Už je to pár let, co jsem se přestěhovala do malého městečka Bisbee. Zažila tu jak krásné chvíle tak i ty smutné. Za chvíli budu slavit své pětadvacáté narozeniny. Jak ten čas letí. Od té doby, co jsem byla teenager, se hodně věcí změnilo. Už jsem nebyla ta holka, co oplakávala úmrtí rodičů, nebo svou první lásku. Vše, co se mi stalo, mě posílilo a jsem tím, kým jsem vždy chtěla být.
S Mattem jsme se od našeho rozchodu přestali bavit a být v kontaktu. Na začátku prázdnin od jeho maturity odjel do Stanfordu, kde nastoupil na univerzitu. Poté jsme se viděli po roce na svatbě jeho bratra a Cleo. Ani jeden se toho druhého nevšímali, nebo se alespoň snažili. S Cleo jsem zůstala v kontaktu a stali se z nás přítelkyně. Občas padlo i téma Matt, ale zvládala jsem to líp, než jsem čekala.
No a já a můj život? Po maturitě jsem dálkově dodělala vysokou a teď učím v Bisbee ve školce. Uvědomila jsem si, co v životě chci dělat a tak jsem za tím šla. Tato práce mě naplňuje. Přeci jen se říká, že s dětmi se mládne. To si budu říkat za dvacet let. Každopádně můj život zůstal tak nějak stejný. Teta se strejdou jsou stejní, jen malá Kelsey není už tak malá. Puberta s ní trošku cloumá.
Gaela přijali po maturitě na univerzitu, kde si udělal profesora a letos nastoupil sem na střední, kde vyučuje anglickou literaturu, zeměpis a fyziku. Jsem na něj pyšná, už to nebyl ten zakřiknutý kluk. Každopádně jeho život taky nabral na obrátkách a Tammy požádal o ruku. Chodí spolu vlastně od letních prázdnin, kdy jsme skončili na střední.
No a Venny a Charlie? Ti jsou pořád stejní. Kelsey a Charlie jsou nerozlučná dvojka, a jak nejradši říkají - nejlepší kámoši.
A Venny? Chvilku nám to trvalo, ale už to jsou tři roky, co jsme se dali dohromady. Myslela jsem si, že první láska bude ta nejlepší a nejhezčí, ale zmýlila jsem se. Zamilovala jsem se až po uši. Takže i když občas přespím na ranči, abych nezanedbávala Zeuse a Nariu, tak vlastně spolu bydlíme. Doufám, že nám to vydrží. Samozřejmě nějaké hádky proběhnou, ale být uražení nám nevydrží dlouho, a pak děláme, jakoby se nic nestalo, protože se nedokážeme zlobit na toho druhého a radši to vyřešíme co nejdříve. Takže tak.
Mé jméno je Anna Perkinsová. Tenhle příběh začal smutně. Dříve jsem byla ztracená, ale teď? Žiju si svůj život a věřím, že by rodiče na mě byli hrdí.
ČTEŠ
No Scars To Your Beautiful
RomantikTaky jste měli občas pocit, že potřebujete vypnout, vypustit vše zlé a někam utéct? Tak přesně tohle zažívám já. Je to pět let, co mi umřel táta a půl roku, co odešla i moje máma. Myslela jsem, že to sama všechno zvládnu, ale opak je pravdou. Velké...
