Inner Child [taekook]

9.

V autě bylo hrozné ticho až mi z toho bylo blbě. Cesta byla z toho tichá hroooozně dlouhá. Jinieho bych už otravoval s tím, kdy tam už budem nebo ještě dlouho, ale tu se to nepatří.

„Jedu správně?" prolomil ten pán ticho a ja si oddechl.

„A-ano." chtěl jsem jen zavrtět hlavou, ale spoměl jsem si na jeho slova, že mu mám odpovídat.

„Řekni mi osobě něco. " tohle ne.. Tohle nechci..

„Nejsem zajímavý." řekl jsem potichu.

On se na mě podíval a sjel mě pohledem. Zastavil se na mé sukýnce a uchechtl se.

„Já si myslím, že jsi. " usmál se a koukal na mě dál.

„Prosím..koukejte se na cestu.. Jinak nabouráme." řekl jsem. Nechci nabourat.. Co když potom umřu a už nikdy neuvidím Jinieho. Copak..

„Jasně..neboj se. "odpověděl a zastavil. Podíval jsem se ven oknem a uviděl náš domeček.

Zasmál jsem se a hned vystoupil.

„D-Děkuji." poděkoval jsem a uklonil se mu.

„Nemáš zač maličký. " usmál se a odešel pryč.

Vešel jsem do domu, kde na mě už čekal naštvaný Jin.

„Kookie! Co to bylo za auto?!" vyjekl a objal mě. Zavrtal jsem mu hlavu do hrudě a oddechl si.

„Jeden pán mě našel a vzal k sobě. Omdlel jsem a tak mě po probuzení přivezl. " řekl jsem se sklopenou hlavou.

„Jak omdlel?! Co se stalo?!"

„Oni mě zase zmlátili a já na chodníku omdlel." Jin zakroutil hlavou a povzdechl si.

„Aish.. Půjdu asi za ředitelem.. Tak to dal nepůjde." řekl Jin a já zajásal v duchu.

Konečně budu mít pokoj.

„J-Jinie.. Já mu řekl omylem Daddy."

Zachvíľu bude Jin naháňať Kooka s varechou v ruke.. Heh.. 👀