No Scars To Your Beautiful

XXXVIII.

Tento týden byl opravdu náročný, ale zvládla jsem ho nad mé očekávání. Všechny testy a zkoušení jsem dala nejhůře za tři, což jsem nechápala, jelikož jsem toho měla opravdu hodně a některé látky se mi pletli. Každopádně jsem mohla být ráda, že jsem nepropadala v žádném předmětu.
Zeus se začal zotavovat a já nemohla být více pyšná, jak se se vším popral. Rány se zacelovaly a svaly sílily. Každý den jsem s ním chodila na dlouhé procházky, nebo ho nechala na louce a nebo s ním šla do jezera u lesa. Občas protestoval, ale nezbylo mu nic jiného, než dělat to, co jsem chtěla já.

Dneska mě po škole vyzvedl strejda Ben a teď jsem jela na nějakou kauci s koňmi. Prý potřebujeme nějaké nové. Já tomu moc nerozuměla, myslela jsem, že máme docela dost koní, ale podle Bena asi ne. Ale strejda je v tomhle už od malička. ,,Na co potřebujeme další koně, Bene?" Zeptala jsem se. Byla jsem zvědavá. ,,Potřebuju nějaké koně do lesa, aby mi pomohli se dřevem. Ostatní koně u nás na to nejsou stavěné a myslel jsem, že bys mi s tím mohla pomoci." Lehce se usmál a dál se věnoval řízení. ,,A taky jsem si myslel, že bys vybrala nějakého koně na vyjížďky, když Zeus teď nemůže." Prohodil jen tak. Já se překvapeně narovnala a otočila se na něj. ,,Cože?" Nevěděla jsem, jak reagovat. Myslela jsem si, že Zeus bude můj jediný kůň. Ale co si tu nalhávám. Zeus se může, ale nemusí uzdravit. ,,Nemyslel jsem, že ho vyměníš, ale že můžeš mít klidně dva koně. Zeusovi by se parťák hodil." Má pravdu. Něco na tom bude. Pro sebe jsem si kývla a sledovala cestu.
Do cíle jsme dojeli za dvacet minut. Kauce se měla konat kousek za městem. Bylo tady poměrně dost lidí a hodně koní. Vylezli jsme z auta a šli se podívat na koně, které by se nám líbili. Všechny byli zavřený v železných ohradách. Vůbec se mi to tady nelíbilo. Koně stáli v bahně a neměli moc prostoru, když nebyli problémový. ,,Tohle je strašný. Co se stane s koňmi, které se neprodají?" Ben se na mě smutně podíval. ,,Buď se prodají v dalším městě, nebo jdou na porážku." Ale ne! S nechutí jsem se ušklíbla. Kdybych mohla, koupím je všechny. ,,Nedá se nic udělat?" Ben zavrtěl hlavou. ,,Takhle to funguje už dlouho. Taky se mi to nelíbí, ale bohužel." Ach jo. Jak někdo může zničit tak krásná zvířata, jako jsou koně? Nechápala jsem to a bylo mi z toho špatně.

,,Tak kterého si vybereš?" Zeptala jsem se Bena. Prošli jsme snad všechny ohrady. Ben se vždy jen zastavil, chvíli pozoroval a pak se znovu rozešel. ,,Já nevím. Líbil se mi ten holanďan Zafrin." Řekl a já si vybavila přesně toho, kterého myslel. Tento druh koně mi připomíná medvěda. Jsou obrovský a svalnatí. ,,Ten se mi taky líbil. Hlavně vypadá dobře, žádné viditelné vady a mohl by opravdu pomoct." Zauvažovala jsem nahlas a hned zprudka zabrzdila. Otočila jsem hlavu doprava. Za vraty stála nádherná klisna zbarvená do šedivé barvy. No, nebyla to jen šedivá. Lisinu měla bílou, čumák a hřívu černou a tělo bílo šedivé. Byla zdobená tečkami. Nemohla jsem z ní spustit oči. Přečetla jsem si cedulku se jménem. Naria. ,,Ta je nádherná." Zašeptala jsem a Ben vedle mě kývl hlavou. Zamlaskala jsem, abych si zajistila její pozornost. Povedlo se. Naria ke mně zvedla její hnědé oči a zastřihala ušima. ,,Nario." Promluvila jsem a natáhla k ní ruku. Chytila se, sice nedůvěřivě, ale šla k nám. Byla sice hubenější, ale samí sval. Kdo by se tak krásné klisny chtěl zbavit? ,,To je grošák. Má opravdu skvělou stavbu těla, lesklá srst. Opravdový skvost, řekl bych." Nebyla jsem jediná, která přemýšlí nahlas. ,,Tady to provozuje můj kamarád. Když se s ním domluvím, nebudeme muset ani na kauci, jen zaplatíme a koně si odvezeme." Řekl a ukázal směr, kterým jsme se vydali. To je dobře že má Ben takové známé, alespoň mi Nariu nikdo neukradne.

