No Scars To Your Beautiful

XXIII.

Matta ani Missi jsem do konce školy naštěstí nepotkala, ani neviděla a dokonce jsem je ani neslyšela. Bohužel ostatní studenti nechápali, co to znamená soukromí, nebo taktické zdržování se čehokoliv. Takže soucitné pohledy, ty si nechte pro sebe. Zase si mě nevšímejte a já budu ,,Šťastná".
,,Uvidíme se zítra." Zahulákala jsem na Gaela a zamávala mu. Musela jsem rychle odjet a jet pro Kelsey do družiny. Nastartovala jsem a mohla vyrazit.
V družině už bylo málo dětí a já se cítila mírně zoufale. Bylo mi smutno, že tady Kelsey byla takovou dobu, že jsem nebyla rychlejší. Smutek ale rychle ustoupil, když jsem viděla její rozzářený obličej, když mě spatřila. ,,Anno!" Vypískla Kelsey. Rozběhla se ke mně, skočila mi do náruče a vlepila mi mlaskavou pusu na tvář. Musela jsem se tomu zasmát. Ona je mé malé štěstí. Dokáže mě rozesmát v jakékoliv situaci. ,,Ahoj Princezno." Pozdravila jsem ji nazpět. Kývla jsem na paní vychovatelku ze třídy a mohly jsme vyrazit. ,,Jaký byl dneska den?" Zeptala jsem se po chvíli. ,,Docela dobrý. Akorát se musím zlepšit ve čtení. Moc mi to totiž nejde." Zamračila se Kelsey. Její výraz byl k popukání. ,,To se naučíš. Stačí cvičit písmenka a před spaním si číst a hned ti to půjde. Věř mi." Mrkla jsem na ní. Naštěstí Kelsey byla ve druhé třídě, takže čtení není zas tak velký problém. Kelsey si nahodila aktovku na záda a já ji vzala za ruku. V autě se posadila do autosedačky, připásala jsem jí a mohly jsme jet. ,,Pustíš nějaký lepší písničky? Tohle se mi nelíbí." Zeptala se a opět se zamračila. Když se zamračila, vypadala úplně stejně jako strejda Ben. Byli si opravdu podobní. Teď hrála z rádia nějaká méně známá metalová skupina. Mně se to líbilo. Vždycky jsme s tátou tohle poslouchali v autě a zkoušeli jsme napodobovat jejich řvaní. ,,A co bys tam chtěla?" Zeptala jsem se a koukla se na ní ve zpětném zrcátku. ,,To já nevím, ale hlavně ať to tak nekřičí." Zakvílela a přikryla si uši dlaněmi. Ušklíbla jsem se jejímu chování, ale rádiovou stanici jsem přepnula. Zrovna hráli Arianu Grande. To už se Kelsey líbilo. Začala si potichu broukat a kývat hlavičkou do rytmu. Zvláštní že už v tomto věku znala slova poměrně těžkých písniček. ,,Jde ti to." Pochválila jsem jí a ona se rozesmála na celé auto. Nevěděla jsem, co bylo tak vtipné, že dostala takový záchvat smíchu.

Kelsey se smála celou cestu domů a já pořád nevěděla proč. Vystoupila jsem z auta a stejně tak i malá Kelsey. ,,Proč se pořád tak směješ?" Zeptala jsem se ji, když jsme šli dovnitř. ,,Máš na hlavě berušku." A zase se rozesmála. ,,Vážně? Kde?" Kelsey mi ukázala, ať se skloním a následně mi berušku z hlavy sundala. Vtipné, že se tomu tolik smála.
,,Ahoj Holky, jak bylo ve škole?" Přišla za námi teta Grace. ,,Mamí." Zavýskla Kelsey a skočila na ní. ,,Jak ti je?" Zeptala jsme se tety. ,,Už je to lepší. Udělala jsem zdravou sváču. Tak se běž něčeho najíst, Kelsey." Řekla teta a poslala Kelsey do kuchyně. ,,Volal mi ředitel, že měl na koberečku Missi Cooperovou." Začala lehce. ,,Prý ti něco řekla před tělocvikem." Pokračovala. Jejda. ,,Nic se nestalo." Řekla jsem rychle. ,,Opravdu?" Přeměřovala si mě nedůvěřivým pohledem. ,,Jo." Potvrdila jsem. I když jsem vlastně vůbec nevěděla, jak mi je. Byla jsem hrozně naštvaná na Matta. Co si to vůbec dovoloval? Svěřila jsme mu své tajemství a on ho jen tak řekne? A ne jen tak někomu! Missi! Vždyť se spolu ani nebavili! Jsem tak hrozně zmatená. ,,No dobře. Ale kdybys něco potřebovala, klidně za mnou přijď." A přesně v tenhle moment se mi vybavil táta. Stejně odhodlaný postoj mi pomoct za každou cenu. ,,Děkuju. Vážím si toho." Řekla jsme a obejmula jí. ,,Teď když dovolíš. Půjdu se převléknout a pak skočím za Diem." Řekla jsem a rychle zamířila do svého útulného pokoje.
