No Scars To Your Beautiful

XXXVII.

Konečně jsem zase chodila do školy a připadala si tak nějak normálně jako student. Konečně jsem taky viděla Gaela, které se vůbec nezměnil, akorát se více usmíval, což mě mile překvapilo. Nehodlala jsem se z něj páčit, čím to bylo.

,,Co děláš dneska po škole?" Zeptala jsem se na polední pauze. Do konce mi chyběly dvě hodiny, ale pak jsem musela zavítat do zdejší knihovny, jelikož jsem zameškala spousty hodin a testů. Potřebovala jsem to dohnat. ,,Vlastně už něco mám. Musím naléhavě domů, takže jestli máš něco v plánu, musíš to zvládnout beze mě." Něco mi na jeho tónu hlasů nesedělo, ale hodlal jsem to přehlédnout. ,,V pohodě, já musím ještě do knihovny, to víš, resty." Pokrčila jsem rameny a radši napsala zprávu Mattovi, jestli se mnou nechce strávit odpoledne studií látky. Bohužel, nemůže. Má prý naléhavý trénink, nebo co. Tak to musím zvládnout sama. Nedá se nic dělat.

Po škole jsem se rozloučila s Gaelem a namířila jsem si to do knihovny. Potřebovala jsem knížky na psychologii, anglickou literaturu z dob první světové války a něco z dějin. Z něčeho budu psát test, z toho zbylého si mě přezkouší. Nic, co bych nezvládla. Chvíli jsem se v knihovně zdržela. Chtěla jsem si udělat nějaké zápisky, protože mi bylo jasné, že bych doma nic neudělala. Jako každý den po škole jsem totiž chodila kontrolovat Zeuse, který se lepšil každým dnem. Díky Bohu za to. Bylo tady ticho, což mě uklidňovalo. Od ty doby, co jsem tady v Bisbee, tak jsem nezažila chvíli klidu. Pořád se tu něco dělo. I když méně než v New Yorku, kde jsem žila před tím.

Od začátku týdne se každý doma choval nějak divně. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem nechtěla slavit mé narozeniny, nebo to bylo ničím jiným. Nikdo se mi nesvěřil. Dneska byl ten den, kdy jsem měla slavit, ale nechtěla jsem. Žádná oslava, jako kdybych vůbec žádný narozeniny neměla.
Nějaké knížky jsem si vypůjčila a nahlásila to u knihovnice, která měla na tváři vřelý úsměv. Tak a domů. Nasedl jsem do auta a vzala do ruky mobil, kde jsem hned vytočila Mattovo číslo. ,,Ano sluníčko?" Ozvalo se z druhé strany. ,,Ahoj, už máš po tréninku? Já jen že už jedu domů." Oznámila jsem. S mikrofonu jsem slyšela nějaký hluk a tak mě napadlo, jestli není někde s kluky. ,,Ne, ne, už jsem na ranči. Pomáhám Benovi. Za jak dlouho tady budeš? " Zeptal se nervózně. Proč byl nervózní? Nechápala jsem to. ,,Nevím, asi tak do patnácti minut. Takže se tam uvidíme." S rozloučením jsem hovor ukončila a vydala se na cestu domů. Neměla jsem z toho rozhovoru dobrý pocit, ale snad se vše změní, až se uvidíme. Dneska jsme na sebe ani jednou nenarazili. A od neděle jsme na sebe skoro vůbec neměli čas. Po zahradním obědu konečně odjel vysvětlit vše rodičům. Od začátku týdne měl hodně věcí do školy, přeci jen tenhle rok, za pár měsíců maturuje a taky se mu změnil tréninkový plán. Zkráceně řečeno, celý týden na dvě věci.
Cesta byla krátká a opravdu za patnáct minut byla na ranči, kde jsem nechala auto autem a vydala se dovnitř. V domě mě přivítalo akorát ticho. Nevadilo mi to. Šla jsem do pokoje, kde jsem si odložila věci a hned si to zamířila do koupelny. Dneska to sluníčko hrozně prahlo a já byla celá ulepená od potu. Dopřála jsem si rychlou sprchu a následně se převlékla do čistého oblečení. Černé šortky a červené tílko, tím jsem nemohla nic zkazit, hlavně ke koním.

