Může Být I Hůř II.Díl ✓

41. Tajemství

Violet

Posadil mě do auta a oba jsme jen tiše hleděli před sebe. Najednou jsem se cítila o tolik lépe. Byla jsem přesvědčená, že s ním jsem naprosto v bezpečí. Dovolila jsem si opřít hlavu o okýnko a zavřít na chvíli oči. 

"Jsme u tebe," řekl a auto s lehkým houpnutím zastavilo. Zklamaně jsem pokývla hlavou. Tajně jsem doufala, že tahle jízda nikdy neskončí. "Zůstaneš semnou chvíli?" zeptala jsem se polohlasně. "Jistě," řekl a mně se ulevilo.

U mě v bytě už začínal být pravidelným návštěvníkem a mně to celkem vyhovovalo. Rozhlížel se po obýváku a po dlouhé době vypadal, že neví, co má dělat. 

"Posadíš se?" zeptala jsem se po chvíli trapného ticha. Pokývl hlavou a sedl si na gauč kousek ode mě. 

Najednou mi pípl telefon. Přišla mi zpráva od Chipa. A sakra! Úplně jsem na něj zapomněla. Rychle jsem mu odpověděla, že mě najde u mě doma.

"Povíš mi, co se stalo?" zeptal se Jake starostlivě. "Povíš mi, co mi tajíš?" oplatila jsem mu otázku jinou otázkou. Odfrkl si a sklopil hlavu. "Takže tohle prostě nemá řešení," pronesla jsem spíš sama  sobě. "Mohlo by mít. Proč nemůžeš akceptovat, že jsou věci, který ti prostě nemůžu říct?" zeptal se trochu podrážděně. "To by si ty musel akceptovat, že nechci být s někým, kdo má přede mnou tajnosti," řekla jsem mu na to. "Věř mi, že všechno, co dělám, dělám pro to, aby si ty byla v bezpečí," ujišťoval mě. Smutně jsem se pousmála. "Ale co to znamená?" zeptala jsem se. Z jeho pohledu mi bylo jasné, že na to nehodlá odpovídat. Povzdechla jsem si. Tohle byl nekonečný koloběh.

"Mám ti objednat něco k jídlu?" snažil se změnit téma. "Jo, dala bych si pizzu," řekla jsem, protože už jsem vzdala šanci na to, že mi někdy poví pravdu. Pousmál se a přikývl. 

Musela jsem se zamyslet. Opravdu potřebuji znát všechna jeho tajemství? Nestačí prostě být spolu, tak jako kdysi? Dřív jsem se taky nezajímalo o to, co dělá. Byla jsem jen s ním a šťastná. 

Počkala jsem, až dotelefonuje naší objednávku. Položil telefon na stůl a otočil se na mě s lehkým úsměvem. Skousla jsem si ret a zhluboka se nadechla. Potřebovala jsem ho a už jsem dál nesnesla, aby mě od něho dělila jakákoliv tajemství. Rozhodně jsem vstala a natáhla se k němu, abych ho políbila. Byl to jen krátký a lehký polibek, protože jsem chtěla vědět, jak bude reagovat. Pár vteřin mě jen překvapeně pozoroval, než se usmál a začal mě líbat na zpět. Najednou nebylo nic jiného, jen já a on. Jakoby jsme zase byli u něj doma a nic se nám nemohlo stát.

A najednou mi nezbylo nic jiného, než jen proklínat zvonek u mých dveří, který neodbytně vyzváněl. Jake se odtáhl a z jeho pohledu byla jasné frustrace. "Vrátíme se k tomu," ujistil mě a šel otevřít.

Jacob otevřel dveře a tam stál Chip. V první chvíli jsem se usmála, než mi došlo, že ti dva se zřejmě znají. Než jsem ale stihla cokoliv udělat, držel Jake Chipa pod krkem.

Ahoj děcka!

Jak se vám líbí můj příběh? Budu moc ráda za každý váš komentář i hlasování!

S láskou...Vaše Kirké..