Jelikož se venku oteplilo, musela jsem změnit oblečení. Vzala jsem si proto lehké béžové látkové krsťasy, bílé tílko jsem si nechala, tenisky taky a ještě na hlavu jsem si nasadila černé sluneční brýle. V kuchyni jsem sebrala z misky jedno jablko a mrkev a šla jsem rovnou do stájí. Šla jsem rychlejší chůzí. Ozvěna od bot byla slyšet, každý kůň se za mnou podíval. Zamířila jsem až dozadu stáje, kde se nacházel Zeusovo box. ,,Nazdárek." Pozdravila jsem ho a hned natáhla ruku do boxu, abych ho pohladila. Zeus hned zařehtal. ,, Alespoň ty mě nezradíš." Řekla jsem potichu a podala mu mrkev. ,,Já tě nezradil." Řekl hlas za mnou. Okamžitě jsem poznala o koho jde. Matthew. ,,Nezradil? Matte, tohle na mě nezkoušej." Vykřikla jsem, až Zeus musel trochu odstoupit. ,,Já nic nezkouším, říkám ti pravdu!" Začal zvyšovat hlas taky. Přešla jsme k němu a zabodla mu prst do hrudi. ,,Ne? Tak proč moje tajemství teď už ví celá škola? Hmm? Tak to mi vysvětli." Moje bojovný a hádající se já, si začalo bojovat cestu na povrch. ,,Protože tě ta kráva Missi slyšela na mě křičet před školou, když si to na mě doslova řvala." Ignorovala jsem ten pocit viny a bolesti. ,,Nikdo tam nebyl!" Vlastně jsem už nevěděla, co mu mám říkat, jen jsem nechtěla být ticho.. Ublížil mi. ,,Anno no tak. Já bych ti nikdy neublížil!" Jeho hlas byl plný smutku a vzteku. ,,Já tvoje tajemství nikomu neřekl!" Naléhal a naléhal. ,,Jak ti mám věřit? Hm, Matte?" Zvýšil se mi hlas zase o trochu víc. Zeus vedle mě byl znepokojený. Pořád přešlapoval na jednu stranu a na druhou. Konečně jsem mu pohlédla do očí. Podle jeho pohledu jsem poznala, že je smutný a k tomu hodně naštvaný. ,,Missi nás slyšela tehdy u školy, když jsem tě viděl kouřit. Slyšela tě, jak jsi na mě křičela. Dala si dvě a dvě dohromady a pak to ještě přikrášlila." Jeho oči mluvily pravdu. Pane bože! Já jsem tak hloupá. Ale vždyť jsem si tam nikoho nevšimla! ,,Jak ti mám věřit?" Zašeptala jsem. Byla jsem zoufalá. Nevěděla jsem, co mám dělat. ,,Ann, moc dobře víš, že u mě jsi v bezpečí. Nikdy bych nedovolil, aby se ti něco stalo." Přešel ke mně, dal mi jeho ruku na mou tvář. Palcem lehce přejížděl po tváři a kontroloval mi ji. Jeho pohled pálil. O krok jsem od něj odstoupila. On si povzdychl. ,,Nevěříš mi." Neptal se. Sklonila jsem hlavu. Byla jsem tak zmatená. Chtěla jsem být na něj naštvaná. Chtěla jsem být naštvaná na celý svět. ,,Musím jít." Řekla jsem a chtěla ho obejít. Nechtěla jsem opustit Zeuse a vlastně ani Matta, ale nemohla jsem s ním být v jedné místnosti. Jakoby mi bral všechen vzduch přímo z plic. Bohužel, přáno mi nebylo. Matt mě chytil za ruku a přitáhl k sobě. ,,Matte, pusť mě! Na tohle nemám náladu!" Snažila jsem se vyprostit z jeho sevření, ale byl moc silný. ,,Slyšíš mě?" Proč musel být tak namakanej?! ,,Nepustím tě." Řekl s klidem. Tak teď mě hodně štval. ,,Pusť!" Pořád jsem se kroutila, ale nic. Snažila jsem se ho i praštit, ale nic. Byl jako skála. ,,Anno, uklidni se." Chytil mě i za druhou ruku. ,,Podívej se na mě." Požádal mě. Nemohla jsem se kouknout. ,,Podívej se na mě!" Zvýšil hlas. Až jsem sebou cukla, jak jsem se lekla jeho tónu hlasu. Zvedla jsem k němu své oči a pohlédla do těch jeho. Byla tam zlost, úleva a jemnost zároveň. Pomalu