale on popadl moje zápěstí a sevřel je k sobě nad mojí hlavou. Cítila jsem, jak jeho ruka přejíždí po mých kalhotkách, přejel mi z toho mráz po zádech. Zavřela jsem oči a rozbrečela se. 

"Prosím, přestaň," řekla jsem znovu, ale nedostalo se mi žádné odezvy. Jeho rty se přitiskly na můj krk a on začal surově sát. Bylo mi jasné, že nemá smysl bojovat, neměla jsem proti němu šanci. Pomalu už jsem se začínala smiřovat s tím, že k tomu prostě dojde, ať chci, nebo ne.

Najednou jeho stisk povolil a tlak jeho těla zmizel. Podiveně jsem otevřela oči a zjistila, že Jeff už nestojí u mě. Místo toho ležel na zemi a nad ním stál Jake, který se tvářil, jako by měl každou chvílí někoho zabít. Já se pomalu sesunula na zem a tam si úlevně vydechla.

Jake mlátil Jeffa a nevypadalo to, že by měl v plánu přestat. Přemýšlela jsem, kam chci, aby tohle zašlo. Ať jsem mu chtěla ublížit sebe víc, věděla jsem, že by se to nakonec obrátilo proti mně...nebo proti Jakovi.

"Jaku," řekla jsem polohlasně, abych upoutala jeho pozornost. Jeho pohled se setkal s mým. Nemusela jsem nic říkat, věděl, co chci. Popadl Jeffa za límec a dotáhl ho ke dveřím. "Teď vypadneš a už se tu nikdy neukážeš," zasyčel Jake skrz zaťaté zuby. Odstrčil Jeffa a zabouchl za ním dveře.

Jako bych konečně zase mohla dýchat. Do hlavy se mi nahrnula krev. Uvědomila jsem si, co se mohlo stát. Jake vydechl zadržovaný vzduch a otočil se ke mně. Ať mezi námi bylo cokoliv, ať jsem se svých citů bála sebe víc, v tuhle chvíli jsem byla ráda, že tu je právě on.

Ahoj děcka,

hlásím se vám po delší pauze, tak doufám, že jste na mě úplně nezapomněli.

S láskou...Vaše Kirké..