Může Být I Hůř II.Díl ✓

45. Je to tak jednoduchý

Violet

Už jsem se dál nechtěla ptát 'proč'. Věděla jsem, že musím jít dál a přestat myslet na Jaka, ale nedokázala jsem to. Chyběl mi a to ve všem, co jsem dělala. 

George mě ten večer vytáhl ven. Šli jsme do kina a pak na jídlo do naší oblíbené restaurace. Seděli jsme, pojídali hranolky a při tom vzpomínali na naše dětství.

"Takže už mi řekneš, co s tebou je?" zeptal se mě najednou. Překvapeně jsem zamrkala. "Nevím o čem to mluvíš," řekla jsem zmateně. "Lolo, znám tě celý život. Poznám, když tě něco trápí," řekl George. Sklopila jsem pohled ke stolu s jídlem. "Je v tom jeden kluk," začala jsem ze široka. "Vždycky je v tom kluk," odfrkl si brácha, který mě chtěl vždycky chránit. "Jo, ale tenhle je jiný," pokračovala jsem. "Tohle si naposledy říkala, když sis začala s mým nejlepším kamarádem," uchechtl se pobaveně. Taky by mě to nejspíš pobavilo, kdyby nešlo znovu o toho samého parchanta. George se zarazil, když viděl můj výraz. "Řekni mi, že to není pravda," začal, když mu to došlo. "Už zase? Kdy se poučíš?" pokračoval kázáním. "Georgie," hlesla jsem, protože přednáška na téma 'jsi moje malá sestra a kluci pro tebe neexistujou' byla to poslední, co jsem potřebovala.

"Co se tedy děje?" zeptal se. "Lhal mi a já nevím, co mám dělat," řekla jsem zkráceně to, co jsem měla na srdci. George sklopil pohled. "Miluješ ho?" zeptal se přímo. "Jo, ale.." "Lolo, není žádné ale. Jestli ho miluješ, tak bys neměla dovolit, aby vás něco rozdělilo," řekl a zdálo se, že tomu věří. "A co Sarah? Taky ji miluješ, ne?" podotkla jsem. "To je něco jiného," začal se bránit. "To si tedy nemyslím," usmála jsem se. Vyplázl na mě jazyk v dětinském gestu a já mu to vzápětí oplatila. 

"Ale myslím to vážně. Jestli ho miluješ, tak stojí za to bojovat," dodal nakonec George. "Já to myslím taky vážně. Pozvi ji na rande," řekla jsem důrazně. "Kdyby to bylo takhle jednoduchý, tak to udělám hned," podotkl. "Georgi! Ono to ale přesně tak jednoduchý je," upozornila jsem ho se smíchem. Můj velký bráška se zarazil. "To je pravda. Je to tak jednoduchý," řekl, jakoby to do teď vůbec netušil. "Měl bych si zavolat," řekl zamyšleně. "Jo, to by jsi měl," přikývla jsem souhlasně a s pobavením jsem ho sledovala, když odešel od stolu, aby zavolal Sarah. 

Jo, můj bratr byl někdy trochu zpomalený, ale naštěstí pro něj, Sarah uměla být trpělivá.

Zamyslela jsem se. Jestli to dokáže George, tak co v tom brání mně? Byla jsem si jistá tím, že Jaka miluju a na tom nemohlo nic na světě změnit. Mohla bych mu odpustit, že riskoval můj život a lhal?

Ahoj děcka!

Další kapitola je venku. Jak se vám líbí? Co si myslíte o tomto příběhu?

S láskou...Vaše Kirké..