Taky jste měli občas pocit, že potřebujete vypnout, vypustit vše zlé a někam utéct? Tak přesně tohle zažívám já.
Je to pět let, co mi umřel táta a půl roku, co odešla i moje máma. Myslela jsem, že to sama všechno zvládnu, ale opak je pravdou. Velké...
Unavovalo mě chodit do školy. Stejně jsem nevěděla, co chci v životě dělat. Bylo to zatím jedno z největších rozhodnutí, jaké jsem kdy měla. Bavilo mě spousty věcí, ale co bych mohla dělat za práci po celý zbytek života, jsem opravdu nevěděla. Ale co... Naštěstí mám ještě rok a půl na rozmyšlenou.
Matt se mnou pořád nemluvil. Unavovalo mě to. Pořád na mě jen koukal, nebo házel na Gaela vražedné pohledy. ,,Máš dneska čas?" zeptal se mě Gael. ,,Jasně, ale před večeří musím být zpátky na ranči, abych zkoukla Zeuse, teď ho trošku zanedbávám a pak ještě malou Kelsey, slíbila jsem jí dneska pohádku." Povyprávěla jsme mu svůj plán na večer. Poslední dobou jsem neměla na nic čas, do toho se počítám i já. V noci jsem nemohla spát, protože se mi vybavovaly scény, když jsem přišla do nemocnice a doktoři mi řekli tu zprávu. Takže jsem nevypadala úplně dobře. Strejdu s tetou to znepokojovalo. Byla jsem taky dost nepozorná a polovinu testů, co jsem psala, jsem dokázala pěkně pokazit, takže můj průměr teď za nic nestál. ,,Ann, posloucháš mě?" Sakra... ,,Promiň, co že jsi říkal?" ,,Jsem objednaný k Bulldogovi na tetování." Řekl a do toho se usmál. ,,Tak to je skvělý a co si necháš vytetovat?" Ano, byla jsem zvědavá a nadšená. Zase uvidím Vennyho při práci. A navíc, dlouho jsem ho neviděla. ,,Já to upřímně nechal na Bulldogovi. Řekl jsem mu, ať mě to vystihuje, takže jsem docela zvědavý, co vymyslel." Poškrábal se nervózně na hlavě. ,,Venny je umělec, bude to určitě skvělý." Řekla jsem a poplácala ho po ramenou. Dnešek utíkal rychle a já si začínala opravdu zvykat. Pomáhal mi hlavně Gael. Nikoho jiného jsem vlastně ve škole neměla, ale on mi stačil. Byl fajn. Jen mě štvalo, že jsem o něm toho tolik nevěděla. ,,Kdy pojedeme k Vennymu?" zeptala jsem se. ,,Asi hned po škole, ty tady stejně nemáš auto, ne?" ,,Vlastně ne, do školy mě ráno hodil strejda Ben." Odpověděla jsem. Tak a byli jsme domluveni. S Gaelem jsem si ,ještě po vyučování, došli do školní jídelny a najedli se. ,,Robinson na tebe pořád kouká." Řekl Gael a nenápadně se koukl k jejich stolu. ,,Ať si kouká, když nemá na nic jiného odvahu."
Neměla jsem na tohle téma náladu. Kdyby se zachoval jako chlap a netlačil by, mohli jsme se dál bavit. ,,Pravda." Utrousil Gael a ušklíbl se. ,,Na ten oběd ani nemám chuť." Řekla jsem a odsunula talíř. Dneska bylo nějaký uho, maso se nedalo ani nazývat masem a brambory byly nedovařený. ,,Tak jedem?" zeptal se. Kývla jsem a nenápadně se koukla Mattovo směrem. Pořád mě sledoval. Tak ale už toho mám dost. Razným krokem jsem se vydala k jejich stolu, o který jsem se následně opřela. Myslím, že můj obličej teď, v této situaci, by mohl zabíjet.
