Taky jste měli občas pocit, že potřebujete vypnout, vypustit vše zlé a někam utéct? Tak přesně tohle zažívám já.
Je to pět let, co mi umřel táta a půl roku, co odešla i moje máma. Myslela jsem, že to sama všechno zvládnu, ale opak je pravdou. Velké...
A bylo to tady. Pondělí. Nechtělo se mi z postele a to z jednoho prostého důvodu. Škola. Moje noční můra. Den D. Nesnášela jsem ty pohledy lidí. Ten propocený pach, co se linul po škole a to nekonečné vídání těch podprůměrně inteligentních lidí. Neříkala bych o sobě, že jsem byla nějak výjimečně nadaná, co se týče školy, ale myslím, že do průměru jsem se ještě neřadila. Spíš lehce nadprůměr. Ale jen lehce.
Naposledy jsem se zkontrolovala v zrcadle. Na sebe jsem si vzala bílé tílko, na to černou bundu, černé šortky a tenisky. Do tašky jsem si hodila jeden sešit, propisku, oranžový zvýrazňovač, peněženku a klíče.
,,Měj hezký den, Anno." Popřála mi teta Grace, když jsem popřála k dobrému ránu. ,,Díky." Odpověděla jsem a vyšla ven, kde na mě čekal odvoz. Chtěla jsem jet svým autem, ale bylo mi to vymluveno. Nasedla jsem do jeho černého jeepu ,,Čau, cizinko." Pozdravil mě vysmátý Matt. Nechápavě jsem na něj nadzvedla obočí. ,,Ahoj. Proč cizinko?" Zeptala jsem se. ,,Jsi tu nová a docela zdaleka. Navíc při našem prvním setkání ses mi nepředstavila." Mikl rameny a rozjel se. ,,Těšíš se?" Zeptal se mě. ,,Vypadám na to?" Odpověděla jsem mu otázkou. Jen pobaveně zakroutil hlavou a dál se věnoval řízení. Cesta nebyla nijak zvlášť dlouhá, Myslím, že tak deset minut to trvalo. Byli jsme tu. Poměrně velká škola. Jedna budova směřována vjezdem do školy, kde byl i vchod a další budovy ze stran první budovy.
Vylezla jsem z auta a porozhlédla se kolem. Všichni lidi, kteří stáli na parkovišti, se koukali našim směrem. ,,Do háje." Řekla jsem si pro sebe, ale zřejmě to nebylo tak potichu, jak jsem si myslela, protože vedle mě stál Matt a pochechtával se. ,,To zvládneš." Ujistil mě a poplácal mě po zádech. Viděla jsem ty pohledy všech. Plné zvědavosti, namyšlenosti, hněvu a možná u některých špetka vlídnosti. Vítej zpátky na střední, Anno. Zahlédla jsem, že se Matt usmívá a pohled směřoval před sebe. Podívala jsem se tím stejným směrem jako on. K nám šla vysoká černovláska. Dlouhé štíhlé nohy, křivky, které jí musí všichni závidět, ale podle rtů namalovaný na červeno, zkroucených do úsměvu, který byl falešný, jsem poznala, že to bude mrcha. ,,Matthew." Řekla vysokým hlasem, na který už teď jsem byla alergická. ,,Ahoj lásko." Pozdravil jí Matt, hned jí k sobě přitiskl, obejmul a políbil. Odvrátila jsem od nich pohled. Přeci jen je to nemilé na někoho takhle koukat. Uslyšela jsem hlasité mlasknutí. ,,Á, ty musíš být Andrea." Zavřískala zřejmě Mattova přítelkyně. ,,Anna." Opravila jsem jí. ,,Nevadí. Já jsem Missi." Představila se mi a já nad tím pokroutila očima. ,,Jasně. Hele Matte, musím se jít ukázat řediteli, tak pak se asi uvidíme. Měj se Maysee." Rozloučila jsem se a šla ke škole. ,,Jsem Missi." Zakřičela za mnou ta dotyčná tím ošklivým hlasem. ,,Kráva." Zanadávala jsem si potichu. A to mi Matt říkal, jak nesnáší falešný lidi. Kam dal oči?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vešla jsem dovnitř toho satanova místa. Nadechla jsem se a... měla jsem pravdu. Smrad z potu všech studentů. Zakroutila jsem nad tím hlavou a vydala se podle návodu od tety Grace. Teta mi to v této škole i domluvila. Prý že ředitel je její známý a že se nemám bát. Škola byla velká, bílá budova s velkým, oranžovým nápisem Bisbee high school.
