Taky jste měli občas pocit, že potřebujete vypnout, vypustit vše zlé a někam utéct? Tak přesně tohle zažívám já.
Je to pět let, co mi umřel táta a půl roku, co odešla i moje máma. Myslela jsem, že to sama všechno zvládnu, ale opak je pravdou. Velké...
Tuhle noc jsem se už po třetí probudila kvůli nočním můrám. Ležela jsem v posteli a nevěděla, jak si mám lehnout. Pořád jsem se převalovala. Vyhoupla jsem se do sedu a hlavu si složila do dlaní.
Rozhodla jsem se, že půjdu na čerstvý vzduch. Potřebovala jsem se nějak rozptýlit. Třeba se podívat za Zeusem. Ani nevím proč, ale táhlo mě to k němu. Jako bych ho už někdy někde... ale to je blbost. Sešla jsem schody a snažila se dělat co nejmenší hluk. Po schodech to šlo těžce, protože vrzaly. Venku už nebylo teplo, ale dalo se to zvládnout v krátkém rukávu. Příjemné počasí. Vítr mi pročesával vlasy a hladil mou kůži. Na nohou i rukou mi vyskočila husí kůže. Aby taky ne, když moje pyžamo se skládalo z tílka a kraťasů. Moje blbost, že jsem si nevzala nějakou mikinu nebo svetr.
Otevřela jsem vrata od stáje a pomalými krůčky se vydala do zadní části stáje. Některé koně spali ve stoje, některé zas vleže. Občas jen unaveně zvedli hlavu a koukli se, kdo to jde. V zadním boxu stál on. Nejkrásnější kůň, kterého jsem kdy viděla. Sice jich moc nebylo, ale tenhle mi vyrazil dech. Zamlaskala jsem, abych upoutala jeho pozornost. Zeus nastražil uši a poté se otočil. Stáli jsme naproti sobě a koukali si do očí. Dělila nás akorát ta mříž. Chtěla jsem si ho pohladit, ale ne přes mříž. Ani jsem si neuvědomovala, co dělám a už jsem měla ruku na klice. Otevřela jsem ji na malou škvíru, abych se tam vešla a proklouzla jsem dovnitř. Měla jsem strach, protože snad nikdy jsem nestála tak blízko koně, navíc tak velkému. Nevěřila jsem, že by mohl být nebezpečný, ale respekt u mě měl. Dívala jsem se na něj. Byla jsem jako omámená. Od kdy jsem měla takovou vášeň ke koním? To mi hlava nebrala.
Zeus ke mě přišel blíž, natáhla jsem k němu ruku a pohladila ho po čumáku. Byl klidný. Jeho nádechy pravidelné. ,,Ty jsi ale hodný. Proč o tobě říkají, že jsi nebezpečný, co?" Aha, mluvila jsem s koněm. Volejte někdo psychiatra. On jen zamrskal ocasem a dál se nechal hladit. ,,Anno, okamžitě od něj běž pryč." Uslyšela jsem vystrašený hlas tety Grace. ,,Co se děje, Grace?" ,,On je nebezpečný, běž od něj pryč." Řekla rozhodně. Zeus si nespokojeně odfrkl. ,,Zas přijdu." Pošeptala jsem mu, naposledy ho pohladila a vylezla z jeho boxu. ,,Proč nespíš, teto?" Zeptala jsem se, když jsme vycházely ze stáje. ,,Nemůžu spát a ty zřejmě taky ne." Nervózně jsem si prohrábla vlasy. ,,No. Pravda je, že jsem se už dlouhou dobu dobře nevyspala." Řekla jsem upřímně. Grace po mně hodila smutný úsměv.
,,Pojď, ukážu ti jedno místo, u kterého se dobře přemýšlí." Řekla Grace.
Šli jsme pomalým krokem za stáje a poté po pěšině, kterou obklopovala vysoká tráva, keře a občas i nějaký strom. ,,Benovi jsem asi nesedla, co?" Zeptala jsem s napětím v hlase. ,,Ben nemá rád lidi z velkoměsta. Myslí si, že nejsou schopný porozumět tomu tady." Vzdychla si. Asi byla jiného názoru. ,,Mně se tady líbí. Je to úplně něco jiného, než to co znám." Řekla jsem upřímně a Grace se na mě usmála. ,,Hodně se podobáš tvému tátovi. S Gillem jsme tady vyrostli. Měl to tu rád, ale nechtěl tady zůstat. Chtěl něco víc. Proto odešel na školu do států. Pak poznal tvojí mámu. Mezitím umřeli naši rodiče a odkázali mně a tvému tátovi, Gillovi, tenhle ranč. Tvůj táta sem ze začátku jezdil. On i tvá máma. Pak ses narodila ty. Občas jste sem i zavítali, ale tvůj táta pak přišel s nápadem, prodat to tady. Pohádali jsme se. Tvůj táta se pohádal i s Benem. Byli to nejlepší přátelé, ale najednou tvůj táta měl jiný myšlení, než my. Proto je Ben tak odměřený. Jsi mu až moc podobná." Povzdechla si Grace. Tohle pro mě byla novinka, táta se nikdy nezmínil, ale bylo to dost zajímavé, co jsem od Grace slyšela. ,,Co se stalo pak?" Zeptala jsem se. ,,Ztratili jsme mezi sebou kontakt." Řekla sklesle. Možná se jí leskly oči. Každopádně, zahnala to. ,,Nestihla jsem se s ním rozloučit." Řekla nakonec. Rychle jsem jí dohnala a obejmula jí. Byla tak silná. Obdivovala jsem jí. Bohužel, já žádného sourozence nemám, ale kdybych měla, nikdy bych nechtěla, aby se nám stalo totéž co jim. ,,Říkala jsi, že jsme sem jezdili, když jsem byla malá?" Zeptala jsem se. Možná proto mi to tu bylo povědomé. Grace na mě s úsměvem kývla. ,,Vždycky tě fascinovali koně. A to ti zřejmě zůstalo." Zasmála jsem se tomu. Tohle bylo hrozně zvláštní. Ani jsem si neuvědomila, že jsme šli z mírného kopce, až nakonec jsme dorazily k jezeru. Okolo něj byla stráň posetá stromy a na jedné straně byla i skála. Páni. ,,Proč si myslíš, že je Zeus nebezpečný?" Zeptala jsem se, když jsme si sedli do vysoké trávy blízko vody. ,,Napadl člověka. Hodně ho pokopal. Teď má trvalé následky." ,,Ale co když mu ten člověk něco udělal? Vždyť koně jsou hodně temperamentní, ne?" Snažila jsem se ho bránit. Nevěděla jsem proč. Důvod?
,,Já vím, že ho máš ráda. Zamilovala jsi si ho hned, jak jsme ho přivezli." A důvod byl na světě. Co já se tady nedozvím? Zřejmě proto mě to k němu táhne. Zřejmě proto ke mně šel a neublížil mi. ,,Asi se budu opakovat, ale je to tu nádherné." Vydechla jsem pořád omámená tím, co mi teta Grace řekla. ,,Nechápu, Proč to táta chtěl udělat." Bylo mi z toho divně. ,,To já taky ne." Povzdychla si teta. U jezera jsme byli do té doby, než se nám začalo chtít spát. Poté jsme se odebrali k domu a šli si lehnout.
Zítra, nebo vlastně už dneska, je neděle a pozítří půjdu do nové školy. Jak mně se nechtělo. Unaveně jsem si lehla do postele v mém novém pokoji. Moc dlouho mi netrvalo usnout. Jen jsem doufala, že teď už to bude bez nočních mur.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