,,Anno? Už jsi tady?" Zahulákala teta Grace ode dveří. Seběhla jsem schody a zamířila k ní. ,,Ahoj teto. Ano, už jsem přijela a teď jdu za Diem." Řekla jsem jí můj plán. ,,Ještě než se vydáš do stájí, pojď na chvíli se mnou." Mile se na mě usmála a pokynula mi, ať ji následuju. Neměla jsem ponětí, o co jde, ale zvědavost byla silnější.
Jen co jsem vešla do zadní části zahrady, která se nacházela za domem, se ozvalo hlasité: ,,PŘEKVAPENÍ!" Zůstala jsem stát s pusou dokořán. Celá zahrada byla vyzdobená. Všude samé barevné fáborky, světýlka a různé ozdoby. Byli tu všichni, na kterých mi záleželo. Jak to zvládli připravit, aniž bych o tom třeba jen tušila?
První ke mně celá rozzářená přiběhla malá Kelsey s kytkám, které natrhala na louce. Bylo to tak roztomilé, že jsem se musela jen usmívat. ,,Všechno nejlepší." Zajásala a skočila mi okolo krku. Poté mi potřásla rukou, jak se sluší a patří a dala mi obrázky, které nakreslila a kytku. Že jsem byla překvapená? Tak to je slabé slovo.
Byli tu všichni. Venny, Charlie, Gael, Matt teta a strýc i Tammy se tu stavila. Venny mi nakreslil obraz, které bylo ve stylu abstraktního umění. Charlie puget červených růží. Poté přišel na řadu Gael, který se na mě s provinilým výrazem koukal. ,,Všechno nejlepší, kámoško." Řekl a bratrsky mě obejmul. ,,Děkuju ti a odpouštím ti, že jsi se mnou nešel do knihovny." Řekla jsem mu a mrkla na něj. Hned poté mi podal dárkovou tašku, že které na mě koukala kniha Malé ženy. ,,Jak jsi to věděl?" Udivila jsem se. ,,Nedávno jsi mluvila o tom novém filmu, který vyšel a kde hraje Emma Watson. Myslela sis, že neposlouchám, ale já poslouchal a tak nějak jsem doufal, že by sis to chtěla přečíst." Řekl popravdě a tím mě ještě víc překvapil. Musela jsem být komická, když jsem na něj koukala, jakoby spadl z višně, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. S nadšením jsem mu skočila okolo krku a pevně ho obejmula. ,,Moc ti děkuji."
Vždycky jsem nenáviděla ty trapný chvíle, kdy mi někdo přál, což už se nestalo dlouho, ale tady mi to tak hrozné nepřišlo. Strejda s tetou přišli s obrovskou krabicí, ve které byl kovbojský klobouk s botami. Obojí v tmavě hnědé barvě s různými vzory. Boty byly vysoké do půlky lýtek na menším podpatku. ,,Když už jsi mezi námi, bylo moudré ti pořídit něco, s čím bys mezi nás ještě více zapadala." Řekl strejda Ben. ,,Moc si toho vážím. Děkuju." Bylo to dojetí, co mohli ostatní slyšet v mém hlase. Tak moc jsem se snažila, abych se nerozbrečela. Všichni tu na mě byli moc hodní a mysleli na mě. Další mi šla popřát Tammy, která byla lehce nesvá z toho, že z ní Gael nespustil oči. Ani se nedivím, byla nádherná. ,,Ne dozvěděla jsem se to v dostatečném předstihu, abych ti vymyslela něco pořádného, ale snad tě to potěší." Lehce se na mě usmála a podala mi malou, bílou krabičku s modrou mašlí. Hned jsem ji otevřela a z ní na mě vykoukl korálový náramek v modrých odstínech a náušnice z pírek v taktéž barvě. Nepochybovala jsem o tom, že to vyráběla sama. Nejednou se mi svěřila, že ji takové práce baví. A jako poslední a nejlepší ke mně přistoupil můj Matt, s úsměvem na tváři, jako většinu času, kdy se na mě díval. ,,Všechno nejkrásnější, sluníčko." Řekl a vtiskl mi pusu, kterou hned prohloubil. Cítila jsem, jak mi hoří tváře od studu, ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno, protože tam stál on s kyticí různých květin, které jsem ani nedokázala pojmenovat a v nich byla malá stříbrná krabička. Podívala jsem se na Matta a on se jen usmíval a čekal, až dárek od něj otevřu. Dárek od něj byl kouzelný, až mi vyrazil dech. Byl tam stříbrný řetízek s přívěskem slunce.

