No Scars To Your Beautiful

XV.

Doma jsem byla za krátký čas. Jela jsem jako splašená. Co to se mnou sakra bylo? Zřejmě tím, jak jsem nemluvila o rodičích, jsem si nepřipouštěla fakt, že tady nejsou. Bylo zvláštní, jak mě to vzalo. Chtěla jsem být ta silná. Oklepat se a jít dál. Proč jsme to nedokázala? Nezvládla jsem si odpovědět. Vypla jsem motor a zhluboka se nadechla. ,,Zvládneš to" řekla máma. ,,Není nikdo silnější než ty." Stiskla mi ruku a zadívala se mi do očí. ,,Pleteš se, mami." Řekla jsem a podívala se z okna. Po tváři mi stekla první neposlušná slza a za ní další. Věděla jsem, že to bez ní tady bude těžký. Stejně tak, jako když odešel táta. ,,Holčičko, musíš být silná. Nechci, aby ses trápila. Musíš někoho najít. Někoho, kdo pro tebe bude hodně důležitý. Pak už to bude hračka." ,,Jo, mami, jenže než to najdu, tak může být pozdě." Řekla jsem a vydechla. Mamka na mě vyvalila její propadlé oči. ,,Na to ani nemysli, Anno Perkinsová!" I když mamka byla smrtelně nemocná, i přes to všechno si nikdy nenechala nic líbit. ,,Ozvi se Grace a Benovi. Určitě ti pomůžou." Řekla najednou máma. ,,Vždyť se s nimi nebavíme." Byla jsem proti tomu. Nechtěla jsem sem. ,,To neznamená, že to nemůžeš napravit." Mrkla na mě máma. Zvláštní, jak někdo tak silný, je vlastně slabý.

Po téhle vzpomínce jsem se naplno rozbrečela. Bouchla jsem do volantu, až jsem se bála, abych si nezlomila ruku. Dlaněmi jsem si zakryla pusu a snažila se uklidnit. Vzlyky byli menší, ale stále tam byly. Otevřela jsem dveře, které jsem následně silně zabouchla. Vešla jsem do domu, kde v kuchyni připravovala jídlo teta Grace. ,,Jsi tu nějak brzy." Řekla a v hlase měla zvědavost. ,,Nebylo mi dobře." Řekla jsem a šla do mého pokoje. Zavřela jsem dveře a zamkla je. Nechtěla jsem nějaké nevítané hosty. Jen co jsem je zavřela, slzy si zase našly cestu ven. Vím, že bych neměla brečet. Měla bych být silná, ale nejde to. Nejde!
Dobelhala jsem se do postele a zachumlala se. Polštář jsem sevřela tak pevně, až jsem se bála, že ho rozmačkám. Ještě že to byl polštář. Slzy tekly po mé tváři a máčely deku s polštářem a prostěradlem. Vytáhla jsem si z kapsy mobil a nenapadlo mě nic lepšího, než procházet vzpomínky v galerii. Zastavila jsem se na jedné. Jsme tam všichni tři. Stojíme před naší restaurací a smějeme se na strejdu Rhyse. Nejkrásnější fotka, kterou jsme měli šanci udělat. Všichni spolu a šťastní.

,,Anno?" Zavolal na mě strejda Ben z poza dveří. Dělej, že spíš. Třeba odejde. Říkala jsem si v hlavě. ,,Vím, že tam jsi. No tak, otevři ty dveře." Naléhal. ,,Co se stalo?" Nic, žádné odpovědi se nedočkal.

