Taky jste měli občas pocit, že potřebujete vypnout, vypustit vše zlé a někam utéct? Tak přesně tohle zažívám já.
Je to pět let, co mi umřel táta a půl roku, co odešla i moje máma. Myslela jsem, že to sama všechno zvládnu, ale opak je pravdou. Velké...
Ráno bylo hrozné jako ostatní. Nestíhala jsem od té doby, co jsem se probudila. Dneska už jsem školu vynechat nemohla. Teda spíš nechtěla. Ben mi říkal, ať jsem doma a odpočívám, ale k čemu? Potřebovala jsem zaměstnat mozek, abych se nezbláznila. Sedla jsem si do auta, nastartovala a odjela. V rádiu dneska pěkně vyhrávali. Nahlas zrovna hrála píseň od Pink - So what. Jak já miluju tu písničku.
Přijela jsem ke škole. Proč vždycky na mě všichni koukají? Už aby přišel někdo jiný. Někdo nový. Nechápu, co na mně vidí. Mám normální oblečení. Bílé triko, krsťasy, černý conversky a džínovou khaki bundu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ahoj Ann." Pozdravil mě Gael. Vypadal přímo na umření a jeho hlas taky za moc nestál. Zdál se mi nemocný. ,,Ahoj. Jsi v pořádku? Vypadáš opravdu hrozně." Ušklíbla jsem se. ,,Díky. Ty jako vždy Vypadáš úžasně." Řekl ironicky. ,,Děkuji za kompliment." Zasmála jsem se a rozešli jsme se ke škole. Jak mně to tu nechybělo. ,,Co jste včera dělali?" Zeptala jsem se mimo řeč. Gael vypadal zas plný dobré nálady. ,,Nic moc zajímavého." Řekl a pak dodal. ,,Missi ztropila scénu před celou školou." Na chvíli se odmlčel. Jakoby přemýšlel, co má říct dál. ,,Kvůli tomu, že se Matt baví s tebou." Nadzvedla jsem nechápavě obočí. Proč? ,,Vždyť už spolu nechodí a my jsme jen kamarádi." Zakroutila jsem nechápavě hlavou a on pokrčil v nezájmu ramena.
V klidu jsme došli ke skříňkám, já si vzala potřebné učebnice a mohla jsem jít do třídy. Po cestě jsem zahlédla několik nenávistných pohledů. Co měli lidi za problém, že jsem se bavila s Mattem? Tohle jsem nepobírala. Zasedla jsem do lavice vedle Gaela a čekala znuděně na učitele. ,,Kde jsi vůbec včera byla?" Ztuhla jsem po jeho otázce. Snad si toho nevšiml. ,,Emm... N-Nebylo mi moc dobře." Bravo Anno! Líp si to říct nemohla. Jsem to ale tragéd. ,,Aha." Řekl jen a dál už to nechal být. Ještě že tak. Konečně přišel učitel na anglickou literaturu a tak nemohla pokračovat naše trapná konverzace. Dnes jsem se nic nového nedozvěděla. Ve škole byla nuda a Matt se mi vyhýbal. Byla jsem ráda, ale na druhou stranu? Mrzelo mě to. Proč jsem z toho všeho byla zmatená? A možná trochu nešťastná. Každopádně dneska jsem věděla, co mám v plánu.
Po cestě ze školy jsem prošla okolo Mattovo party. Chtěla jsem se na něj nekouknout, ale neudržela jsem se. V tu chvíli, co jsem se podívala, on se díval taky. Náš oční kontakt přerušila až nějaká blondýna s výstřihem až ke kotníkům. Hnus. Zhnuseně jsem se zatvářila a šla ke svému autu. Jela jsem do města k náměstí. Na netu jsem si našla, kde se tady nachází nějaký tetovací studia. Vždycky jsem chtěla nějaké tetování a teď... teď jsem šla na své první. Teda doufám, že se nemusí nahlašovat dopředu. Uvidíme. Zaparkovala jsem přímo před studiem, který nesl název Bulldog. Zvláštní název, ale tak proč ne. Otevřela jsem dveře a nad hlavou se mi ozval zvonek oznamující návštěvu. Nikde nikdo. ,,Haló?" Zavolala jsem do místnosti, kde byli všude po zdi samé certifikáty, ukázky obrázků tetování. Celý interiér byl pěkný, zdobný a takový domácí. Cítila jsem se v něm dobře. Místnost byla sice trochu šerá, málo osvícená, zbarvená do červené a černé. Naproti dveřím stál dřevěný pultík, kde byla kasa. ,,Přeješ si?" Zeptal se hlas, mužský hlas. Vůbec jsme si nevšimla, že by někdo přišel. Lehce jsem se usmála. Naproti mně stál chlap jako hora. Pod tričkem, které měl na sobě, vykukovali různé tetování, které padaly do rukávu. Vypadalo to velice dobře, ale i strašidelně. Čekala jsem chlapa, který nebude mít vlasy, ale omyl. Trošku metalový styl. Vlasy dlouhé, kaštanové, stáhnuté do drdolu, široká ramena, dlouhé nohy. Podle mě mu víc jak třicet nebylo.