Matt ho hned vzal do ruky a následně ho upevnil na mém krku. Bylo to tak krásné a těch emocí bylo tolik, že jsem to nevydržela a pomalu mi začaly stékat slzy. ,,Copak sluníčko?" Zeptal se Matt. Jen jsem začala kroutit hlavou, že nic, že jsem vlastně jen dojatá. On se jen usmál, chytil mě za ramena a přivinul k němu. Cítila jsem tolik štěstí, co za poslední dobu ne. Všichni na mě koukali jak na zjevení. Chápala jsem to, ale na druhou stranu, nechtěla jsem nic takového ani jsem to nečekala, ale teď jsem ráda, že to udělali, protože jsem měla ohromnou radost.
Utřela jsem si slzy a otočila se ke všem čelem. ,,Co mi to děláte." Řekla jsem, utřela si slzy a zasmála se. ,,Chci vám moc poděkovat za to, co pro mě děláte. Je to úžasný. Jsem z toho celá paf. Vůbec nevím, co jiného bych měla říct. Nemůžu ani najít ta správná slova." Dopověděla jsem a slzy, které byly pryč, se zase hrnuly ven. ,,Tak to chce přípitek." Prohodil Venny a už otevíral flašku se šampaňským a začal nalévat. Nesmělo chybět ťuknutí a objetí se všemi ještě jednou.

Všichni jsme se bavili a pili. Já jen trošku, protože jsem věděla, že další noc s Gaelem v pokoji bych nezvládla. Z reprobeden hrála klidná muzika a já pozorovala Charlieho s Kel, jak tancují do rytmu. Kelsey prováděla zvláštní kreace a malý Charlie se jí snažil napodobovat, čemuž jsem se musela smát. ,,Jsi spokojená?" Zašeptal mi do ucha a obejmul mě zezadu. ,,Jsem. Od té doby, co jsem tady. A pořád mě něčím překvapujete. " Řekla jsem upřímně. Doufala jsem, že to všechno nedělali ze soucitu, ale nechtěla jsem tomu věřit. Věděla jsem, že jim na mně záleží a doufali, že mi zpříjemní život. Děkovala jsem v duchu za to, že jsem se dostala na tohle místo. ,,Ten řetízek je krásný. Moc pro mě znamená." Řekla jsem a vtiskla mu pusu. ,,Jsem rád, že se ti líbí. A ještě bych se tě chtěl na něco zeptat." Oznámil mi a já mu pokynula, ať pokračuje. ,,O víkendu je u nás zásnubní večírek mého staršího bráchy. Udělala bys mi tu čest a šla se mnou jako doprovod?" Koukala jsem na něj opět překvapeně. Zásnubní párty? Počkat. ,,Ty máš bratra?" Proč mi tohle nikdy neřekl. Neměla jsem to nejmenší tušení. Myslela jsem si, že je jedináček. ,,Ano, to mám. Richieho. Ale už dlouhou dobu s námi nebydlí a moc se nevídáme. Doufám, že mě neodmítneš." Jeho oči znejistěly. Jako kdybych ho někdy odmítla. ,,Samozřejmě, že ti udělám doprovod." Usmála jsem se a on mě hned vyzval k tanci a já tak mohla být o chvíli víc v jeho objetí.