,,No tak." Naléhal stále.
,,Víš, Anno. Hrozně mi ho připomínáš. Byl stejný, jako ty. Nebojácný, hodně citlivý na určitá témata. A pro svou rodinu by udělal vše. Ale máš něco i z tvé mámy. Ráznost, temperament. Z každého máš něco a to tě dělá úžasnou. Nechtěl jsem tě poznat. Byl jsem hodně proti tomu, ale teď..." odmlčel se a zhluboka se nadechl. ,,Teď jsem neskutečně rád, že jsi tady. Jen jsem chtěl, abys to věděla." Řekl upřímně. I když to bolelo, lehce mě to zahřálo u srdce. Potichu jsem se zvedla z postele a přešla ke dveřím. Pomalu jsem odemykala dveře a poté je pootevřela. O futra byl opřený Ben se založenýma rukama na hrudi. Jen co uviděl můj opuchlý obličej, na jeho tváři se objevil smutek. Otevřela jsem dveře a pořádně ho objala. Jeho stisk byl pevný a já v něm cítila útěchu. Bylo zvláštní, jak jsme si na sebe za tak krátkou dobu zvykli.
Benovi jsem se rozvzlykala do jeho červeno bílé košile. ,,Ššš..." utěšoval mě. ,,To bude dobré." ,,Chybí mi, Bene. Hrozně moc. A dneska..." Zhluboka jsem se nadechla, abych zastavila vzlykot. Moc to nepomohlo. ,,Dneska jsem to řekla poprvé nahlas." Řekla jsem rozklepanými rty. Ben nechápavě koukal. ,,To že jsou pryč. Vlastně jsem to ani neřekla. Já to Zakřičela." Vzdychla jsem. ,,Na Matta." Dořekla jsem. Ben mě vzal za ruku a táhl dolů. Posadili jsme se v obýváku a teta Grace nám přinesla teplý kakao. Miluju kakao. ,,Co se stalo?" Zeptala se teta Grace a Ben nenápadně zavrtěl hlavou. Vzala jsem si chlupatou deku, co ležela na gauči a zabalila se do ní. Ben na mě zvědavě koukal. Nechtěla jsem přiznat, co jsem udělala, ale musela jsem. Už jsem to začala. ,,Matt mě před školou viděl s Gaelem, jak tam kouříme." Jejich udivené obličeje mě trošku znervóznili. ,,Neříkejte mi, že je to špatný, protože to vím, ale občas si jen tak dám a ještě než se zeptáte, rodiče to věděli. Začala jsem, když se vše rozpadalo." Řekla jsem jim narovinu. ,,Matthew se na mě naštval. Říkal, jak je to špatný a co byste na to řekli vy a.." Zhluboka jsem se nadechla. ,,A co by na to řekli moji rodiče." Ben s Grace vypadali udiveně, možná trochu mrzutě. Doufám, že nejsou na mě nebo Matta naštvaní. ,,Vybuchla jsem. Až zbytečně hystericky." Řekla jsem, co se stalo. Natáhla jsem se pro hnědý hrnek s kakaem. Ještě se z něj kouřilo, ale to mi nevadilo. Nasála jsem lahodnou chuť čokolády a poté se napila. Vynikající. Miluju kteroukoliv čokoládu. ,,Víš Anno. Už od začátku pozorujeme, že nejsi v nejlepším rozmaru. Byla jen otázka času, kdy tvůj pohár přeteče, a vylítneš." Řekla teta Grace. Ben vypadal zamyšleně. Co se mu honilo hlavou? ,,Musím jet pro Kelsey a.." ,,Já pro ní dojedu." Řekla jsem okamžitě a nenechala ji domluvit. ,,Vážně?" Zeptala se Grace. ,,Jen se dojdu nějak zkulturnit a pojedu, napiš mi adresu." Řekla jsem. Vyběhla jsem schody do svého pokoje a koukla se do zrcadla. Vypadala jsem jako chodící mrtvola. Nanesla jsem trochu make-upu a byla ráda, že jsem se dneska nestihla namalovat.

