Může Být I Hůř II.Díl ✓

31. Patříš ke mně

Violet

Bylo mi jasné, že Mia bude chtít poznat mého přítele, ale doufala jsem, že se mi to podaří oddálit. Nebyla jsem si jistá, jak to mezi mnou a Jeffem je. Nevěděla jsem, jestli chci, aby mezi námi vůbec ještě něco bylo. Choval se sice, jako na začátku, ale já v hlavě měla pořád jakési varovné světýlko. A teď mě čekalo rande ve čtyřech, paráda. 

Stála jsem před svojí skříní a dlouhou dobu se rozhodovala, co si vezmu na sebe. Nikam se mi nechtělo, ale musela jsem. Nechtěla jsem odmítnout Miu. A já sama jsem potřebovala chvíli, kdy budu předstírat, že všechno je naprosto v pořádku.

Najednou zazvonil zvonek. Srdce se mi rozbušilo, doufala jsem, že to není Jeff. Nechtěla jsem s ním být sama. Nervózně jsem otevřela dveře. Byl tam Jake. A já? Já z toho snad měla i radost. Co se to se mnou dělo?

"Co tu děláš?" zeptala jsem se na oko otráveně. "Chtěl jsem tě vidět," řekl jednoduše. "Měl jsi mi zavolat. Nemám teď čas," podotkla jsem. Jakovi na tom nezáleželo, protáhl se kolem mě a vešel do mého bytu. Neubránila jsem se drobnému úsměvu.

Jake procházel mým bytem a neskrývaně se rozhlížel. Zastavil se až v obýváku u zdi, na které jsem měla fotky a plakáty. Mezi nimi byl i plakát skupiny, Raketoví psi. "Pořád ho máš," řekl obdivně. "Jo, byla jsem vaše nejvěrnější fanynka," usmála jsem se, když jsem si vzpomněla na všechny ty zkoušky u nás v garáži. "Byla?" pozastavil se nad tím minulým časem. "Už nehrajete," upozornila jsem ho. Uchechtl se. "Jo, nejdůležitější člen kapely byl chvíli mimo město." Usmála jsem se. "Myslím, že George by nesouhlasil s tím, že ty jsi ten nejdůležitější člen," podotkla jsem. "George nesouhlasil už se spoustou věcí a stejně byly pravda," řekl a já věděla, že mluví o nás. " Možná měl, ale nakonec pravdu," řekla jsem sotva slyšitelně a Jake se ke mně přiblížil. Stál teď tak blízko, že jsem mohla cítit teplo jeho těla, vdechovat  jeho omamnou vůni... "Měl?" ujišťoval se. "Nevím," naklonila jsem se k němu blíž. Srdce mi v tu chvíli mohlo vyskočit z hrudi, svět se se mnou točil. V ten okamžik nemohlo být nic jiného, co bych chtěla víc. Jen on. "Chci tě," řekl na rovinu. Špičkou nosu jsem se jemně otřela o jeho. Měla jsem pocit, že každou chvíli omdlím. "Víš, že to nejde," vzdychla jsem. "Proč? Protože to řekl nějaký trouba?" zeptal se pobaveně a přitiskl si mě pevněji na svojí hruď. "Já s tím troubou chodím," podotkla jsem. "To je jen přechodný stav. Oba víme, že ty patříš ke mně,"  řekl a z jeho pohledu mi bylo jasné, že to myslí naprosto vážně. Nejšílenější na tom bylo to, že i já jsem tomu začínala věřit. "Já teď ale nemůžu," vzdychla jsem a z očí se mi skutálela slza. "Proč by ne?" zeptal se nechápavě. Chtěla jsem mu odpovědět, ale v tom nás vyrušil zvonek u dveří.

Ahoj lidi!

Jaký je váš názor na tento příběh? Budu ráda za každý váš komentář i hlasování.

Loučí se...Vaše jujková Kirké..