No Scars To Your Beautiful

VII.

Bylo úterý a já už seděla ve škole v poslední lavici u okna. Čekala jsem na zvonění a učitele, který s ním přijde. Měli jsme anglickou literaturu a já se těšila. Tenhle předmět mě bavil a baví. Líbí se mi učit se o spisovatelích, kteří zahýbali světem svým dílem. ,,Ahoj." Pozdravila jsem přicházejícího Gaela, který si následně sedl vedle mě. ,,Čau." Pozdravil a dál si mě nevšímal. S ním to bude daleko těžší, než jsem si myslela. Nechtěla jsem ale na něj nějak tlačit, takže jsem to nechala být. Sledovala jsem učitele Stewarta. Pána okolo čtyřiceti let s hnědými, po ramena dlouhými vlasy a brýlemi na nose. Pan Stewart byl hodně zapálený do tohoto předmětu. Nedivila jsem se mu. Měl velmi příjemný, jemný hlas, který se hezky poslouchal. Občas jsem při té hodině zaregistrovala, jak se na mě Gael dívá a možná, že chce něco říct, ale vždycky si to rozmyslel. Nezazlívala jsem mu to. Až bude chtít konverzovat, tak budeme konverzovat. Gael byl dneska ale divný. Měl výrazné kruhy pod očima a oči lehce zarudlé. Třeba jede na nějakých drogách. Třeba no. Ale nemůžu odsuzovat. Nemusí to být pravda.

Hodina skončila a já se vydala ke skříňce, kde jsem si vzala věci na převlečení a šla do tělocvičny. Řídila jsem se podle plánku. Po cestě do mě několikrát někdo strčil. Co je to dneska za lidi s vychováním. Tělocvičnu jsem našla docela rychle. Stačila jsem se i převléct ještě před zvoněním. Viděla jsem pohledy, který na mě ostatní holky házely. Nebylo mi to příjemné, ale nemohla jsem s tím nic udělat. Po zvonění přišla učitelka a řekla nám, že máme spojenou hodinu se čtvrtým ročníkem a že si zahrajeme volejbal. Na minulé škole jsem volejbal hrávala závodně. Ale to už je dávno. V tělocvičně jsem zahlédla Matta a tu jeho přítelkyni. Pořád jsem si nezapamatovala její jméno a pochybuji, že ona mé. Zahlédla jsem i Gaela. Zamávala jsem na něj, ale asi mě neviděl. Vypadal vtipně. Ty kraťasy a triko. Zřejmě se v tom necítil moc pohodlně.
Uviděla jsem partu kluků, jak si povídají, ale pak zahlédli Gaela. V mžiku byli u něj a začali se bavit. Gael nevypadal nadšeně. Ani jsem nemrkla a ty kluci už Gaela drželi. Nevydržela jsem to a šla za nimi.
,,Tak co, Gaeli. Poučil ses? Není dobře si s námi zahrávat a ty to víš." Řekl jeden kluk, který vypadal jak hora. ,,Polib si, Broudy." Zavrčel na něj Gael. Ale hned se ohnul v pase, jelikož mu ten Broudy dal pěstí do břicha. Pustili ho a on dopadl na podlahu. Přiběhla jsem k němu a pomohla mu zvednout. ,,V pořádku?" Zeptala jsem se. ,,Je mi fajn, Anno. Zvládnu se o sebe postarat." Řekl odměřeným hlasem. ,,Tak promiň. Snažím se být milá." Řekla jsem dotčeně. ,,Tak se nesnaž!" Zvýšil hlas. Byla jsem překvapená, ale se zvednutou hlavou a svou veškerou hrdostí jsem od něj odešla. Nebudu se kvůli takovému idiotovi cítit blbě.

Po pár minutách jsme se rozdělili do týmu a začali jsme hrát. Naštěstí jsem nebyla v týmu s tou husou od Matta. Ale s ním jsem v týmu byla. Musela jsem říct, že mu to šlo. Ze začátku jsem byla milá. Jen jsem si chtěla po tak dlouhé době osahat míč. Moji plachťáci, kteří letěli těsně nad sítí, byli pořád stejně dobrý. Chtěla jsem smáznout té huse ten povrchní úškleb a tak jsem přitlačila. Byla jsem na pozici číslo 2, takže pokud dáme bod, jdu podávat. Naproti mně stál asi tak o hlavu vyšší kluk než já. Nebála jsem se ho. Možná vypadal přísně, ale u sítě byl kopyto. Čekala jsem, až podají a míč se dostane k nám. Naštěstí ho přijmuli dobře. Na náhře stála menší holka, která vypadala na to, že někdy hrála. Nahrála mi krásně na mou pozici a já tak mohla smečovat, i když jsem byla na pravé straně a většinou se smečuje z levé. Vysoké náhry miluju. Můžu si promyslet vždycky, kam to poletí. I Když, já už měla jasno, kam to pošlu. Smeč letěl přímo na husičku a já věděla, že to nevybere. Jen si olízni tu podlahu. Ona na mě hodila naštvaný výraz a já na ní provokativně mrkla. Šla jsem na podání. Nebyla jsem mrcha, ale nemohla jsem odolat tomu jejímu výrazu, až zas spadne na zem. Šla jsem tak o čtyři metry dál od čáry. Vyhodila míč do vzduchu, udělala správné kroky, vyskočila a má ruka se dotkla míče. Byla to rána. Míč prosvištěl nad sítí rychlosti blesku a zase na ní. Tak tohle si užívám. Viděla jsem Mattův výraz. Prosil mě, ať nejsem tak drsná. Promiň, kámo. Bohužel. Řekla jsem si v duchu a škodolibě se usmála. On nad tím pobaveně zakroutil hlavou a dál to radši neřešil. Gael moje vystoupení taky pobaveně sledoval. Měl štěstí, že není v druhým týmu.