No Scars To Your Beautiful

XXXVI.

Nevěděla jsem, kdy mi tělo vypovědělo službu a já se propadla do bezesného spánku. Probudily mě až hlasy, které jsem slyšela. Pomalu jsem rozlepila své oči a hned je zase zavřela, protože tu bylo až moc světla.
,,Zlatíčko, už jsi vzhůru?" Uslyšela jsem Gracein hlas. Jen jsem něco zamrmlala a zvedla se do sedu. I když je to k neuvěření, na tom seně se vůbec nespalo špatně, ani záda mě nebolela. Porozhlédla jsem se a zadoufala, že Zeus už bude na nohou. Bohužel pořád ležel vedle mě. Popleskala jsem ho po břiše a nemotorně jsem se zvedla. ,,Pořád nic." Řekla jsem si pro sebe. ,,Anno, měla by ses jít umýt a převázat ránu. Vím, že tě to nepotěší, ale vypadáš příšerně. Já se o to tady postarám." Řekla teta Grace. Neměla jsem ani sílu odporovat, jen jsem zakývala hlavou, věnovala pohled na Zeuse a vydala se do domu.

Byla jsem totálně vyčerpaná. Ale ne fyzicky, psychicky. Přišla jsem si jako chodící zombie. Málem jsem přehlídka strejdu Bena, který posedával u kuchyňské linky. Pomalu jsem se dopotácela do pokoje, kde jsem se vysvlékla do spodního prádla a před zrcadlem jsem koukala na svůj odraz. Vypadala jsem opravdu strašně. Má noha byla zarudlá a dost pálila, ale rozhodla jsem se, že to budu řešit až po sprše, teď by to stejně nemělo cenu.
Moje všímavé schopnosti opravdu nebyly v pohodě, jelikož jsem si nevšimla ani Matta, který spal na mé posteli a nevěděl, zatím, o světě. Měla bych se sebou začít něco dělat. Jen jsem se usmála na Matta a vtiskla mu pusu na čelo. Byl nádherný. S lehce otevřenou pusou si pochrupával, s rukou přes oči a pokrčenou pravou nohou, něco zamrmlal.
Vydala jsem se tedy s čistým oblečením do koupelny, kde jsem si dopřála teplou vodu na ochablé svaly.
Zpátky do pokoje jsem přešla ve spodním prádle a tričku, abych se mohla kouknout na ránu, co se mi vytvořila na stehně. Matt už byl vzhůru a rozespale na mě koukal. ,,Mohl jsi jet domu." Řekla jsem polohlasem. ,,Vyháníš mě?" Nadzvedl na mě jedno obočí. ,,To ne, jen jsem myslela, aby o tebe rodiče neměli strach." Samozřejmě, že jsem ho tady chtěla. Jeho oči mě drželi nad vodou, abych se neutopila. ,,Zavolal jsem jim, abych je obeznámil se situací." Sedla jsem si k němu na postel a vedle sebe položila nové obinadlo, náplasti a desinfekci. Nebyla jsem nadšená, že mi v nemocnici dali tu pálivou desinfekci, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Jen to přetrpět. Opatrně jsem vše sundala a naskytl se mi pohled na tu krásu, co mi ta puma vytvořila. Rána byla větší, než jsem si myslela. Zasyčela jsem bolestí, když jsem se toho lehce dotkla. Pár stehů mi popraskalo. Budu mít pěknou jizvu. Matt mi vtiskl pusu na tvář, slezl z postele a na kolena si klekl naproti mně. ,,Udělám to já, dobře?" Kývla jsem na souhlas a on se pustil do práce. Vzal si desinfekci do rukou a začal čistit. Bolelo to jako čert a několikrát mi unikl sten, nebo au. ,,Už to bude." Řekl si spíš pro sebe. Po tváři mi stekla neposlušná slza, která Mattovi sklouzla na ruku. Jeho výraz byl do té doby soustředěný. Se smutným výrazem ke mně vzhlédl a palcem mi setřel tvář. ,,Promiň." Zašeptal a políbil mě. Zakroutila jsem hlavou. ,,To je v pořádku." Odpověděla jsem mu.
,,Byla jsi statečná pacientka." Řekl mi a já se nepatrně usmála. ,,Děkuju." Políbila jsem ho a následně se postavila. Zvládnu to!
,,Jsi krásná." Polichotil mi Matt a já se ušklíbla. ,,Viděla jsem se v zrcadle, Matte." ,,Takže víš, že mám pravdu." I když nám nikomu do smíchu nebylo, stejně jsme se na sebe usmáli. Co bych já bez něj dělala. ,,Ty jsi pěkný lhář." Zašklebila jsem se na něj. Zbystřila jsem sluch, protože jsem zaslechla své jméno. Zaposlouchala jsem se a znovu uslyšela tety hlas, jak mě volá. Natáhla jsem na sebe rychle tepláky a rozběhla se, v rámci možností, za ní.
Teta stála mezi vraty s uslzenýma očima. Srdce mi bilo jako splašené. Se vší mou silou, co mi zbyla, jsem se rozběhla do stáje. Tetu jsem dostrčila, když mě chtěla zastavit. Nemohla jsem, musela jsem ho vidět.
Když jsem ho viděla, zádrhel se mi dech a na několik sekund jsem přestala dýchat. Nevím, jak to bylo možné, ale Zeus přede mnou stál, neležel. Po tvářích mi steklo pár slz. Všechno na mě dolehlo. O sekundu později už jsem byla přitisknutá k jeho krku a objímala ho. Bylo to tak neuvěřitelné. Ještě před hodinou ležel na zemi jako největší hromádka neštěstí a teď se nade mnou tyčil v plné síle. ,,Bude potřebovat rehabilitaci a klid." Oznámil mi doktor Chang, kterého jsem si zprvu nevšimla. ,,Děkuju Vám, doktore." Řekla jsem co nejupřímněji. ,,Bohužel rehabilitace není levná." ,,Já to zaplatím, hlavně aby byl zase zdraví." Nehodlala jsem dopustit, aby byl Zeus nějak omezený ve své léčbě. ,,Anno, je to hodně peněz." Řekla opatrně teta Grace. ,,Je mi to jasné, Grace, ale já ty peníze mám a taky je použiji." Byla jsem nepřístupná a nikdo mi můj názor nemohl vymluvit.

