No Scars To Your Beautiful

XIV.

,,Co tady děláš?" Zeptala jsem se návštěvníka a víc si utáhla ručník, který mi nenápadně sjíždět dolů. ,,Přehnal jsem to?" Zeptal se Matt, který ztuhl při pohledu na mě. ,,Ne." Vydechla jsem těžce. ,,Zasloužila jsem si to." On na sucho polkl. ,,Já... asi se obléknu." Řekla jsem, vzala si ze skříně oblečení a v koupelně se převlékla. Oblečení jsem zvolila pohodlnější. Černý legíny a tátovo triko s ACDC kapelou, který mi bylo velké.
,,Nikdy bych neřekl, že tohle oblečení bude holce tolik slušet." Řekl uznale z mojí postele, kde byl rozvalený. ,,Díky?" Řekla jsem s otazníkem na konci. Nevěděla jsem, jestli to mám brát jako kompliment. ,,Slez z mojí postele. Je to neslušné." Nařídila jsem mu nevrle. On zakoulel očima, ale zvedl se z postele do sedu. Já se uvelebila v mém novo-starém křesle. Bylo docela pohodlné. ,,Proč tady máš tak ošklivé křeslo?" Zeptal se s úšklebkem Matt. ,,Neurážej mé křeslo. Mně se líbí." Řekla jsem a unaveně zavřela oči. On si povzdychl. ,,Co se děje, Ann?" Zeptal se. Otevřela jsem oči a viděla jeho propalující pohled. Uhnula jsem pohledem. ,,Nic." Řekla jsem neslyšně. ,,Ale no tak Anno. Jsi tak průhledná!" Povzdychl si Matt a klekl si přede mě. Nechtěla jsem se mu dívat do očí, proto jsem se obrátila k oknu. ,,Hej." Ozval se. Prsty chytil mou bradu a lehce mě k němu otočil, abych mu viděla do očí. ,,Nejsem připravena to říct nahlas." Řekla jsem popravdě. Nechtěla jsem se před ním ukázat jako slabá. Z nějakého důvodu jsem chtěla, aby si mě pamatoval takhle. Normálně. A ne jako holku, který rodiče zemřeli. Někdy mu to řeknu, ale ne teď. ,,Dobře. Ale chci, abys věděla, že jsem tady." Matty netlačil. V jeho pohledu jsem viděla pochopení. Čím to je? Známe se pár týdnů a jsme tu pro sebe. Bohužel jsem se nedokázala otevřít. Že bych měla až tak velký strach z lidí? To jsem určit nedovedla. Ale myslím, že je úspěch, když jsem si tu dokázala najít přátele. Gael. I když byl zvláštní, něco mě k němu táhlo. Možná podobnost mezi námi. A Matt? To byla otázka. Měl mě opravdu rád? Možná. A já jeho? Absolutně ano. Byl jiný než ostatní kluci, které jsem dosud potkala. Byl vnímavý. Všímá si věcí, kterých jiní ne. Byl svým způsobem dokonalý. Chytila jsem ho za ruku. ,,Děkuju." Projela mnou elektřina, když jsem se ho dotkla. Rychle jsem ucukla. ,,Co se stalo?" Zeptal se překvapeně Matt. ,,Nevím." Promluvila jsem po chvíli. Koukali jsme si zpříma do očí. Matt se začal přibližovat. Byla jsem zmatená. Chtěl mě políbit? Co jsem měla dělat? ,,Anno, Matte, pojďte na večeři!" Zavolala na nás teta Grace z kuchyně. Rychle jsem se postavila, až jsem skoro Matta srazila na zem. Takhle rychle jsem schody snad v životě nesešla.

