No Scars To Your Beautiful

IV.

Do mého pokoje prosvítaly sluneční paprsky a to mě vzbudilo. Byla jsem celá rozbolavěná a unavená víc než jindy. Za noc jsem toho moc nenaspala. Vlastně si nepamatuji, kdy naposledy jsem v klidu spala. Už je to dlouho. Koukla jsem se na mobil, abych zjistila, kolik je hodin. Bylo pár minut před sedmou a já věděla, že už neusnu.
Po hygieně a poté, co jsem se převlékla z pyžama do kraťasů a tílka, jsem se vydala dolů. Myslela jsem, že všichni budou ještě spát, ale mýlila jsem se. Na kuchyňské lince ležely lívance a na něm lísteček. ,,Až budeš najedená, zajdi za mnou do stodoly. G." Stálo na vzkazu. Teta po mně asi bude chtít s něčím pomoct. Což mi nevadilo, ráda pomůžu. Navíc je to samozřejmost, když mě tu nechají bydlet.
Na talíři byli tři lívance obalené ve skořici. Miluju. Po dlouhé době jsem si dala snídani. I když moje břicho bylo přecpané, byl to úžasný pocit. Když jsem byla doma a rodiče už nebyli mezi námi, jídlo jsem nemohla ani vidět. Naštěstí si toho všimla Zoey, moje jediná kamarádka z New Yorku. Doslova do mě cpala jídlo, abych měla alespoň nějakou energii, jelikož ze spánku jsem ji neměla, protože to byli probděné noci.

Když jsem vyšla z domu, bylo to něco úplně jiného. Okolo běhali slepice a koně, krávy, kozy a ovce se pásli v ohradách. Ten smrad od zvířat mi vůbec nevadil, i když jsem na to nebyla zvyklá a pro někoho to mohlo být nechutné, mně to nevadilo. Šla jsem za barák a okolo mě proběhl pes zlatého retrievera a za ním malá Kelsey. Pes? Oni mají psa? Asi by mě to nemělo překvapovat, přeci jen to byla farma. ,,Ahoj Ann. Jak se ti spalo?" Zastavila u mě malá Kelsey. Měla na sobě růžové legíny a žluté tričko a vlásky zapletené do dvou copánků. ,,Dobré ráno Kelsey. Výborně se mi spalo." Usmála jsem se na ní. Přeci jí nebudu říkat o svých nočních můrách a nespavosti. To by bylo z mé strany necitlivé. ,,To je dobře, máma tě čeká, je ve stodole." Řekla mi a dál naháněla zlatého retrievera. Sama pro sebe jsem si přikývla a vydala se tam.
Grace něco zatloukala kladivem, ale když jsem vešla do stodoly, hned přestala. ,,Ahoj Anno." ,,Ahoj teto Grace." Pozdravily jsme se. Ona se na mě vřele usmála. Bodlo mě u srdce, protože s mým tátou si byli tak podobní. Měli stejný obličej i chování. Stýskalo se mi. Hodně. Snažila jsem se na sobě nedat nic znát. Možná to neviděla, ale vsadila bych se, že něco poznala. ,,Hele Anno, máme málo lidí tady na ranči a potřebovala bych pomoct." ,,To je samozřejmost. Přeci se nebudu tady poflakovat." Odpověděla jsem okamžitě. ,,Dobře, tak teď běž pomoct Mattovi do stájí. On ti řekne co a jak." Usmála se Grace a hned se obrátila zase ke své práci. Mně z tváře úsměv uvadl. Zase ten kluk? Prosím, ať to není takový debil. Modlila jsem se. Doufala jsem, že nebude takový, za jakého jsem ho považovala. Blbý, arogantní, sexistický blbeček.

Šla jsem tedy přímo do stájí. Od zadu jsem slyšela zvuky a bylo mi jasné, že to je Matthew. Došla jsem k němu. Stál ke mně zády a já nevěděla, co mám říct, nebo jak se chovat. Hlavně se uklidni Anno. Nádech, výdech. ,,Ahoj, promiň, že ruším, ale mám ti prý pomoct." Začala jsem hned mluvit. Hlavně mile. ,,Už jsem se tě chtěl zeptat, jak dlouho tam budeš stát jak tvrdý Y." Uchechtl se. Asi zřejmě myslel, že byl vtipný. ,,Moc vtipný. Jak jsi o mně věděl?" Zeptala jsem se ho. ,,No, to je jednoduché, dupeš jak slon." Řekl vážně. Sprosťák. Nebudu milá. Chtěla jsem protestovat, ale hned mě umlčel. ,,Co víš o koních?" ,,Vlastně... asi nic." Odpověděla jsem upřímně a nějak nekomentovala jeho vyvalené oči. ,,Pojď se mnou." Řekl a rozešel se na začátek stáje. Po pravé straně byla větší místnost, kde bylo snad všechno. Sedla, uzdy, kartáče, hřebeny, trofeje, krmiva a další věci, které jsem nedokázala pojmenovat. ,,Takže, tvůj první úkol bude vykydat stáje, ve kterých nejsou koně. Prostě všechny hnusy, jako jsou bobky, jejich jídlo poházené venku, uklidíš. Tady máš vidle, hrábě, lopatu a kolečko. A až to kolečko budeš mít plné, za stájí je hnůj, nepřehlídneš ho a tam to vysyp. Držím palce." Mrkl na mě a odešel. Stála jsem tam s otevřenou pusou. Moje spodní čelist byla někde u podlahy. Chtěla jsem pracovat, ale jak jsem mohla vědět, jak se to všechno dělá a kdy to bude hotový? No nic, všechno je jednou poprvé, tak se do toho dáme. Vzala jsem kolečko, v němž byly hrábě, lopata a vidle a vezla to k prvnímu boxu, jež byl prázdný. Pustila jsem se do práce. Trochu optimismu neuškodí.