No Scars To Your Beautiful

XXV.

Měla jsem naspěch. Brutálně jsem nestíhala. Musela jsem se vykoupat, protože jsem smrděla po seně a potu. Takže jsem si dala rychlou sprchu, lehce se namalovala a vzala si čisté oblečení. Džíny s dírami na kolenou, zelený khaki triko, koženou bundu a na hlavu jsem si nasadila kšiltovku, protože mé vlasy po celým dnu vypadaly fakt na nic.

Gael se tady měl objevit každou vteřinou a já začínala být mírně nervózní. Vůbec nevím z čeho. Ale břicho se mi svíralo tak, že jsem nemohla dýchat. S sebou jsem si sbalila peněženku, klíče a malé pití, kdyby náhodou. To všechno jsem hodila do kabelky a rychlostí blesku seběhla dolů. Akorát když jsem zamykala, přijížděl Gael ve svým autě. Přes stáhnuté okénko na mě mával a usmíval se. Poslední dobou je veselejší, za což jsem ráda. Nelíbil se mi deep Gael, tenhle je daleko lepší.

,,Ahoj, blondýno." Pozdravil mě s úsměvem. ,,Nazdar brunete." odpověděla jsem mu. Nasedla jsem k němu do auta a mohli jsme vyrazit. ,,Promiň za zpoždění.'' Omluvil se. ,,V pohodě, já stejně nestíhala." Mávla jsem nad tím rukou. ,,Jak to?" ,,Byla jsem na projížďce s Diem a pak usnula na louce." Řekla jsem. ,,Začínáš být pěkná kovbojka." Utrousil pobaveně. ,,Proti komu dnes hrajeme?" Zeptala jsem se. O fotbalu jsem nevěděla vůbec nic, natož znát další týmy. ,,Proti Herefordské střední. Což jsou rytíři a my jsme Jaguáři." odpověděl hned. Vůbec jsem to město neznala. Vlastně jsem pořádně neznala ani Bisbee.

Klasicky jsme zaparkovali na parkovišti a vyrazili k hřišti, kde se měl odehrát můj první fotbalový zápas, který uvidím. Zápas se odehrával na konci města, kde bylo nově zrekonstruované travnaté hřiště s tribunami.
Před zápasem jsme si došli do bufetu, kde jsem si koupila malý pivo a párek v rohlíku. Měla jsem hrozný hlad. Gael si dal jen džus.
Se vším jsme si sedli do dolní části tribuny a než začal zápas jsem se najedla a pivo vypila. ,,Ty máš Teda splávek." Poznamenal Gael a já se zasmála. ,,Neumřu přeci hlady a něčím to zapít musím, navíc to bylo malý pivo." Odpověděla jsem mu a mrkla na něj.
Nejdříve nastoupily roztleskávačky, aby nás navnadily na zápas. V první linii nemohla chybět Missi, která zřejmě byla i kapitánkou. Kdo by to čekal. Ale musela jsem uznat, dělaly pěkný kousky, když druhé vyhazovaly do vzduchu. Pěkný. Když mě Missi zahlédla, hodila po mně vražedný pohled a pak vyzývavý. Pak náhle celý tým zakřičel: ,, Do toho, jaguáři!" A všichni začali šílet a skandovat. ,,Nevšímej si jí." ozval se Gael. ,, Je to kráva, která neví, co chce." Řekla jsem a dál si jí nevšímala.
,,Takže tohle je tvá premiéra, jo?" Zasmál se vedle mě Gael. ,,To ano. S tátou jsme většinou koukali na klasický fotbal a ne americký, nebo taky na volejbal, protože jsem ho měla ráda. A taky na baseball. Jó, tak ten bych si zahrála." Blaženě jsem se usmála. ,,Já tátu nemám a s mámou, ta má svých starostí dost." Smutně se ušklíbl. Položila jsem mu ruku na rameno a stiskl. Nevěděla jsem, co se u nich doma stalo, jediný co jsem věděla, bylo, že jsem tady pro něj.

,,Ahoj, dámy a pánové. Vítáme Vás na dalším zápasem mezi Rytíři z Herefordské střední proti Jaguárům z Bisbee." ozvalo se z reproduktorů a všichni začali podporovat naše fotbalisty, kteří vyběhli z kabiny v modročervených dresech.

Fotbal začal. Byla jsem jak na trní. Pořád do sebe na hřišti vráželi, padali na sebe a křičeli. Bylo to dost ostrý i z tribuny. Pořád jsem se Gaela vyptávala. ,, A co se teď stalo?" ,,Co to znamená? "., ,,Proč to písknul? "