U večeře jsem cítila mezi mnou a Mattem napětí. Seděl naproti mně a vždycky když se na mě podíval, uhnula jsem pohledem. Bylo to trapné. Opravdu mě chtěl políbit, nebo to byla jen moje představa? ,,Co se ti vůbec stalo, Anno?" Zeptal se mě Ben. Poukazoval na mou ruku v ortéze. ,,Vlastně nic dech beroucího. Srazila jsem se s kamarádem na chodbě a nešikovně spadla." Pokrčila jsem rameny. ,,To jsi zdědila po svém tátovi. Měl talent na maléry." Řekl Ben a tím mě zaskočil. Vypadla mi vidlička z ruky a s hlasitým bum dopadla na zem. ,,Pardon." Omluvila jsem se a sehnula se pro vidličku. Buď silná. Musíš se proti tomu obrnit. ,,Nic se neděje, Zlatíčko." Řekla mile teta Grace. ,,Moc se ti omlouvám, Anno. Bylo hloupé to vytahovat." ,,Nic se neděje." Řekla jsem rychle hned. Nesmí poznat, že mě to vzalo. Matt na mě hodil starostlivý pohled. Nesmí nic poznat. Zakroutila jsem hlavou, ať to neřeší. ,,Kelsey, odnes talíř a běž do postele." Přikázala teta Grace. Viděla jsem na její tváři, že spát nechce, ale nic nenamítala. ,,Půjdu s Kelsey." Řekla jsem a zvedla se. ,,To nemusíš." Řekl Ben. ,,To je dobrý. Přečtu jí pohádku a půjdu si lehnout." Řekla jsem, taky odnesla talíř a šla nahoru za Kelsey.
Kelsey ležela v posteli s rozsvícenou lampičkou a prohlížela si knížku. ,,Anno." Zavýskla, když mě viděla ve dveřích. ,,Přečteš mi pohádku?" Zeptala se a já s úsměvem přikývla. Zalezla jsem k ní do postele, ona mě obejmula okolo pasu a položila si hlavu na mé rameno. Podala mi knížku. 12 tanečních střevíčků.

Ani jsem nedočetla stránku a Kelsey spokojeně oddechovala. ,,Dobrou noc." Špitla jsem, dala jí pusu na čelo a bez toho abych jí vzbudila, jsem odešla. V mém pokoji byla tma, jen jedno světlo z venku mi sem svítilo, abych se nepřerazila, a to světlo ze stájí. Převlékla jsem se do volného trika a krsťasů a zalezla do postele. Dnešek byl zvláštní. Přemýšlela jsem a přemýšlela, až jsem nakonec usnula.

***

,,Anno, vstávej. Přijdeš pozdě do školy." Lehce jsem sebou cukla a zamrkala. Nade mnou stála teta Grace a něžně mě vzbouzela. ,,Kolik je hodin?" Zaskuhrala jsem. Byla jsem totálně unavená. Při zvedání mi příjemně křuplo v zádech. ,,Půl osmé." Vytřeštila jsem oči. Plácla jsem se do čela, protože jsem si včera zapomněla nastavit budík. Rychle jsem zapadla do koupelny, tam jsem udělala vše, co bylo nezbytné a o patnáct minut později jsem odcházela z domu, s koblihou v puse, ke svému autu. Dnešek začíná výborně.
Vystoupila jsem z auta a zavrtala se víc do svého béžového svetru.

