Kdo? Jeho sestra! [Dokončeno]

14✔️

Včera mě pustily z ošetřovny těch úkolů nakonec tolik nebylo což mě i mrzelo protože jsem konečně mohla něco dělat. Jen co mě pustili mě James obejmul a řekl že to dělat nemůžu. Lili mi řekla že jsem jí vystrašila ale že je ráda že jsem v pořádku. A Remus mě objal a řekl mi že to dělat nesmím jinak dostane James mrtvici. Poppy mě pustila na víkend a tak jsem se rozhodla že trochu prošmejdím hrad.

Už se po hradě toulám dvě hodiny cestou jsem nikoho nepotkala ani se jim nedivím když je venku hezky. Hodně často jsem přemýšlela jestli tady není klavír dlouho jsem nehrála. Vzpomínám si na Jamesova slova že je tu komnata nejvyší potřeby a že když najdeš tu správnou zeď tak se ti objeví se vším co potřebuješ. Tu bych nejít mohla ale to bych musela projít každé patro a zastavit se u každé zdi. Najednou jsem do někoho narazila. Čekala jsem tvrdý pád ale někdo mě zachytil." Seš v pořádku Cass,, koukla jsem se kdo mě chytil byl to Remus" Jo díky a promiň byla jsem ponořená v myšlenkách,, "To nevadí taky jsem nedával pozor na cestu,,   stydlivě jsem se na něj usmála "Ty Reme víš jak jste mi povídali o komnatě nejvyší potřeby, tak kde je potřebovala bych to vědět a chtěla bych být na chvíli sama na místě kde mě nikdo nenajde pomůžeš mi?,, radši jsem tu větu co nejrychleji ukončila jinak bych začala koktat což by vedlo k červenání už teď jsem se docela styděla. Jen se na mě usmál  "Pojď dovedu tě tam,,   Dovedl mě před zeď "Teď zavři oči a představ si chceš aby v ní bylo pak se ti ukážou dveře a to bude ono já jdu ahoj,, "Ahoj jo a Reme kdyby se někdo ptal kde jsem tak řekni že to nevíš já se do večera ukážu,,   "Dobře,,  odpověděl a zašel za roh. Zavřela jsem oči a představila jsem si místnost a v ní velké piano   a  taky stolek se sladkostmi a taky spousty not. Pomalu jsem otevřela oči protože jsem se bála že se nic nestane, ale opak byl pravdou. Když jsem je otevřela tak přede mnou byly obří dveře. Pomalu jsem do nich vstoupila a bylo tam všechno co jsem chtěla. Sedla jsem si k pianu a začala jsem hrát písničky které mě napadly. Pak se mi vybavila písnička kterou jsem nikdy nehrála ale znala jsem i text tak jsem jí začala hrát. Když jsem jí hrála tak se mi vybavili vzpomínky na nějakou ženu a muže jak mi to zpívají a učí hrát. Když jsem hrála tak jsem se cítila propojená s mými rodiči ale kterými. Po dobu co jsem hrála se mi do očí nahrnuli slzy. Když jsem dohrála tak jsem se rozbrečela. Byla jsem zmatená a šťastná zároveň a nevěděla jsem proč.

14.11.2020

Písnička nahoře