Ten den jsme udělali společný - oslavný oběd na zahradě, kde nesměl chybět ani Venny s Charliem. Byla jsem ráda. Opadla ze mě většina stresu. Při tom všem, co jsem teď prožívala, jsem úplně zapomněla na jednu věc.
,,Ty Anno, co by sis přála k narozeninám?" Vytrhl mě z myšlenek strejda Ben. Při té otázce mi zaskočila slina a já se rozkašlala. ,,Kdy máš narozeniny?" Zeptal se Matt, který mi položil ruku na stehno. Asi nevnímal, když jsem to říkala doktorovi. ,,Za pár dní. 10. Května." Oznámil znova Ben. Pár dní, přesně tři dny. Úplně jsem na to zapomněla. ,,Kdy jsi mi to chtěla říct?" Vyčetl mi Matt. ,,J-já..." Zakoktala jsem se. Nechtěla jsem na něj hned spustit, že měl radši poslouchat. ,,Já narozeniny moc neslavím. Stačí mi, že mám vás." Odpověděla jsem upřímně. Já nebyla ten typ, co potřeboval dárky, nebo dort. Stačili mi lidé okolo mě. Nikdo ze mě nespustil oči, jakoby si mysleli, jestli jsem se neuhodila do hlavy. ,,Já opravdu nic nepotřebuji. Navíc, co bych si tak měla přát? Mám vás všechno, střechu nad hlavou. Zeus se hojí, není nic, po čem bych toužila." Samozřejmě že jsem toužila po něčem, ale to mi nikdo nemohl dát, ani vrátit. Narozeniny jsem vždycky slavila v restauraci s rodiči, ale od té doby, co umřel táta, tak ne. Vždycky jsem dostala alespoň kytku, nebo pusu od mámy a od úmrtí mamky už nebylo co slavit. ,,Tak, tohle máme za sebou a už se o tom nebudeme bavit, užijeme si tenhle den, dobře?" Všichni přikývli a začali se nezávazně bavit. Akorát Matt na mě pořád házel pohledy, kterými dával jasně najevo, že se mu můj názor v tomhle nelíbil.