No Scars To Your Beautiful

XVI.

Převlékla jsem se do starých džínů, který svým vzhledem vypadaly, že přežily druhou světovou válku. Ale co už, byly zkrátka pohodlné. Pak jsem si oblékla černé tílko a červeno černou košili. Klasika. A jelikož moje vlasy byly v kritickém stavu, na hlavu jsem si nasadila tátovu starou černou kšiltovku.

Ben seděl na dřevěném plotu a koukal na výběh pro koně. Vypadal zamyšleně. ,,Tak se do toho pustíme." Řekl Ben a následně se otočil. Zřejmě nebyl tak zamýšlený, jak jsem si myslela. ,,Půjdeme k jezeru. Nejdříve se naučíš rovnováhu a koordinaci." Řekl a šel dál. Bylo mi jasné, že hned nebudu jezdit. Ale i když jsem chtěla, muselo to počkat. ,,Nevezmeme s sebou Zeuse?" Zeptala jsem se. Přišlo mi to logické. Mohl mě sledovat a tím by věděl, jaké jsou mé kladné a záporné stránky. ,,To není špatný nápad. Tak pro něj jdi a sejdeme se tam." Mrkl na mě. Já se otočila a šla zas do stáje. Ve stáji jsem vzala ohlávku a vodítko a šla jsem pro Dia. ,,Tak chlapče. Půjdeš se kouknout, jak se ztrapním." Zeus šťastně zahýbal ocasem. V jeho očích byla znát radost. Jak dlouho ho nikdo nevzal ven, než jsem přijela? Dia jsem vyvedla ze stáje a středně rychlým krokem jsme se vydali k jezeru. Zeus koukal všude kolem, čichal čerství vzduch a užíval si, že je v přírodě. Měla jsem radost.

,,Tak jsme tady." Zavolala jsem na Bena, který stál na lávce na břehu jezera. ,,Skvělé. Přivaž Dia k nějakému stromu." Přikázal. ,,Já myslím, že když ho nechám se pást, nic se nestane." Ben chtěl něco namítnout, ale rozmyslel si to. Ukázal mi, ať přijdu k němu. ,,Tvůj úkol bude, udržet se víc jak tři minuty na prkně." Nadzvedla jsem obočí. Proč bych se neměla udržet na prkně. Vždyť je to tak lehký. ,,Tak si trochu odlož a pusť se do toho." Řekl Ben a ukázal na prkno, které se lehce vznášelo na vodě. Ben si sedl do trávy a sledoval mě. Nějak jsem neměla chuť lézt do vody. Sundala jsem si košili, kalhoty a kšiltovku, odložila mobil a sundala boty s ponožkami. Zhluboka jsem se nadechla. Koutkem oka jsem koukala po Zeusovi, byl v klidu. Když ucítil můj pohled, vzhlédl a pozoroval mě. Tak hurá na to...

Nechtěla jsem hned do vody. Zkusíme to nějak lehce. Prkno jsem si přitáhla blíž a stoupla si na něj zatím jednou nohou. ,,To bych být tebou nedělal." Řekl Ben a protáhl se. Nechala jsem ho být. Neříkal, jakou technikou to mám udělat. Držela jsem se lávky a pomalu tam dávala i druhou nohu. Pomalu jsem se pouštěla lávky a lehce se narovnala. Stála jsem a ani se nehnula. Jen vlny, který narážely na břeh mě posouvali dál. Chtěla jsem na Bena hodit svůj vítězný úškleb, ale jen co jsem zvedla hlavu, jsem ztratila rovnováhu a s velkým žbluňknutím jsem zahučela do vody. Samozřejmě, než jsem dopadla, tak jsem zaječela, jakoby mě někdo chtěl zabít. ,,Studí, studí." Házela jsem okolo sebe rukama a kašlala. Musela jsem vypadat vtipně. Jako vorvaň. Ben se mohl potrhat smíchy a Zeus stál a zamyšleně koukal. Nehodlala jsem to nechat takhle. Doplavala jsem k prknu a znovu na něj vylezla. Myslím, že jsem tam vydržela o trochu déle, ale skončila jsem znova ve vodě. Takhle se to opakovalo několikrát.