uvolnil stisk, vzal mou ruku a položil si ji pod prsa, těsně u srdce. ,,Cítíš?" Zeptal se a já byla zmatená. Čeho tím chtěl docílit? Kývla jsem, protože jeho srdce by mohlo prorazit žebra. Bylo tak živé. ,,Nikdy bych ti neublížil." Řekl vážně. Jeho srdce bilo pořád stejně. Už to chápu. Chtěl, abych mu věřila. Abych měla důkaz, že on to nebyl. Že on to nikomu neřekl. ,,Proč tohle děláš? Mohls to nechat být. Co záleží na tom, co si o tobě budu myslet, nebo co si budeš myslet ty o mně?" Pozvedla jsem na něj jedno obočí. Proč to nenechal být? ,,Protože mi na tobě záleží." Dívali jsme si vzájemně do očí. Druhou ruku, co jsem měla v té jeho, jsem přesunula na jeho tvář a lehce jí pohladila. Byl tak jiný. Proč nemohl být jako ti ostatní blbci? Proč musel být tak hodný? Tak pozorný? ,,Mám hroznou chuť tě políbit." Řekl tak zřetelně, že jsem se nebála, že se mi to jen zdálo. ,,Tak to udělej." A bylo to venku. Řekla jsem to nahlas. On neváhal ani vteřinu, přitáhl si mě za bok blíž k němu a pak už jsem cítila jeho sladké a měkké rty, které mne líbaly. Byli jsme jak skládanky puzzlů, které se hledali, až se našli. Byli jsme pro sebe jako stvoření. Jeho rty chutnaly po vanilce a mátě. Líbal tak vášnivě. Musela jsem se ho chytnout okolo ramen a krku, abych nespadla omámeně na zem.
Konečně jsme se od sebe odtáhli. Obou se nám zvedal hrudník hrozně rychle. Srdce jsem měla až někde v krku. Co to s námi kruci bylo? Známe se tak málo a hned se líbáme? Ale nemůžu říct, že se mi to nelíbilo. ,,Co se děje?" Zeptal se po chvíli. Musel si všimnout ztuhnutí a strachu v očích. Nevěděla jsem, co mu mám odpovědět. ,,Lituješ toho?" V jeho očích se mihl vztek se strachem. ,,Ne! To ne!" Vyhrkla jsem rychle a chytla ho za ruku. ,,Ale?" Zeptal se znova. Proč se ptal? Vždyť ani já neznala odpověď. ,,Jen jsem zmatená, co se to tady děje." Řekla jsem popravdě. ,,Copak to není jasné?" Pozvedl na mě obočí a usmál se. Proč se sakra směje? ,,Líbíš se mi. A mám tě rád, možná víc než rád." V jeho očích jsem mohla vidět nadšené plamínky štěstí. ,,Já myslela, že chceš tu umělou barbie." Odfrkla jsem si. ,,Anno. Už od začátku mám oči jen pro tebe, copak sis toho nevšimla?" Jeho nálada byla jak aprílové počasí. Jednou se směje, pak se mračí, chce někoho zabít a pak je zase obloha bez mraků. ,,Ne... Já nevím." Odpověděla jsem mu. ,,Ty máš všechno, co jsem vždycky chtěl, aby moje holka měla." Tím mi vyrazil dech. Moje holka. Sakra to ne! Ještě nejsem připravena. Moje oči musely být velké, jako pingpongové míčky. ,,Já..." Nevěděla jsem co říct, jak reagovat. Proč musel tohle říct!? ,,Ann, řekni něco." ,,Já nevím Matte, co mám vůbec říct. Tohle je moc rychlé. Navíc jsem tohle vůbec neplánovala a nepřemýšlela o tom." Chytla jsem se za vlasy a pořádně zatahala. ,,Aha." Matt zněl zklamaně. ,,Matte, potřebuju jen čas. Zatím můžeme být jen kamarádi." Byla jsem z toho vyčerpaná, doufala jsem, že to vezme dobře. Nechtěla jsme poškodit jeho mužské ego odmítnutím. ,,Ne Anno. Ani nevíš, jak jsem vždycky hotovej, že se tě nemůžu ani dotknout. Nebo když se na tebe ostatní kluci koukají. Nevydržím to. Já nemůžu být jen kamarád." Jeho oči vypadaly jak štěněčí, když chtějí pamlsek. ,,Ale já ti zatím nic víc dát nemůžu."