No Scars To Your Beautiful

II.

Rychle jsem otevřela oči a posadila se. Byla jsem celá zadýchaná a zpocená. Byl to jen sen. Zlý sen.
Bylo šest večer. Spala jsem necelých šest hodin a připadalo mi, že jsem docela vyspaná. A teď jsem opravdu nutně potřebovala sprchu. Musela jsem vyházet celou tašku, protože já chytrá nevěděla, kam jsem si dala ručník, kosmetickou tašku a šampon se sprchovým gelem. Takže z toho vznikl opravdu velký bordel. Což znamenalo zatím sprchu ne, až po úklidu. Překvapivě mi vybalování netrvalo dlouho. Uklízela jsem si věci do skříně a překvapilo mě, že se tam vše vešlo. Přišlo mi totiž, že na to, jak jsem měla málo tašek, stejně těch věcí bylo hodně. Papíry, sešity, tužky a ostatní věci jsem uklidila na stůl. Kytaru, kterou jsem nehodlala nechat doma, protože ta byla po tátovi, jsem uklidila na skříň. Na noční stolek jsem položila rámeček s fotkou, na který jsem byla já, táta a máma. A měla jsem téměř hotovo. Konečně mohla přijít zasloužená sprcha. Díky Bohu.

Vykoupaná, navoněná a převléknutá jsem sešla schody a konečně měla možnost prohlédnout si kuchyň. Byla to taková ta typická kuchyně. Velká linka, nad ní poličky, sporák, nějaké skříně a ostrůvek. Zbarvené zase do hnědé, ale objevila se i barva černá.

V kuchyni nikdo nebyl, takže jsem zkusila obývák. Musela jsem vypadat opravdu komicky, protože jsem stála mezi futry s otevřenou pusou. Byla to opravdu nádhera. Naproti dveřím byl velký krb a u něj dvě křesla. Po mé levé straně byl stůl s velkým koženým gaučem, který byl nasměrovaný směrem ke zdi, kde byla televize. A na pravé straně, tam byl výhled na pastviny. Celá zeď byla skleněná, vystavěná okny a u ní stál jídelní stůl se židlemi.
Bylo to tady tak útulné a já už teď na začátku věděla, že se mi tu bude líbit. Přišla jsem si jak v jiném světě.
Bohužel pro mě v obýváku taky nikdo nebyl, proto jsem se rozhodla prozkoumat venek.

Venku bylo krásně, kolem foukal teplý vítr, který mi pročesával vlasy. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a konečně se vydala to tu prozkoumat.
Rozhodla jsem se obejít dům a porozhlédnout se, co tady všechno mají. Na jedné straně stála červená stodola a na druhé nějaká budova. V tomhle farmářském světě nejsem zběhlá, takže myslím, že mě čeká dřina. Tak se budu starat o zvířata. Bude ze mě farmářka? Těžko říct, ale pokusím se.

Nejprve jsem zašla do stodoly, podívat se, jak to tam vypadá. Byla to ta typická červená stodola. Hodně sena po zemi, několik farmářských věcí a nářadí, o kterých jsem neměla nejmenší tušení, co by se s nimi mohlo dělat. A samozřejmě nemohl chybět traktor. Vždycky jsem si přála svézt se na traktoru. No jo, městská holka na venkově se pozná.

I když tohle bylo zajímavé, byla jsem hrozně zvědavá na tu budovu naproti stodole. Co to tak mohlo být? Přišla jsem blíž. Slyšela jsem nějaký zvláštní zvuky. Řehtání? Pane bože! To byla stáj. Opravdu velká. Koukala jsem na ní jak nějaký blázen. Ale nemůžete se mi divit. Tohle jsem viděla poprvé v životě. Svoji zvědavost jsem nikdy nemohla ukočírovat, proto jsem už byla uvnitř stáje. Z každé strany na mě koukali koně těch nejrůznějších barev. Úžasný. Nikdy jsem neviděla nic tak krásného, jako tohle. Vše tady bylo ze dřeva, krom vrat od boxů. Jinak trámy, zdi, věšáky na věci čištění koní, sedel a uzd. Vše bylo dřevěné. Někomu tenhle pach mohl smrdět, ale mě to nevadilo. Jako bych se narodila na seně.
Šla jsem dál. Hladila si koně, který byli zvědaví a vykoukli, kdo se na ně přišel podívat. Koně mě vždycky fascinovaly. Ale bohužel jsem neměla možnost, nikdy si na nějakého sednout a povozit se.
Prošla jsem celou stáj až ke konci, ale zaujal mě poslední box. Byl v něm krásný velký kůň. Po těle byl hnědý, ale hřívu, ocas a nad kopyty byl zbarvený do černé. ,,Wow" vydechla jsem úžasem. ,,Ty jsi ale krasavec" řekla jsem. Přečetla jsem si jméno na boxu. Uvnitř stál hřebec se jménem Zeus. Kůň dělal, jako bych tam nebyla. Zkusila jsem to divné mlaskání, co vždycky lidé dělali ve filmech, ale nic, jen zakmital ušima.