No Scars To Your Beautiful

XII.

Nevím, kolik času jsem strávila venku s Diem. Jen vím, že se po mně všichni sháněli. Všemi myslím tetu Grace, strejdu Bena, malou Kelsey a Matta. Jejich překvapený pohled a k tomu strach v očích stál za to.
,,Anno, co tě to napadlo?" Zeptal se vyděšeně Ben. ,,Co mě napadlo? Vy se tady o něj moc nestaráte, tak jsem to vzala do svých rukou. Konečně vypadá krásně." Řekla jsem. V mým hlase byla slyšet pýcha. Na sebe i na Zeuse, že byl hodný a nic neudělal. Matt jen udiveně přihlížel a teta Grace se taky nezmohla na slovo. Za to Kelsey ke mně o trošku blíž přišla. ,,Neublíží mi?" Zeptala se tichým hlasem. ,,Kel, ne! Nedovolím ti to!" Řekl Ben a mračil se. Kelsey k němu zvedla své modré oči a pak se zas obrátila ke mně. ,,Nemusíš se ho bát." Řekla jsem mile. Ona ke mně opatrně přešla a já ji chytla a vzala do náruče. Zeus byl klidný, možná až moc. I když jsem u něj cítila menší nervozitu. Vzala jsem opatrně Kelseyinu ruku a položila ji Zeusovi na krk. Zeus se pod jejím dotekem uvolnil. Kelsey radostně vykřikla. To ale Zeuse vylekalo a trhl sebou. Rychle jsem Kelsey pustila a dala za sebe. Chytla jsem Zeuse za ohlávku a dala jednu ruku na jeho čumák. On se lehce uvolnil. ,,Jdu ho dát do boxu." Řekla jsem a vzala ho pryč od lidí, aby se nic nestalo.

,,Dneska to bylo fajn." Řekla jsem s trochou únavy v hlase. Zeus do mě lehce strčil. ,,Musíme tě naučit víc se ovládat." Řekla jsem po chvilce.

,,Tak já už půjdu." Řekla jsem, obejmula ho a odešla. Byla jsem z dnešního odpoledne nadšená. Potěšení rostlo a rostlo, než jsem přišla do domu. ,,Anno, pojď k nám." Řekl Ben a mně nezbývalo nic jiného, než poslechnout. Sedla jsem si do křesla a zkřížila nohy pod sebou. Zvedla jsem tázavě obočí a čekala, co z nich vyleze za moudra. ,,Chtěli jsme se s tebou domluvit." Řekla teta Grace a Ben hned pokračoval. ,,Můžeš chodit za Zeusem, ale..." chtěla jsem vyskočit radostí, ale to ale mě zas uklidnilo. ,,Budeš se o něj starat. Což zahrnuje krmení, čištění a i ježdění." ,,Ale vždyť já jezdit neumím." Bránila jsem se, i když jsem to moc chtěla. ,,My ti budeme pomáhat. Akorát je problém, že Zeus nikoho jiného krom tebe u sebe nesnese." Na jednu stranu jsem byla nadšená. Opravdu nadšená. Ale na tu druhou? Nevěděla jsem, co od toho očekávat. O koních jsem věděla pramálo a cvičit ho? Byla jsem zvědavá na nás oba.

***

Další den v té divné škole. Lidi si okolo mě šuškali a já věděla, že to není dobře. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Matt mě ujišťoval, že to dá do pořádku, ale zatím se to nijak neustálilo. Proč se všichni zajímají o pomluvy a špínu? Nechápala jsem to. Chtěla jsem být normální studentka a být jaksi neviditelná. Ale co se dalo čekat. Byla jsem nová a lidi zajímalo, kde se co řekne. Hlavně, že to můžou šířit dál. Byla jsem z toho špatná. A za všechno pravděpodobně mohla Missi. Že já blbá si od Matta nedržela odstup. Ale co mi říkal táta? I zlá zkušenost je zkušenost, která tě žene dál. Můj táta byl hodně chytrý a měl to v hlavě srovnané. Záviděla jsem mámě, že měla někoho, jako byl můj táta.

