Může Být I Hůř II.Díl ✓

11. Idiot George

Violet

Ne, že bych měla něco proti mým rodičům, to ne, ale pravda byla taková, že na oběd k nim se mi tuhle sobotu prostě nechtělo. Moje myšlenky se toulaly úplně někde jinde a hlavně jsem se bála té chvíle, kdy se máma zeptá, co je nového. 

Co je nového? Jdu na rande se svým šéfem a mého bývalého pustili dřív z vězení. Jo, tohle je přímo ideální téma pro rodinný oběd. Nezbylo mi než doufat, že se o tom naši nedozví. Prostě jsem to chtěla na chvíli vytěsnit a to jak Jaka, tak Jeffa.

Čekala jsem u dveří, až mi někdo otevře. George už tu byl, viděla jsem jeho auto. No, výborně, je mi na nic a ještě jdu dýl, než můj nezodpovědný bratr. Mám prostě svůj den.

"Ahoj mami," objala jsem ji, když mi otevřela dveře. "Ahoj zlato," řekla a pomohla mi sundat bundu. "Neuvěříš, koho  přivedl tvůj bratr," vydala ze sebe hned, jak to bylo možné. "Koho?" zeptala jsem se nezúčastněně. "Jacoba," řekla máma a v jejím hlase jsem slyšela známku nadšení. Ona měla Jaka vždycky v oblibě. "Co tady dělá?" zeptala jsem se vyjeveně. "Jak říkám, tvůj bratr ho přivedl. Ty jsi věděla, že ho pustili dřív?" 

Nevěděla jsem, co mám říct. První mě napadlo, že zabiju svého bratra, který ho sem přivedl. Můj druhý nápad byl, že uteču a to hodně rychle.

Nejsem už malá holka a Jake už mě nezajímá, je mi ukradený. Musela jsem to zvládnout. 

Vešla jsem do obýváku. George a Jake seděli na gauči zády ke mně. Naproti nim seděl v křesle můj táta a přeměřoval si Jaka svým nepřátelským, zamračeným pohledem. Výborně, aspoň táta byl na stejné nenávistné vlně, jako já. 

"Ahoj," řekla jsem nervózně. Kluci se hned ohlédli. "Čau ségra," pozdravil mě George a pak už si mě nevšímal. Ale Jake byl jiný, ten ze mě pohled nespustil. Znervóznělo mě to ještě víc, ale věděla jsem, že to na sobě nemůžu nechat znát. 

"Pojďte ke stolu," vyzvala nás máma a vytrhla mě tak ze zajetí Jakových očí. Všichni se zvedli a šli do jídelny a já měla možnost na chvíli zastavit svého bratra. Ve dveřích jsem ho chytila za rukáv, zatáhla zpět do obýváku a zavřela za námi dveře.

"Co je?" zeptal se nechápavě. "Proč si ho sem bral?" zeptala jsem se pohoršeně. "Proč ne?" "Protože je můj bývalý a protože byl ve vězení? Třeba proto?!" vyjekla jsem. "Jo, to je sice pravda, ale pořád je to kámoš," řekl George, který si nejspíš až teď uvědomil, že možná udělal menší chybu. Povzdychla jsem si. "Jsi idiot brácho," ulevila jsem si. Pousmál se. "Povídej mi o tom," řekl s úsměvem. "Lolo, fakt promiň. Nemyslel jsem si, že zrovna tobě by to mohlo vadit," podotkl. "Proč sis tohle myslel?" zeptala jsem se překvapeně. Už se nadechoval k odpovědi, když v tom nás někdo vyrušil. Byl to táta. "Přísahám, že jestli mě ještě chvíli necháte samotného s vaší matkou a tím kriminálníkem, tak někomu ublížím."

Ahoj děcka!

Jsem tu s novou kapitolou! Jak se vám líbí?

S láskou...Vaše Kirké..