,,Pojď už, jsme tady dvě hodiny." Zavolal na mě strejda Ben. ,,Poslední pokus." Cítila jsem zlepšení. Moje koordinace byla v lepším stavu, než jsem měla. Voda už mi nepřišla studená, protože jsem si zvykla na její teplotu. Vyhoupla jsem se naposledy na prkno a postavila se. Rukama jsem se vyrovnávala. Stála jsem a ani se nepohla. Zavřela jsem oči a zhluboka dýchala. Že by konečně? ,,Skvělé, Anno! Zkus teď zvednout jednu no!" Zakřičel na mě Ben ze břehu. Poslechla jsem ho. Balanc byl dobrý. Ale pak jsem se blbě pohla a spadla jsem do vody. Vynořila jsem se, chytla se prkna a plavala k Benovi a Zeusovi. Vylezla jsem na lávku s dopomocí Bena, který mi následně podal ručník. Nevěděla jsem, kde ho vzal, ale bylo mi to úplně jedno. Hlavně, že jsem byla v teple. ,,Bylo to úžasné. Musím tě pochválit." Řekl pyšně Ben. Lehce jsem se usmála. ,,Tak jdeme, ať nenastydneš." A jakmile to dořekl, začala jsem drkotat zuby. Začínala mi být pěkná zima. Ben mi vzal věci, zatímco já vedla Dia. Ten poslušně šel vedle mě. A potěšeně frkal. Byla jsem ráda za toto odpoledne. Bylo to zajímavé obohacení. Dělala jsem něco, co v životě ne. Vlastně, to se teď stávalo zvykem.

Odvedla jsem Zeuse do boxu. Pořád si držel svou kladnou i klidnou náladu. Než jsem odešla, naložila jsem mu do žlabu pořádnou dávku ovsa. Snad ho moc nerozmazluju.

Doma jsem se převlékla do suchého oblečení. Pořád jsem byla promrzlá. Takže když teta Grace volala na večeři, okolo sebe jsem si přehodila chlupatou, béžovou deku. Strejda Ben naštěstí zatopil v krbu a hned bylo tepleji.
K večeři teta Grace upekla kuře s opečenýma bramborama. Tohle jídlo miluji. ,,Tak jaký to bylo, Anno?" Zeptala se mě teta Grace. Upřímně jsem nevěděla, na co se ptá. ,,To kuře je výborný. I ty bram..." ,,Ne, tohle nemyslím. Tvoje odpoledne u jezera." Ujasnily jsme si to. ,,No... když jsem ze začátku padala do vody. Měla jsem chuť se na to vykašlat. Byla jsem tak naštvaná a moc mi nepomáhalo, když se mi Ben ze břehu smál. To jsem myslela, že ho do té vody hodím taky. Ale pak už jsem našla způsob, jak na to. A docela se mi líbilo. Ale voda byla fakt studená." Dopověděla jsem své pocity a rozkašlala se. Hmm... tak to nezaznělo hezky. ,,Jsi v pořádku?" Zeptala se ustaraně Grace. Zakývala jsem hlavou na náznak ano. Ben vypadal znepokojeně. Přešla jsem to. Nechtěla jsem řešit jiný problémy.

Po večeři jsme s Grace udělaly nádobí. Grace myla a já utírala. Byl to příjemný večer. V obýváku jsem si sedla před krb a přemýšlela. Natočila jsem hlavu na stranu a všimla si poliček plných knih. Zvedla jsem se a šla se kouknout, co tady má rodina má za poklady. Byly tady všechny druhy. Tolstoj, Austinová, Sparks, dokonce i Rowlingová a Tolkien. Byli tu i knihy o koních, ale na ty jsem neměla náladu. Nakonec jsem sáhla po Velkým Gatsby. Pamatuji si, jak na konci základní školy jsem šla do knihovny. S knihovnicí, paní Feederovou jsme si rozuměly. Byla to taková ta klasická šedá myška, která svůj čas věnovala hlavně románům, do kterých se mohla vžít. Byla trošku zvláštní, ale příjemná. Ten den, když jsem tam přišla, hned mi vrazila knihu, že si jí určitě musím přečíst. Myslela jsem si, že to bude nějaká hodně velká slaďárna pro ženy ve středním věku. Sice to je slaďárna, ale naprosto mě ohromila. Měla jsem jí přečtenou skoro hned. Asi dva dny mi to trvalo. Vzpomínky jsou dobrá věc, ale i špatná. Myslíte na věci, které se stali a můžou bolet, nebo vás rozesmát. Po tváři mi stekla jedna neposlušná slza. Rychle jsem ji setřela a zavrtěla hlavou. Vzala jsem knížku, posadila se před krb na huňatý koberec a zabalila se do deky. Bylo to tak příjemné. Oranžové plamínky tančily a hřály. Otevřela jsem knihu a pustila se do čtení. Opět mě vtáhla do děje, jako kdysi a opět jsem se nemohla odtrhnout.