Asi ze mě nebyl moc nadšený. Ale tak co. Od čeho jsou kamarádi, že? ,,Proč to..." ,,Ann, můžeš na chvíli mlčet, nemůžu se soustředit, když se pořád na něco ptáš." Řekl Gael a frustrovaně si projel rukou vlasy. Dobře, možná jsem byla otravná, ale tak co jsem měla dělat, když jsem tohle neznala. ,,Fajn." odpověděla jsem a dál koukala na hru, který jsem absolutně nerozuměla.
Matt dal o zápase pár slušných bodů. Zbývalo pár minut do konce a my jsme museli dát poslední bod, protože hra byla nerozhodná. Teď jsme měli míč my. Jeden kluk s číslem devět rozehrával dozadu na číslo třináct a ten následně hodil míč běžícímu hráči s číslem 22. Pane bože, to byl Matt. Lidé okolo začali šílet a skandovat. Všichni Matta podporovali. Musela jsem si stoupnout, abych vše viděla. ,,Pojď Matte!" Zaječela jsem snad přes celé hřiště. Matt se vyhýbal všem klukům od soupeřovi obrany. Vypadal jak gepard při lovu. Najednou se z reproduktorů ozvalo: ,,A je to Touchdown!" Samozřejmě všichni jásali a radovali, alespoň ti, kteří fandili našemu školnímu týmu. ,,Ano! Nádherná hra!" Vyjekl Gael, začal se usmívat jak sluníčko a následně mě obejmul. Stála jsem jako solný sloup. Tohle jsem rozhodně nečekala. Gael nikdy neprojevoval city a kór takový. Jen jsem se nad tím pousmála a obejmula ho nazpátek. ,,Moc se omlouvám, když jde o fotbal, je se mnou k nevydržení." Poznamenal Gael. ,,Vážně? Že jsem si nevšimla." Odpověděla jsem ironicky. Na jednu stranu jsem ho chápala. Každý máme slabost pro něco. Při volejbalu na mě taky nikdo nesmí mluvit a při baseballu? Tak to už vůbec ne. Jeden z mých oblíbenějších sportů. Každopádně, i když tohle byla moje premiéra amerického fotbalu, nebylo to zas Tak špatný. Někdo by mohl zpacifikovat Missi a byla bych nejspokojenější. S Gaelem jsme procházeli zrovna okolo hřiště, kde probíhala děkovačka. Nemohla jsem si nevšimnout Mattova pohledu, který na mě upíral, a který jsem mu s radostí oplácela. Náš oční kontakt mohl trvat pár sekund, možná minut, ale nakonec jsem ho s nejasnostmi ukončila. ,,Co to bylo?" Koukal na mě s jedním povytaženým obočím Gael. ,,Co bylo co?" Dělala jsem hloupou. Samozřejmě si toho musel všimnout. ,,Vás dva by nepřehlídl ani slepý." Ušklíbl se. ,,Haha, jsi nějaký vtipný." Protočila jsem očima a dál jsme to neprobírali.

Gael mě v pohodě dovezl domů, kde čekala má rodina i s večeří. Seděli jsme u stolu a vychutnávali si skvělé krůtí s rýží a houbovou omáčkou, která byla naprosto delikátní. ,,Je to výborné, teto." Pochválila jsem její dílo. ,,Děkuju, to nic není." Usmála se. ,,Co tvůj dnešní den, Anno?" Zeptal se strejda Ben. ,,Dnešek byl velice zajímavý a obohacující. Poprvé jsem mohla být na zápase amerického fotbalu." Vážně to bylo obohacující. Konečně vím, kde se používá slovo Touchdown. Navíc cítím, že Gael a já máme konečně nějaké to pouto. Že už není přede mnou tolik uzavřený. Vždyť mi dneska řekl, že nemá tátu. Tím pádem jeho mamka je na všechno sama a To nevím, jestli má Gael nějaké sourozence. Měla bych se ho na to zeptat. Jen doufám, že se přede mnou zas víc neuzavře. Je to jak krok dopředu a dva kroky zpátky. ,,Vážně? To je skvělé. Dal Matt dobrý body?" Vyzvídal Ben. Ach ti chlapi. ,,No, vlastně jo. Nevěděla jsem, že je tak dobrý. Dal i rozhodující bod. Touchdown. Bylo to neuvěřitelné. Byl opravdu rychlý a mrštný a panovala tam skvělá atmosféra, kdy ho všichni podporovali." Vyprávěla jsem všechny své dojmy z dnešního zápasu. ,,To je skvělé. Jsem na něj pyšný." Uznale kýval hlavou. ,,Tys nikdy nebyla na takovém zápase?" Zeptala se teta Grace. ,,Vlastně ne. S rodiči jsme zbožňovali klasický fotbal, volejbal a hlavně baseball. Ten jsme si nikdy nemohli nechat ujít. Hlavně když hráli Dodgers z LA anebo New Yorský METS. No jo, zlatý časy." Milovala jsem to. Když jsme s tátou dělali tuny popcornu, aby nám to vydrželo na celý zápas. Nebo když přinesl volňásky na zápas, kdy jsme seděli na tribuně a pokřikovali a fandili a čekali, jestli chytneme míč, který odpálil Justin Turner. ,,Já a tvůj táta jsme spolu hráli na střední fotbal. Byli jsme jedni z nejlepších, ale pak jsme šli každý jinou cestou. Je divný, že to nevíš. Měl to rád." Zavzpomínal strejda Ben. ,,Asi Bisbee nechal daleko za sebou." Sakra. Řekla jsem to nahlas. Ben vypadal, že ho to urazilo a Grace, že se každou chvíli rozbrečí. ,,Pardon, to nebylo vhodné. Moc se omlouvám." jsem to ale blbec. Fakt si občas nevidím do pusy. ,,Dojedla jsem. Když mě omluvíte. Mám ještě něco do školy." rychle jsem vstala od stolu, odnesla talíř, který jsem po sobě umyla a rychle se vydala k sobě do pokoje. Bylo mi hrozně. Měla bych nejdřív přemýšlet a pak mluvit. Ne naopak. Jsem hloupá. Výborný konec nádherného dne.