Může Být I Hůř II.Díl ✓

8. Těstoviny

Jake

Pili jsme a klábosili o minulosti. My dva jsme nikdy nebyli žádní velcí kamarádi, ale teď jsme měli něco společného. Lidi, které jsme milovali byli pryč, alespoň pro nás.

Sarah seděla na gauči a už skoro půl hodinu, se do sebe snažila kopnout několikátého panáka. Já se zatím ztrácel v její lednici a hledal včerejší těstoviny. Najednou jsem měl hrozný hlad. 

"Tam dole. Jsou tam dole," opakovala Sarah, ale já byl asi slepý nebo co. "Nejsou tu," povzdychl jsem si. Sarah znuděně vstala a nemotornou chůzí došla až ke mně a k ledničce. Odborným pohledem nahlédla do chladničky a přeměřila si ji od shora dolů. 

"Tady!" zajásala vítězně. Chtěla jít blíž, ale nohy se jí zamotaly a ona zakopla. Zachytil jsem ji na poslední chvíli, ale pro mě i pro ní to znamenalo jediné, že půjdeme k zemi spolu. Já dopadl na záda a Sarah se skácela přímo na mě.

Naše pohledy se na krátký okamžik setkaly. Nevím, co se tak najednou stalo. Byla to taková chvíle. Naše rty se spolu setkaly. Líbal jsem ji pomalu a opatrně. Ona byla chvíli nehybná, ale pak mi nesměla začala vycházet vstříc. Rukou jsem jí vjel do vlasů. Byly hebké a delší, než je měla před tím. Naše rty začaly být hladovější a dravější. Chtěl jsem víc, chtěl jsem, aby to byl někdo jiný.

Odtáhl jsem se od ní. "Promiň, to nejde," dostal jsem ze sebe. Bylo mi z toho trapně, nikdy před tím jsem žádnou pěknou holku neodmítl. Naposledy to byla Violet tu jsem odmítl jednou a pak už jsem nikdy nechtěl žádnou jinou.

Ahoj, ahoj, ahoj,

poslední dobou mi to psaní nějak jde. Hlavně si na to ale nezvykejte. To mě jen popadla nějaká nepotlačitelná touha psát.

Tak zatím děcka...Vaše Kirké..