,,Zdravím tě, Bene." Pozdravil nás postarší muž s šedivými fousy a kloboukem na hlavě. ,,Ahoj Frede. Tohle je má neteř Anna." Představil mě strejda a já k němu natáhla ruku, abychom si potřásli. ,,Jsi moc krásná, Mladá dámo." Polichotil mi. ,,Moc Vám děkuji, pane."
,,Tak, co sis vybral, Bene?" Zajímal se postarší pán, který se mi vlastně nepředstavil. ,,Měl bych zájem o toho holanďana Zafrina a toho grošáka, Nariu." Řekl Ben svůj požadavek. ,,Dobrý výběr. Akorát Nariu už si vybral někdo jiný. Znáš ty mé kšefty." Zavrtěl hlavou. To snad ne. Že bych byla zklamaná? Slabé slovo. Chtěla jsem ji a moc. ,,Ale no tak Frede. Anna je tu nová a Naria k ní hned přišla." Snažil se Ben a Fred vyvalil své malé oči. ,,Přišla k tobě?" Zeptal se udiveně a já nechápavě kývla. ,,No, abyste věděli. Naria měla jen jednoho majitele, ale bohužel se dostal do choulostivé situace a musel jí prodat. Od té doby se Naria lidí strání a moc nejí. Byl tady jeden chlap, který se mi nelíbil a usmlouval mě. Co kdybys to taky zkusila." Páni, ten byl ale ukecanej. Ale to já byla taky. ,,Kolik potřebuje bývalý majitel peněz?" Rozhodně jsem se postavila naproti Fredovi. ,,Ten chlapík mi navrhl 1000 dolarů a majitel ho chtěl za 500 dolarů." Odpověděl mi. ,,Dám tisíc pět set a sto dolarů navíc vám." Měla jsem ty peníze. A nechtěla jsem, aby se Naria dostala do hrozných rukou. Ale sakra. Tohle bylo hodně peněz. Skoro stejnou cenu stálo moje auto. Ale podle mě za to stála. Cítila jsem to. ,,Anno, to je hodně peněz. Přemýšlej o tom." Snažil se mě přesvědčit Ben. Pozdě strýčku, jsem rozhodnutá. ,,Bene, já ty peníze mám, našetřila jsem si a v létě si najdu brigádu. Ten kůň za to stojí." Stála jsem si za svým a Benovi nezbývalo nic jiného, než mi jít z cesty. ,,Tak co pane Frede, plácneme si?" Fred na mě koukal, jako bych nebyla normální. Možná jsem nebyla, ale nehodlala jsem se vzdát. Navíc jsem věřila, že se Zeusovi bude líbit. ,,Podepíšeme smlouvu a zítra si pro ně můžete přijet a zaplatit." Tak to bylo lehké. Ještě že po mně nechtěl peníze teď. Samozřejmě že jsem neměla tak velkou hotovost u sebe. Spadl mi velký kámen ze srdce, že to vyšlo.
Celá nadšená jsem mu podepsala smlouvu, to samé Ben a nemohla se dočkat zítřka, až si pro ně pojedeme. To budu mít v sobotu pěknou honičku. Dopoledne pro koně a odpoledne k Mattovi na zásnuby. Ale co, to se zvládne.

,,Neměla jsi dávat tak velký obnos peněz." Vyčetl mi v autě Ben, když jsme jeli domů. ,,To je malá ztráta. Peníze budou, my nebudeme. Navíc Zeus bude mít kamarádku. Vím, že se mu bude líbit." A tím naše konverzace skončila. Ben byl chvíli naštvaný. Na jednu stranu jsem ho chápala. Byla to nerozvážnost. Ale stála za to.

Večer jsem byla ještě se Zeusem, abych mu vynahradila, že jsem za ním nešla hned po škole. Vypadal zase o něco lépe a já z toho měla neuvěřitelnou radost.
Má rána na stehně už taky vypadla mnohem lépe. Doktor mi při poslední kontrole vyndal stehy, trošku mě pokáral, že jsem se o sebe více nepostarala, ale brala jsem to s nadsázkou.
Puma, která nám zajistila neštěstí, chytili a odvezli. Už jsem konečně nemusela mít strach, že nás někde napadne znovu. Dny už vypadaly krásně.

***

Dalšího dne jsem se probudila včasně. Mohla jsem proto jít za Zeusem. Vyčistila jsem stáj, nakrmila ostatní koně, vyhřebelcovala a vyčesala.
Před obědem jsem nasedla k Benovi do auta, za kterým se nacházel přívěs. Byla jsem tak natěšená. Po cestě jsem si ještě vyzvedla hotovost, abych měla čím Fredovi zaplatit, a o hodinu později už jsme byli na cestě zpátky.
Se Zafrinem nebyli žádné potíže, když jsme ho naváděli do přívěsu. Akorát Naria byla z toho převozu trošku nervózní, ale zvládli jsme to. Myslím si, že těžký začátek jako s Diem to nebude.

Sice teta nevypadala spokojeně, měla taky průpovídky jako strejda, ale nakonec ji nic jiného nezbylo.

Nariu jsme vypustili na pastvu, kde spokojeně běhala. Se Zafirem jsme udělali to samé, ale ten byl sám. Přeci jen to byl opravdu velký kůň, tak aby se ho ostatní nebáli.
Každopádně jsem měla ohromnou radost. Tetě a strejdovi jsem dala nějaké peníze navíc, aby nakoupili vše potřebné. Sice se snažili mi to vymluvit, ale když už jsem byla v tom 'rozhazováním' peněz, tak se vším všudy.