Sice nevypadal nejlépe, svá léta má za sebou, ale jeho pohodlnost mi stačila. Dneska to vypadalo na pěknou bouřku. Foukal studený vítr a obloha byla pod mrakem.
Do třídy jsem přišla jen tak tak před začátkem. Usedla jsem do lavice a unaveně vydechla. ,,Těžká noc?" Zeptal se Gael vedle mě. To jsem tak nevnímavá? Ani jsem si ho nevšimla. Vlastně ani nevím kdy jsem měla pěknou noc. Jenže jak přichází osudový den, mé sny začínají být víc dramatické, než kdy jindy. ,,Nebylo to nejhorší." Zalhala jsem. ,,To určitě." Povzdychl si a zajel si rukou do svých černých vlasů, které byly už tak rozcuchané. ,,Dneska to vypadá na pěknou bouřku." Pokusil se mluvit dál Gael. ,,To jo." Dneska se mnou nebyla moc obstojná řeč. Proto Gael na mě mluvil co nejméně. Zlepšilo se to až po obědový pauze, kdy jsme seděli s Gaelem a jedli jídlo, které podle mě už někdo v puse měl. ,,Měli by tady změnit stravování." Řekla jsem, když jsem přihodila kousek zřejmě hrášku na druhou stranu talíře. ,,To mi povídej. A to jsi tady jen krátce." Ušklíbl se Gael. ,,Pravda. Už se těším na domácí stravu." Povzdechla jsem si. Talíř s takzvaným jídlem jsem s nechutí odsunula. A to že já jsem schopná sníst víceméně všechno. Gael souhlasně přikývl. ,,Nezajdeme na vzduch?" Zeptala jsem se a zvedla pohled na Gaela. ,,Dobrý nápad." Odnesli jsme společně tácy s jídlem a šli ven před budovu. Gael k mému překvapení vytáhl krabičku od cigaret a jednu si zapálil. Tázavě jsem na něj zvedla obočí a on mykl rameny. ,,A slečně nenabídneš?" Zkřížila jsem si ruce na hrudi. Gael koukal překvapeně. Ale nakonec mi jednu dal. Spokojeně jsem vydechla kouř a na chvíli zavřela oči. Cítila jsem na sobě jeho pohled. ,,Nekoukej tak." Řekla jsem. ,,A jak nemám koukat? Jsem jen překvapený." Řekl jakoby nic a dál kouřil svou cigaretu. ,,Jsem holka z velkoměsta. Tam se dělá věcí." Teď jsem ho dostala. Udivením se Gael rozkašlal. ,,Neříkám, že já všechno zkusila. Jen konstatuju." Každý ví, že ve velkoměstech to jede víc, než ve vesnicích a maloměstech. ,,Ty mě čím dál tím víc překvapuješ, Perkinsová." Zasmála jsem se. ,,Jak se to říká? "Nesuď věci podle obalu?"" ,,Vlastně - nesuď knihu podle obalu." Opravil mě Gael. Zakoulela jsem očima a vyplázla na něj jazyk.
Koukala jsem za Gaela. Zrovna v tu chvíli ze školy vyšel Matt. Samozřejmě mě hned zbystřil a šel k nám. Gael už dokouřil, proto jsem mu hned dala tu mou. Nevěděla jsem proč. Možná instinkt. Už podle pohledu mi bylo jasné, že mě Matt viděl. Netvářil se moc nadšeně. ,,Gaeli." Kývl na něj Matt. ,,Matthew." Opětoval mu jeho vřelé přivítání. Zřejmě se neměli moc v lásce. ,,Co potřebuješ, Matte?" Zeptala jsem se s hraným úsměvem. ,,Potřebuju s tebou mluvit... o samotě." Řekl. Omluvně jsem se na Gaela usmála a šla za Mattem.
Chtěla jsem se ho zeptat, co má za problém, ale jen co jsem se nadechla, začal on. ,,Co si myslíš, že děláš?!" Vyjel po mně. ,,Cože?" Zmohla jsem jen na tuhle odpověď. Nechápu, co to do něj vjelo. ,,Co by na to řekl Ben s Grace?!" Pořád jsem nechápavě koukala a on si povzdychl. ,,To kouření." ,,Tak za prvé, Matte. Ke vší úctě, je to můj život, moje starost. Za druhé, jsem dospělá a svéprávná a za třetí, jedno cigáro. Co na tom je?!" Vrátila jsem mu to stejným tónem. Tohle mě fakt naštvalo. ,,Ale takhle si kazíš zdraví!" ,,Nic si nekazím!" A takhle začala naše první hádka. ,,A vlastně, co ti je do toho?!" Zeptala jsem se naštvaně. Musela jsem být rudá jak rak. Matt na tom byl podobně. ,,Mně je do toho docela dost, protože mi na tobě záleží! Co by ti na to řekli rodiče?!" Zařval, když už jsem byla na odchodu. Prudce jsem se otočila a zařvala. ,,Nic, protože jsou oba mrtví!" Po tváři mi stekla slza. Poprvé jsem to řekla nahlas. Ne... vykřikla. Udělala jsem ze sebe totální hysterku. Tohle jsem nechtěla. Mattův pohled se zjemnil. ,,Annie... t-to jsem nevěděl. Omlouvám se." Řekl s bolestí v hlase. Nechtěla jsem, aby mě kdokoliv viděl, proto jsem se rychle otočila a rozběhla se na parkoviště. Viděla jsem i Gaela, jak se mě snažil zastavit. Zřejmě slyšel můj výstup. Rychle jsem našla klíče od auta, nastartovala a odjela pryč od školy. Jak jsem řekla, na začátku dne... Dnešní den byl zkrátka výborný.