Pomocí papíru, na kterém byla napsána adresa školy a mé navigace, jsem školu našla poměrně rychle. Vyběhla jsem z auta a čekala, až se Kelsey vyřítí. Bylo teplejší počasí, než ráno. Sluníčko začalo vykukovat z pod mraků a to mi zlepšilo trochu náladu. Bylo mi teplo. Sluníčko začalo svítit vysoko na nebi. Viděla jsem maminky v krásných letních šatech, čekající na své děti. Uslyšela jsem hlasité zvonění a po pár minutách se rozletěly dveře a desítky dětí s taškami většími, než jsou oni, běžely ke svým rodičům. Zamávala jsem na malou Kelsey. Ta když mě uviděla, se rozběhla a skočila na mě. Docela jsem se lekla, protože jsem málem neudržela rovnováhu. ,,Anno! Já jsem tak ráda, že jsi tady! Tys pro mě přijela, jo? A tvým autem? Já s tebou poprvé pojedu autem!" Malá Kelsey, pořád hyperaktivní. Nechápu, kde se to v ní bere. Musela jsem se zasmát. ,,Tak pojedeme." Vzala jsem jí batoh a nabídla jí ruku, kterou s radostí přijala. ,,Můžu sedět ve předu? Prosím, prosím!" Prosila Kelsey. ,,Zlatíčko ne. Až budeš větší, tak jo, ale teď ještě ne. Nechci, aby se ti něco stalo." Mrkla jsem na ní. ,,Tak dobře." Povzdychla si Kelsey. Posadila jsem jí do autosedačky, kterou mi dala teta Grace a připásala ji.
Zapnula jsem rádio a začala zlehka zpívat. ,,Ooo, ty krásně zpíváš." Pochválila mě udiveně Kelsey. ,,Děkuju. To je od tebe milé." Usmála jsem se na ni ve zpětném zrcátku.
Přijížděli jsme zrovna po prašné cestě. Z dálky jsem viděla, jak ve dveřích stál Ben a vyhlížel. Měl starost. Chápu no. Labilní holka, která jela pro jeho dceru. Ale asi se mi udělalo lépe. Řekla jsem to nahlas. Konečně to někdo další věděl. Sice ne za příznivých podmínek, ale co už. Minulost nezměním. ,,Moje krásný holky se mi vrátily." Řekl s falešným úsměvem Ben. ,,Tatí." Zavýskala Kelsey a skočila Benovi do nastavené náruče. ,,Vše v pořádku?" Zvedl pohled ke mně, když dal Kelsey pusu do vlasů. Kývla jsem na souhlas. ,,Žádný problém." Lehce jsem se usmála. ,,Ve stáji na tebe někdo čeká." Mrkl na mě a šel s malou do domu. Zarazila jsem se. Tolik jsem se bála, že tam uvidím Matta a že se mu nezvládnu podívat do očí. ,,Nebuď srab." Řekla jsem si pro sebe a zamířila ke stáji. Šla jsem hlemýždím krokem. Moje srdce bilo tak o sto procent více. Tak nervózní jsem byla.
,,Haló?" Zavolala jsem do stáje. Z boxu na mě zvědavě vykukovali koně. Šla jsem dál a dál, ale nikoho jsem neviděla. To je zvláštní? Koho tím myslel? Nemyslel nějakého koně? Zašla jsem až k Zeusovo boxu. Stál tam a pozoroval mě. Otevřela jsem dveře a hned, jak jsem prošla, jsem je zas zavřela. ,,Co ty krasavče? Jaký jsi měl den?" Zeptala jsem se. Přála bych si, aby mohl mluvit. Vím, že by mi dokázal pomoct. Cítím to. Pohladila jsem ho po čumáku a hlavu zabořila do jeho teplé hřívy. Zhluboka jsem se nadechla. Voněl po slámě. Nechala jsem se kolíbat jeho srdcem, které bilo tak živě. Bylo podobné tomu mému, když jsem šla sem. Přišlo mi, že jsem najednou hrozně unavená. Zeus to musel poznat. Zeus si lehl na zem a já se o něj opřela. ,,Ještě že tě mám." Řekla jsem a pohladila ho. ,,Víš, je to zvláštní. Kdybych nepřišla o rodiče. Nikdy bych tě nepoznala. Ani malou Kelsey nebo Gaela ....." povzdychla jsem si. ,,A ani Matta." Dořekla jsem. Zeus mi celou dobu naslouchal. Měl položenou hlavu a nastražené uši. ,,Proč jsi na ostatní takový?" Zeptala jsem se ho. Zeus dal uši dozadu. ,,Chápu, nechceš o tom mluvit." Fakt začínám bláznit. Není to příznak schizofrenie? ,,Co kdybychom zkusili už jezdit? Jakože, já bych si sedla na tebe? To znělo divně." Řekla jsem mu. Ta poslední věta byla divná. Zeus souhlasně zafrkal. ,,To znamená, že se budeš muset naučit nejdříve základy." Řekl hlas, který se ozýval z poza rohu boxu. Zvedla jsem pohled a z rohu vyšel Ben. ,,A naučíš mě to?" Zeptala jsem se a nadzvedla jedno obočí. On s úšklebkem přikývl. ,,Začneme hned. Běž se převléct do něčeho, co si můžeš umazat. Popřípadě zničit. Přijď za mnou do stodoly." Mrkl na mě a odešel.