No Scars To Your Beautiful

XIII.

Dneska jsem nechtěla dělat nic. Jen si lehnout a ledovat ruku, která mě bolela. Proto jsem si z ledničky vzala zmrzlou zeleninu a začala ledovat. Při té příležitosti jsem si udělala čaj a s notebookem jsem si sedla do obýváku. Ač jsem nechtěla, musela jsem se kouknout na naše webové stránky z restaurace. Jelikož po smrti mé mamky jsem restauraci zdědila já. Ale protože jsem se odstěhovala, musela jsem místo sebe najmout zástupce, který by se o to staral. Nenapadl mě nikdo jiný, než strýček Rhys. Nebyl to můj oficiální strejda. Znal se s rodiči od školy, a jelikož jsem ho považovala za blízkého a dobrého kamaráda, byl ten pravý adept. Plus to byl táta mé nejlepší kamarádky Zoey. Samozřejmě byl proti tomu, ale nakonec svolil. Jedině on tu práci mohl dělat. Protože nás znal a věděl. Což mě napadá, že bych se mu měla ozvat, jak to zvládá.

Než jsem stihla zvednout telefon, do obýváku vlítla malá Kelsey. ,,Anno." Zaradovala se, když mě spatřila, ale její zářivý úsměv jí z tváře zmizel. ,,Co se ti stalo?!" Zeptala se zděšeně. ,,Ahoj Kelsey. Upadla jsem. Jsem nešikovná. Ale to nic není, za chvíli budu zase v pohodě." Kelseyiny pochyby se nikam nevzdálily. ,,Mami!" Zavolala hystericky. Pane bože, tak to jsem nečekala. Po Kelseyině obličeji se začalo kutálet několik slz. ,,Kesley!" Zvedla jsem se a přešla k ni a chytila ji do náručí. ,,Zlatíčko, nic se neděje. Neumírám ani nic tomu podobné." Kelsey plakala víc než před tím a já nevěděla, co mám dělat. Co se to v té její hlavě děje? ,,Kelsey, no tak. Všechno je v největším pořádku!" Utěšovala jsem jí. ,,Anno?!" Přiběhla zadýchaná Grace. Zřejmě byla více vylekaná než já. ,,Co se děje?" Přešla k nám. Kelsey se mě držela jako klíště. ,,Já nevím. Uviděla mou ruku v ortéze a začala šílet." Vysvětlovala jsem Grace, zatímco jsem Kelsey hladila po zádech. ,,Maminka mi řekla, že se s tebou bude něco dít. Myslela jsem, že když už tu rodiče nemáš, půjdeš taky pryč." Řekla ubrečená Kelsey. ,,Zlatíčko. Podívej se na mě." Řekla jsem a postavila jí na zem, klekla jsem si, abych ji mohla vidět do obličeje. ,,Já nikam nepůjdu. Nikdy, to ti slibuju." Řekla jsem a dívala se jí do očí. Chudák, musela mít hroznou představu. ,,Opravdu?" Popotáhla. ,,Ano." Řekla jsem popravdě. Ona mě obejmula okolo krku a řekla. ,,Mám tě moc ráda." Pohled se mi změkčil. Zvedla jsem pohled a koukla se na tetu Grace, ta byla vykolejená jako já. Potěšila mě její slova. Po tváři mi stekla slza. Uvědomila jsem si. Že tohle je teď můj domov a že jsem hrozně ráda tady. S mou rodinou. ,,Já tebe víc." Zašeptala jsem jí do ucha. Je zvláštní, jak děti věci berou a chápou. Kelsey je hodně citlivá a hrozně jí to vylekalo. Chápala jsem, co tím myslela, když řekla, že se se mnou bude něco dít. Bude výročí úmrtí mého táty. Nechtěla jsem na to myslet. Bohužel... myslím pořád a vím, že to bude ještě horší.

***

,,Anno!" Uslyšela jsem Rhysův hlas z telefonu. ,,Ahoj strýčku. ,,Jak se má moje holčička?" Zeptal se. Z jeho hlasu jsem slyšela strach. ,,Mám se dobře. Co ty a Restaurace?" Zeptala jsem se. Jsem ráda, že jsem mohla slyšet tak známý hlas. ,,Já dobře. Restaurace je pořád plná lidí. Nemusíš mít strach. Od té doby, co tvoji rodiče... však víš... je víc populární. A vynáší víc." Řekl. Na jednu stranu jsem byla ráda, ale bylo to jiný, když tu rodiče nejsou. ,,Jsou tam na tebe hodní? Jestli ne, vyřídím si to s nimi!" Ochranářský jako vždycky. Musela jsem se pousmát. ,,Ano strejdo. Jsou. Je to jiné a jsem ráda, že tu jsem." Řekla jsem popravdě. ,,Tak to jsem rád. Ale kdyby něco, víš, že u mě máš dveře otevřené." ,,Ano vím, několikrát si to před mým odjezdem zmínil." Odpověděla jsem a prohrábla si své blonďaté vlasy. ,,Jak se má Zoey?" Zeptala jsem se a nervózně si zkousla ret. Slyšela jsem povzdych z druhé strany. ,,Má se dobře, akorát jí chybíš. Už to není takové, jako když jsi tu byla." ,,Je mi to líto, ale ty víš, proč jsem tohle musela udělat. Potřebovala jsem něco nového, co by mi je nepřipomínalo tolik." Řekla jsem smutně. ,,Já vím, Anno. Jen nám tu Chybíš." Řekl sklesle Rhys. ,,Vy mně taky, ale tak není problém k nám přijet, Tetě Grace s Benem by to určitě nevadilo." Řekla jsem a dala do mého hlasu víc pozitiva, abych ho nějak potěšila. ,,Uvidíme. Dám ti vědět. Hele zlato, budu muset jít. Práce volá. Tak se opatruj a zas se ozvi. Ahoj." Rozloučil se a hned to típl. ,,Ahoj." Řekla jsem do hluchého telefonu.