Tolik jsem byla ponořená do svých myšlenek, že jsem nedávala pozor a do někoho vrazila. Upadla jsem. Taška se mi otevřela a vše, co jsem tam měla, mi vypadlo na podlahu. Navíc myslím, že na mém zadku se vyskytne pěkná modřina a byla jsem natolik šikovná, že při pádu jsem si levou ruku dala pod sebe. ,,Do prdele, au." Zanaříkala jsem. ,,Promiň. Mrzí mě to." Řekl hlas nade mnou. Koukla jsem se nahoru a spatřila Gaela. Byla mi jedno ta neskutečně tepavá bolest v mém zápěstí. Udělalo mi radost, že jsem ho viděla. Pomohl mi uklidit věci zpátky do batohu a při tom se mi dokola omlouval. Nechápala jsem proč, byla to spíš moje chyba. Já nedávala pozor. Gael se postavil na nohy a pak pomohl i mně. Bohužel mě vzal za bolavou ruku a já sykla bolestí. ,,Jsi v pohodě?" Zeptal se ustaraně a koukl na mojí už lehce oteklou ruku. ,,Nic to není. Asi jen naražený." Řekla jsem a lehce se ušklíbla. ,,Vezmu tě na ošetřovnu." Řekl rozhodně Gael. I když jsem protestovala, nijak mi to nepomohlo.

Seděla jsem na pěkně starém lehátku, u kterého jsem se bála, jestli se náhodou nezřítí na zem pod náporem mé váhy. Sestřička nebyla nadšená, že jsem jí vyrušila od zřejmě velmi zajímavého románu. Zatímco ona utahovala obvaz na mé ruce, Gael se soustředil na bílou zeď za mnou, jako nezúčastněná osoba. ,,Po škole si radši dojeďte do nemocnice." Vše jsem jí odkývala a myslela si své. Je to jen naražené. Nepotřebuju nikam jezdit.
,,Já jí tam vezmu hned Paní Cooperová." Řekl Gael a já ho zpražila pohledem. Kazí mi moje plány! ,,Dobře, pane Smithersi." Řekla a začala se dál věnovat své knížce. Smithers? Až teď mi došlo, že jsem vlastně nevěděla jeho celé jméno.
Vyšli jsme ze dveří a on hned k východu ze školy. ,,Počkej." Zastavila jsem ho. ,,Já nikam jít nepotřebuju, je to jen naražené." Zkusila jsem to. Byl neoblomný. ,,Můžu za to já, takže chci vědět, že jsi v pořádku." ,,Ale ne. Já nekoukala na cestu." Snažila jsem se dál. Ale nic.

Takže jsme jeli do nejbližší a jediné nemocnice v Bisbee.
Tam jsme nečekali dlouho. Po čtvrt hodině mě vzali a ošetřili. Nakonec jsem to opravdu měla jen naražený a pohmožděný. Dali mi ortézu a mohli jsme jet.

,,Vidíš, říkala jsem, že to není nic vážného." Řekla jsem Gaelovi, když jsme seděli v autě. ,,To nevadí. Alespoň máme jistotu." Odpálkoval mě. Jen jsem si odfrkla. ,,Cítíš se dneska ještě na školu?" Zeptala jsem se. ,,Vlastě už ne. Jsi ve škole autem?" ,,Dneska mě odvezla teta a měl odvážet Matt, ale myslím, že to přežije, když mě neodveze." Řekla jsem a nakrčila obočí. Vzpomněla jsem si totiž na první den, kdy na mě zapomněl. ,,Já tě odvezu." Řekl. No nevím, co bych dělala, kdyby mi řekl, že mě neodveze. Musela bych se vrátit do školy a počkat na Matta. Je skvělý mít takového kamaráda. ,,A nechceš se chvíli zdržet?" Zeptala jsem se. Vlastně jsem to chtěla nejdřív okecávat. Jenže, k čemu by to bylo? Gael je chytrý, takže by to hned poznal. ,,Dneska už něco mám, ale někdy příště určitě." Řekl a lehce se usmál. Sice jsem chtěla, aby chvíli zůstal, ale ten úsměv za to stál. Protože Gaelův úsměv nevidíte každý den. Jen ojediněle.