No Scars To Your Beautiful

XLI.

,,Co se stalo?" Zeptal se Ben. Musela jsem vypadat vážně úžasně. Rozmazané a nateklé oči od pláče. ,,Ve zkratce?" Podívala jsem se na strejdu, který nepatrně kývl. Chvíli jsme seděli potichu v autě, než jsem se rozhodla něco říct. ,,Matt odjíždí na univerzitu do Stanfordu a já mu řekla, že ho nemiluju. Takže je konec." Hleděla jsem z okna, kde jsem mohla vidět siluety stromů. Věděla jsem, že tohle bylo správné rozhodnutí. On se mohl tak bezstarostně vzdělávat a budovat kariéru. Já bych ho jen táhla k zemi. Byla bych jak kotva. ,,Anno, myslíš si, že tohle je ta jediná možnost? Viděl jsem vás dva. Vždyť k sobě patříte." Vážně mi pomáháš, strejdo. Nic jiného se dělat nedá. Kdybychom spolu zůstali, nechtěla bych se dočkat dne, kdy by mi oznámil, že za vše mohu já. ,,Vím, že tohle je ta jediná správná možnost. On si myslel, že za rok bych šla za ním do Kalifornie." Řekla jsem upřímně. ,,Stanford je skvělá univerzita. To by byl dobrý nápad." ,,Ne Bene. Ty to nechápeš. Já nechci na vysokou. Chci zůstat tady a pomáhat vám a mít rodinu. To je mé rozhodnutí, které nebylo lehké, ale už to měnit nebudu." Řekla jsem upřímně. Ben na mě koukal jak na úplného blbce. Ale pak překousl všechny své poznámky a věnoval se řízení. ,,Vybrala sis tu lehčí cestu." Řekl z ničeho nic, ale já to radši dál nerozebírala. Mrzelo a bolelo mě to. ,,Žádná lehčí cesta není." Bohužel, bude to takhle nejlepší.

Když jsme dojeli domů, zamířila jsem hned do pokoje, kde jsem se převlékla do džínů, bílého trika a červené mikiny. Na nohy jsem si obula kovbojské boty, co jsem dostala k narozeninám a zamířila do stájí. Chtěla jsem se projet na Zeusovi, ale došlo mi, že na něm jet nemohu kvůli jeho zdravotnímu stavu. Ale promyslela jsem to. Ze stájí jsem vyvedla naší novou klisnu a hned ji osedlala. Vypadala nervózně. ,,Ššš. To nic Nario." Zašeptala jsem. Z dalšího boxu jsem vyvedla Dia, kterému jsem nasadila ohlávku a vodítko. Neměla jsem v plánu nějakou dlouhou projížďku. Přeci jen se Zeus musel šetřit. Každopádně přítomnost dalšího koně by mohl mít dobrý účinek tomu, aby se Naria uvolnila a Zeus si zvykl na nového parťáka. Vyskočila jsem do sedla a mohlo se vyrazit. Nejdříve si moc nevěřili, ale po chvilce už šli vedle sebe bez sebemenšího problému. Měla jsem radost. Zeus nesnese moc koní vedle sebe, takže tohle byl pokrok. V Bisbee už se setmělo, ale měsíc, který zářil na obloze, nám ukazoval cestu. Měla jsem namířeno na naše místo s Mattem. Na místo k jezeru, kam mě vzala teta první noc, co jsem sem přijela. To místo miluju. Je tam klid a dá se tam krásně přemýšlet.

Když jsme dojeli, odsedlala jsem Nariu a nechala jí, společně s Diem, aby se napásli. Nějak jsem cítila, že ani jeden neuteče.
Zadumaně jsem koukala na průzračnou vodu, kde se odrážel měsíční svit. Nějak mě to utěšovalo. Sedlo jsem dala ke stromu a opřela se.
Nečekala jsem, že bude tak těžké se rozloučit s Mattem. Neznala jsem ho tak dlouho, ale bezhlavě jsem se do něj zamilovala, ale věřím, že jsem udělala správně. Alespoň se nebude muset vázat, když bude přes tisíc kilometrů daleko. Samozřejmě že jsem přemýšlela, jestli jsem neudělala chybu. Vtíravé myšlenky tohoto typu mi dělaly vysloveně dobře, ale pak jsem to rychle zavrhla. Bude to tak lepší. Utěšovala jsem se. Zvládla jsem i horší věci, no ne?

Přemýšlela jsem nad tou věcí s vysokou. Vždycky jsem snila, že budu mít titul a dál se vzdělávat, ale chtěla jsem to udělat jen z důvodu, aby na mě rodiče byli pyšní. Škola mě bavila a i učení, můj školní průměr byl skvělý, ale jakmile rodiče umřeli, umřela s nimi i snaha o to, se někam dostat. Vlastně jsem ani netušila, co bych tak chtěla v budoucnu dělat. Bavila mě spoustu věcí. Muzika, učit ostatní, nebo zachraňovat, pokračovat v rodinné restauraci. Vždycky jsem přemýšlela o zdravotní sestře, nebo doktorce. Vystudovat medicínu a zachraňovat ty, kteří to potřebují. Ale teď, když jsem nad tím přemýšlela, viděla jsem jen prázdnotu a černo. Nevím, co bych chtěla dělat. Teď je pro mě prostě důležitá rodina a tohle všechno, co jsem, příjezdem sem, získala. Kdybych začala studovat, tak daleko odsud, protože tady v blízkém okolí žádná vysoká není, a kdyby to byla medicína, tak by se to hodně prodloužilo a to nechci. Tohle všechno, co jsem získala, mi přirostlo k srdci. Nevzdám se toho.