Taky jste měli občas pocit, že potřebujete vypnout, vypustit vše zlé a někam utéct? Tak přesně tohle zažívám já.
Je to pět let, co mi umřel táta a půl roku, co odešla i moje máma. Myslela jsem, že to sama všechno zvládnu, ale opak je pravdou. Velké...
Po obědě jsem se vydala do svého pokoje, abych se zkulturnila na dnešní akci. Nejdříve jsem zapadla do sprchy. Byla to rychlá sprcha. Měla jsem totiž už jen hodinu a půl do odjezdu. Oblečení už jsem měla vybrané, protože se znám. Kdybych si je nevybrala, trvalo by to fůru času. Teď mi stačilo se jen nalíčit, což u mě bude taky oříšek, jelikož v tom dobrá taky moc nejsem. Začala jsem make-upem, kterého jsem dala jen trochu a na to pudr a lehce tvářenky. Zvýraznit obočí, ale ne moc. Štětcem jsem nanesla trochu třpytivého hnědého stínu. Nechtěla jsem být zmalovaná jako obrázek, ale zároveň jsem nechtěla, aby to vypadalo chudě, když vím, jaká tam bude vybraná společnost. Linky se mi povedly asi až na potřetí a nakonec řasenka a světle hnědá rtěnka. Když jsem byla se svým dílem spokojená, oblékla jsem se. Můj výběr oblečení. Vybrala jsem jednoduché černé body se spadlými rameny a dlouhým rukávem, světle modrou, saténovou sukni, která mi vpředu sahala ke kolenům a vzadu byla dlouhá až k zemi. Vlasy jsem lehce navlnila a nechala volně spadat na ramena. Na nohy jsem zvolila černé lodičky s páskem, ale nejdříve jsem si vzala baleríny, aby mi nebolely nohy. Naštěstí jsem s podpatkama žádné problémy neměla, takže jsem se ani nebála, že bych sebou někde plácla na zem. Nemohlo chybět černé psaníčko, do kterého jsem dala doklady, mobil, klíče, voňavku, rtěnku a pár dalších holčičích blbostí. Přes rameno jsem si přehodila tašku s věcmi na přespání a mohlo se vyrazit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ty jsi krásná jako princezna." Přiběhla ke mně malá Grace a skládala mi komplimenty, jak moc mi to sluší. Byla jsem z toho dne trošku nervózní. Bála jsem se lidí, které dnes potkám. Všichni si tam žijí na vysoké noze, jsou za vodou. Já si sice taky nežiju špatně, ale pořád jsem dost pozadu za nimi. Za Mattem mě měl dovážet Ben, ale musí ještě něco zařídit ve městě, takže mě tam hodí Grace. Nechtěla jsem jet svým autem, protože jsem věděla, že pár skleniček za ten večer vypiju a taky, že tam přespím. S Mattem jsme se domluvili, že dalšího dne pojede se mnou k nám a pomůže mi s Nariou.
A bylo to tady. Pořád jsem si nezvykla, že tohle místo vypadá jako z pohádky. ,,Kdyby se cokoliv stalo, měla nějaký problém, zavolej a přijedeme pro tebe, dobře?" Grace měla starost. Chápala jsem ji, protože jsem věděla, že tyhle lidi moc nemusí. ,,Vždy když mám trable, tak volám tobě. Kdyby se něco pokazilo, budete první, komu to řeknu." Řekla jsem upřímně. Sice mi chvíli trvalo, než jsem zjistila, že tu pro mě oba dva jsou, ale lepší teď, něž později. ,,Tak si to užij. A neboj se, vypadáš nádherně." Mrkla na mě. Ani mi nedošlo, že jsem zastavili. Ale naštěstí jsem tu byla v předstihu, abych nemusela hledat Matta v davu lidí.
Jen co jsem vyšla schody, tak jsem zazvonila a čekala na otevření. K mému překvapení to nebyl právě Matt, ale jeho matka. ,,Dobrý den. Ráda Vás opět vidím." Promluvila jsem první, protože paní Robinsonová se k tomu neměla. ,,Zdravím Anno. Moc ti to sluší." Čekala jsem všechno, ale kompliment rozhodně nepatřil mezi to. Naštěstí jsem zamaskovala své překvapení a ona mě pustila dál. ,,Matt je ještě u sebe. Klidně běž za ním." Na nic jsem nečekala a vydala se do jeho pokoje, kde nebyl, jak jsem očekávala. Slyšela jsem z vedlejší místnosti vodu, takže jsem usoudila, že je ještě ve sprše. Sedla jsem si do křesla u knihovny, a zatímco se on koupal, já projížděla sociální sítě. Jen co vypl vodu, objevil se v pokoji s ručníkem okolo pasu. Upřímně, snad nikdy jsem neviděla tak krásného kluka. Zatím si mě nevšiml, proto jsem se rozhodla upoutat jeho pozornost. Otočil se ke své šatně a já se mezitím zvedla. Jakmile uslyšel mé kroky, hned se otočil. ,,Sluníčko." Vydechl překvapeně a nespustil ze mě oči. Lichotilo mi to. Tolik lásky jsem viděla naposledy u mého táty, když ještě žil. ,,Ahoj zlato." Pípla jsem potichu. ,,Moc ti to sluší." Pochválil mi mé dílo. ,,Tobě taky, i když nejsi oblečený." Řekla jsem a zašklebila se. Matt mě chtěl obejmout, ale zaprotestovala jsem. Byl ještě mokrý a já nechtěla zničený outfit. Znělo