Inner Child [taekook]

32.

„Tak tohle jsi vážně přehnal Jine..Může za to snad, že se takhle narodil?! Ne!" vyjel na Jina Namjoon. Jin si až teď uvědomil co řekl svému malému bráškovi.

„Já-Já..nechtěl jsem, a-ale když jste mě naštvali." vydechl Jin poraženě.

„Víš sakra, že je citlivý ohledně toho! Všechno ti řeknu, ale teď jdu za Kookiem a ty zůstaň TADY!!" řekl Namjoon a práskl dveřmi.

„Kookie~.. Prosím otevři.. " zaklepal mi Namjoon hyung na dveře.

Seděl jsem na posteli a byl zabalený v peřince, aby mě neviděl svět.. Potichu jsem plakal, měl jsem už hrozně promočený svetřík..

„P-Proč??" řekl jsem mezi pláč.. Proč bych mu měl otevírat? Aby řekl, že jsem omyl přírody??

„Chci si jen promluvit.. Jin to tak nemyslel.. Prosím..." slyšel jsem jak  mu hlas klesl..Nechci aby brečel i on.. Hned jsem ty dveře otevřel..

Namjoon mě stiskl v objetí.. Miluju jeho objetí.. Hezky mu zapadnu do náruče..

„Nebreč zlatíčko.. Jinovi to jen ujelo.." usmál se na mě povzbudivě, ale já zavrtěl jen hlavou..

„O-Omlouvám se.." přes ty hnusné slzy jsem pořádně už neviděl..

„Za co??" zeptal se Namjoon a utřel mi mokré líčka..

„Z-Za to, že jsem takhle postižený.." popotáhl jsem a schoval se mu do hrudi..

„Tohle neříkej.. Nejsi postižený.. Takhle ses prostě narodil.. Když budeš starší, tak se to zlepší.. A budeš to dokázat ovládat.. " zvedl jsem uslzený pohled a uviděl jeho krásný smích.

„M-Myslíš??" zeptal jsem se a on mi na to přikývl..

„K-Kookie??"

Furt vám napíšem dobrú noc a nakoniec ešte vydám 4 kapitoly. Heh.. :)