Kdo? Jeho sestra! [Dokončeno]

31

Pohled Jamese

Dneska je úplněk Remus je pobledlý a do toho se strachuje z toho že neprojde u NKÚ. A co mám říkat já nebo Tichošlápek. Což není podstatný, dneska kvůli úplnku nejde do školy a my máme lektvary na které sedím s Cass. Přišel jsem si k ní a ani jsem se nepokoušel navázat kontakt nebo ji jen pozdravit. Křiklan nám zadal že máme namíchat Amorův šíp ve dvojicích. Vždycky jsem byl se Siriusem ale ten dneska je s Petrem tak na mě zbyla Cass. Ze začátku na mě nemluvila a já se jen koukal jak ho míchá. Lektvary jsem uměl ale ona líp a proto mi vyhovovalo že míchala ona a né já. "Že bys mi pomohl a né jen na mě čuměl jak magor,, zasyčela na mě což mě přivedlo k myšlence jestli by se nehodila do Zmijozelu. "Jo promiň,, ani jsem nevědel proč jsem se omlouval. Ale začal jsem jí pomáhat, vůbec jsme nemluvily prostě jsme se nějak domluvily intuicí. Když profesor hodinu skončil s tím že je zítra vyskoušíme tak jsem co nejrychleji zdrhnul. Na zbytek hodin mě Tichošlápek omluvil s tím že je mi blbě což mi taky bylo ale nezamířil jsem do Nebelvírské věže ale na Astronomickou. Seděl jsem tam až do večeře a utápěl se v smutku což mi poslední dobou šlo samo od sebe ani na Evansovou už jsem přes celou síň neřval. Na večeři jsem přišel  s přetvářkou že jsem úplně v pořádku, často to dělám a jediný kdo ví že je to přetvářka jsou kluci. Večer jsme se společně pod neviditelným pláštěm vyplížily ven a snažily jsme se běžet do Chroptící chýše. Chvíli jsme čekali až se Remus přemění a potom jsme se sami přeměnily. Hned ze začátku zautočil na Siruse na nic jsem nečekal a začal mu útok oplácet. V jednu chvíli odhodil Tichošlápka  a hned na mě taky. Snažil jsem se postavit na nohy ale vůbec se mi to nedařilo. Tichošlápek ležel na druhé straně místnosti v bezvědomí a své normální podobě. Taky jsem se přeměnil a začal jsem upadat do mdlob. Poslední co jsem viděl byl velký bílí vlk který se postavil přede mě a začal nás chránit.

Nevím jak ale probouzím se na ošetřovně. Zmateně jsem se rozhlédl kolem sebe a zjistil jsem že je u Cass která se baví s madam pomfreyovou. Ale nemohl jsem zachytit byť jen slůvko a hned jsem zase omdlel. Vzbudil jsem se až na oběd na ošetřovně jsem byl sám Náměsíčník a Tichošlápek už nejspíš jsou propuštěni. Proč tu byla Cass a kdo nás zachránil před tím aby si nás dal Náměsičník ke svačince. Hlavou se mi honilo spoustu otázek a ani na jednu jsem neznal odpoveď, což měštvalo asi nejvíc. Po chvíli usilovného přemýšlení jsem vyčerpáním usnul zase. A kdybych neusnul tak by mi aspoň na jednu důležitou otázku bylo odpověděno.