to, jako bych byla nějaká pipinka. ,,Až se usušíš. Nechci vypadat hrozně, když mám být mezi takovými lidmi." Matt znal můj názor na lidi, se kterými se jeho rodiče vídali, ale nezmohl s tím nic. Zatímco se Matt převlékal do společenských modrých kalhot a bílé košili, já se snažila věnovat jiným věcem, než je jeho tělo. Samozřejmě jsem prohrávala. Nemohla jsem se vynadívat. Vypadal božsky. ,,Tak co, dostanu už konečně pusu?" Zeptal se mě, zatímco já se snažila dělat, že jsem ho vůbec nepozorovala. Lehce jsem se usmála a rozběhla se za ním a skočila mu okolo krku. Byl jako droga. Nemohla jsem bez něj být. ,,Chyběl jsi mi." ,,Nemohl jsem se soustředit, pořád jsem na tebe musel myslet." Tyhle slova mi rozhořela tváře a srdce mi bilo jako splašené. Jestli tohle nebyla láska, tak by mě zajímalo, jak jinak by vypadala. ,,Chtěl bych tě představit bráchovi a jeho snoubence." Promluvil potichu. Nesnáším představování. ,,Dobře." Rezignovala jsem, stejně by se to dříve či později stalo. Ještě než jsme se vydali za jeho rodinou, vyměnila jsem baleríny za podpatky. Matt na mě koukal jako na nějaké magické stvoření. ,,Děje se něco?" Zeptala jsem se. Matt pobaveně zavrtěl hlavou. ,,Asi si tě dneska budu muset pořádně hlídat." Přijde mi roztomilé, že mě Matt, podle něj, musí před všemi chránit, nebo ukazovat na to, že oba patříme k sobě. ,,To nebude potřeba, protože jestli všichni uvidí tvůj nabroušený obličej, nikdo se na mě ani nepodívá." Líbla jsem ho na tvář a chytila za ruku. I když jsem měla na sobě boty na podpatku, které nebyly zrovna malé, stejně jsem byla menší než Matt. Ale líbilo se mi to. Vždycky jsem chtěla mít vyššího chlapa, než jsem já. ,,Víš, jsem moc rád, že tě mám. Nechci tě ztratit." Matt zněl, jakoby ho něco trápilo, ale možná se mi něco jen zdálo. Stiskla jsem mu ruku. ,,Neztratíš." ,,Víš sluníčko, už dlouho ti chci něco říct a..." Nestihl to doříct, protože ze zdola se ozval paní Robinsonové hlas, ať jdeme dolů. ,,Řekneš mi to potom."
Dole bylo živo. Všichni se připravovali na dnešní večer. Mattova matka, která už byla přichystaná v zeleném kostýmku, byla nervózní a jeho táta to jen s pobavením sledoval a bavil se zřejmě s Mattovo starším bratrem. ,,Brácho." Zvedl se Richie a hned upřel své hnědé oči na mě. Každý měl jinou barvu očí, ale jinak byli jako dvojčata. Vedle něj se postavila krásná hnědovláska. Bylo na ní něco, co jsem nedokázala popsat. Podle mě tohle nebyla holka, který záleží na tom, jak vypadá, nebo co si o ní lidé myslí. Byla nádherná a s Richiem se k sobě hodili. ,,A ty musíš být Anna." Řekl s velkým nadšením a hned mě obejmul. Tak tohle jsem nečekala. ,,Moc mě těší, Richie." Řekla jsem, když mě pustil ze sevření. ,,Konečně někdo normální vedle toho mého povedeného brášky." Zasmál se svému vtipu. ,,No, když mě nikdo nepředstaví, musím to udělat sama. Jsem Cleopatra. Rodiče jsou zažraný do historie Egypta. Ale říkej mi Cleo." Už podle hlasu bylo znát, že tahle dívka už něco zná. Málem mi spadla brada. Líbila se mi. Měla na sobě dlouhé, přiléhavé bílé šaty na ramínka. Byly jednoduché, ale moc jí to slušelo.
Než přišli hosté, tak jsme si povídali. Bylo to velice příjemné. Konečně na mě někdo z Mattovo rodiny nekoukal, jako kdybych k němu nepatřila. Možná to tak bylo, ale jeho matka to dost okatě dávala najevo. Zjistila jsem, že Ruth je novinářka a pracuje v Stanfordu, kde s Richiem bydlí. A že jí paní Robinsonová taky moc nemusí. Stanford je docela daleko od Bisbee. Nedokázala jsem si představit, že bych byla takhle daleko od rodiny.
,,Stanford je dost daleko. To se ti nestýská, Richie?" Zeptala jsem se. ,,Samozřejmě že se mi stýská, ale pro nás a naši rodinu je důležitá kariéra, což tady v takovém málem městečku nevybuduješ." Řekl upřímně a mně tak nějak začala žrát myšlenka, kam asi tak půjde Matt. ,,Já bych tohle dneska nerozebíral. Máte přeci zásnubní večírek, tak šup do zahrady." Řekl Matt. Chtěla jsem se ho zeptat, kam hodlá jít na vysokou, ale nechtěla jsem kazit tenhle krásný den. Navíc, třeba to ještě nevěděl a je jen nervózní, že mu ještě nic nepřišlo. Anebo ta horší varianta, ví to, ale neřekl mi to.
Lidé chodili a gratulovali zasnoubeným. Zatím se nic moc nedělo. Matt mě představoval různým lidem. Někteří nebyli špatný. Většinou se mě vřele vyptávali a někteří naším směrem házeli povrchní pohledy. No, snad to tady přežiju.