,,Když jsi srab a nedokážeš za mnou ani přijít, tak na mě laskavě nekoukej. Díky. Nazdar." Možná jsem se tím ztrapnila, možná si o mně budou myslet, že jsem hysterka, ale co?! Alespoň se mi ulevilo. Gael koukal udiveně. ,,Ulevilo se ti?" Nejradši bych ho za ten provokativní obličej nakopala do zadku, ale vypadal tak vtipně, že jsem se musela usmát taky. ,,Vlastně ano." Odpověděla jsem. Nechtěla jsem to už dál řešit. Těšila jsem se na Vennyho. S Gaelem jsme šli k jeho auto, do kterého jsme nasedli a mohli jet. Cestou jsme zastavili u stánku se zmrzlinou, na kterou mě pozval. Že jsem byla překvapená? Jasně že jo. Tenhle kluk mě nemohl víc udivovat. Kdybych měla porovnat Gaela ze začátku a teď? Zatracená změna. Byl uvolněnější, více komunikativní, otevřenější. Líbilo se mi to. ,,Upřímně jsem si myslel, že jsi spíš na nějaké ovocné zmrzliny a ne na čokoládu s vanilkou." zasmál se na můj účet. ,,To je klasika, už od malinka moje oblíbená zmrzka je čoko a vanilka. Nejlepší kombinace." Už od malinka jsme milovala tuto kombinaci, vlastně myslím, že mě ovlivnil i táta, protože kdykoliv jsme šli ke stánku, dávali jsme si čokoládu. ,,Jsi nervózní?" Zasmála jsem se, bylo mi jasné, že se nebál, nevypadal tak. ,,Vlastně ne. Když jsem byl na prvním, bylo to v pohodě, " řekl upřímně a dál se věnoval řízení. Po dlouhé době jsem ho viděla veselejšího. ,,Jaký bylo tvé první tetování?" A zase mé zvědavé já. Nic jsem s tím nemohla dělat. Lehce se zasmál. ,,Bylo mi šestnáct a začalo mé temné období. Začalo se vše sypat, tak mě nenapadlo nic lepšího, než si něco vytetovat a vyzdvihnout mojí novou image. Vlastně to nebylo tak úplně na viditelným místě, ale bylo to pro můj pocit." Páni, tak tohle jsem nečekala. Takhle upřímného? Nemohla Jsem uvěřit. ,,Jo a nechal jsem si vytetovat obrázek lebky přes žebra." Tak teď už jsem opravdu byla překvapená. ,,Zavři si to. Nebo ti tam něco vletí." Tak teď jsem dostala totální výbuch smíchu. Nemohla jsem pořádně ani dýchat a k tomu jsem nakazila i Gaela.
K Vennymu jsme dorazili s menším zpožděním. Jeho pohled vypadal naštvaně, ale jakmile mě uviděl ve dveřích, rozlil se mu po tváři úsměv. ,,Nazdar kočičko." přešel ke mně Venny a silně mě obejmul. ,,Ahoj obříku, neudus mě." ,,Obříku? Nejsi nějaká drzá?" Musela jsem se ušklíbnout. Jen jsem mykla rameny. Lehce jsem ho šťouchla do ramene. ,,Tak jdeme na to, kámo?" zeptal se Gael. ,,Hele, ty jsi tu taky." Začala jsem se smát, jak se Gael zatvářil ukřivděně. No jo, kluci. ,,Dělal jsem si srandu. Budeš nadšenej z mého výtvoru. Chtěl jsi něco speciálního a tady to mám." Začal hledat ve svých deskách a tvářil se při tom fakt nadšeně. Zajímalo by mě, jak moc měl vlastně dlouhé vlasy. Vždycky, když jsem ho viděla, měl je svázaný v drdolu. Když našel, co potřeboval, ukázal nám jeho kousek. Na papíře byl nakreslený havran, který měl roztáhlé křídla, a vypadalo to, že okolo křídel byly nepatrné plamínky, jako kdyby hořel. Bylo to neuvěřitelné. ,,Přemýšlel jsem, že by to mohlo být na prsa, co říkáš, brácho?" zmínil svůj nápad Venny. Uznale jsem kývla, měl to opravdu promyšlené. Ale na prsou? To musí bolet. ,,Souhlasím, můžeš se pustit do práce." Gael byl zřejmě víc než spokojený. Musím říct, že tohle ho opravdu vystihovalo. Gael se položil na lehátko. Celou dobu jsem ho pozorovala, už si nebyl tak jistý, určitě věděl, že prsa jsou citlivý místo. ,,Tammy! Potřebuju tě." zavolá někam dozadu místnosti. Po chvíli se ve dveřích ukázala zrzavá kštice. Stála tam nádherná zrzka. ,,Lidičky, rád bych vám představil mou neteř Tammaru. Tammy, tenhle mladej je Gael a tahle ta kráska je Anna, která se nedávno přistěhovala." představil nás Venny. Tammy byla opravdu krásná, dlouhovláska s ukázkovou postavou. Pihy jí znázorňovaly tvář a to samé její velké zelené oči a plné rty. Kde jaká holka by ji mohla závidět. ,,Moc mě těší." přistoupila jsem k ní a podala ruku. Bylo na ni znát, že je lehce nervózní. Všimla jsem si i Gaela, který si jí se zájmem prohlížel.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Zlato, dones mi prosím tě černý čaj." Poprosil zrzku Venny. ,,Krásko, ty se tady posaď a zatím mi můžeš vyprávět, co je u tebe nového a ty frajere, sundej triko, ať se můžu pustit do práce." rozdal pokyny. A jak řekl, tak jsme všichni udělali.
S Vennym jsme pokecali skoro celou jeho tetovací práci, někdy jsem ho nechala se soustředit a někdy jsme prostě jen mluvili o blbostech. Gael se celou tu dobu snažil hrát drsňáka, ale bylo vidět, že ho to muselo bolet. Gael, aby se zřejmě rozptýlil, koukal na Vennyho neteř a podle mě i ona na něm mohla nechat oči. Asi by se k sobě i hodili. To není vůbec špatný nápad. Třeba bych jim mohla trochu pomoct. Ale kdo ví. Možná když na Gaelovi zapracuji, mohl by ji někam pozvat.
