43. Lítost

83 4 0
                                    

Jake

Zavřeli se za námi dveře a já ho popadl a svalil k zemi. Ten hnusnej sráč se musel ukázat zrovna ve chvíli, kdy jsem už Violet dostával zpět na svoji stranu. Nenáviděl jsem jeho a nenáviděl jsem sám sebe, že jsem ji takhle ohrozil. 

Mé pěsti se střídaly na jeho obličeji, ale s ním to nic nedělalo, na tohle byl zvyklý. 

"Přísahám, že jestli se k ní ještě někdy přiblížíš, tak tě zabiju," zasyčel jsem mu do obličeje. Zasmál se. "Myslím, že teď už se k ní nepřiblížíš ani ty," řekl pobaveně. Dal jsem mu poslední ránu a sedl si ke zdi naproti němu. "A co Mia? Myslíš, že už dávno neví, co jsi zač?" zeptal jsem se a doufal, že tohle je správné téma, které mu ublíží. "Mělo by mě to zajímat?" zeptal se na oko bez zájmu. "To nevím, ale tuším, že aspoň trochu tě to zajímat bude," řekl jsem a v tu chvíli už jsem si byl jistý, že se nepletu. Sklopil pohled k zemi. 

Došlo mi to, prohrál stejně jako já. Jeho taky jen využili a ještě hůř, než mě. A teď udělal tu chybu, že se zamiloval. Už jsem ho ani nedokázal nenávidět, zbyla jen lítost.

Ahoj děcka! 

Je tu nová kapitola. Jak se vám líbí?

S láskou...Vaše Kirké..

Může Být I Hůř II.Díl ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat