Inner Child [taekook]

8.

Nemůžu mu to říct. Neznám ho, a ani jeho jméno. Jin hyung mi říkal, že s cizími lidmi nemám mluvit.

Zaujalo mě jeho tetování pod okem a taky to na krku.. Chtěl bych se toho dotknout, ale nemůžu.. Co si o mně pomyslí..

„Neřekneš mi to, maličký?" zeptal se a probral mě tak z tranzu a okukovaní jeho tetování.

Zakroutil jsem hlavou, že ne a povzdechl si.

Ten pán si povzdechl taky a postavil se.

„Řekni mi kde bydlíš odvezu tě." řekl mi ten pán.. Zase jsem zakroutil hlavou.

„Maličký mluv na mě." řekl mi a já strachem hned řekl.

„P-Půjdu sám. "

„Bydlím od tvé školy daleko, byla celkem fuška tě odnést." vykulil jsem očka.

On mě celou cestou nesl?? Vždyť jsem těžký!?

„Vy jste mě n-nesl?? Musel jsem b-být hrozně těžký." zamumlal jsem a on se na mě podíval.

„Nevím.. Jíš doma něco? Spíš tá tvá školní taška je těžší než ty. " zamumlal a ja sklopil pohled.

Mám to brát jako kompliment?

„Pojď...odvezu tě.. Musíš bydlet daleko.. A nechci aby tě zase někdo napadl. " řekl po cestě k jeho autu. To má o mě starost nebo co?

Posadil jsem se do auta a zapnul si pás. Má krásne autíčko.. Z venku je červené a vevnitř je zladené do hněda.

Vesele jsem si houpal nožičkami. Nastartoval auto a vyjeli jsme.

Žiadne sladké slová sakra.. Musím dať rýchle Taekook inak ma zabijete že to nie je sladké.. :}