Kdo? Jeho sestra! [Dokončeno]

41

Asi půl hodiny přecházím po komnatě nejvyší potřeby a je tam se mnou Al a Remus. Myslím že s ze mě za chvíli zblázní teda aspoň teda Al Remus si to užíval. Vlastně se něco změnilo od té doby co jsem byla za ředitelem uběhl týden a já jsem dneska měla první lekci. A předtím jsem se domluvila s Brumbálem že to můžu říct Al a Removi reakce byli různé. Třeba Al na to řekla. "Takže umíš všechno to znamená že můžeme dělat vtípky" a Remova "Tomu uvěřím až to uvidím" takže asi tak. A teď se stresuju jestli to mám říct Jamesovi. A oni mi vůbec nepomohou jen se mi smějí nebo nademnou kroutí hlavou. Najednou jsem ucítila jak se mnou někdo třese. "Hej Cass notak prober se,, "Co se děje,, "No  asi deset minut si tu stála a jenom si dýchala tak jsem si myslela že máš záchvat už jsem chtěla aby ti dal Remus pusu aby tě probral,, "Cože,, zareagoval na to překvapený Rem. "Já jsem si jenom třídila myšlenky jsem v poho a ta pusa by asi taky nepomohla,,  "To chceš jako aby tě tu ohnul,, Já a Remus jsme vykulily oči. "Ježiši ne to ne jseš blbá,, Tohle je vlastně jedna z mála emocí kterou jsem za ten týden ukázala. Postavila jsme si zeď protože jak říkám nesmím se zamilovat a jak se do mě někdo může zamilovat když ani neví jaká jsem. "Udělám to, "Co uděláš,, "Zajdu za Jamesem a řeknu mu to, nevíte kde je,, "Jo mají trénik,, "Dík,, usmála jsem se na něj trochu ale z místa jsem se nehla. "Cass jdeš,, "Jo promiň už jdu,,  

Sedím na tribuně a sleduju jak trénujou popravdě bojím se nikdo o mě ještě neví jsem skrytá ve stínu kde s mým modrým oblečením nejsem vidět. Tak jo nádech výdech jdeme na to. "Jamesi,, zařvala jsem na mého bráchu.  Trochu sebou škubl ale jakmile mě uviděl tak sletěl za mnou. "Co potřebuješ,, zeptal se mě a nejevil žádnou známku emocí. Chtělo se mi kvůli toho brečet ale ovládla jsem se. "Promluvit si s tebou je to hodně důležité a potom budeš muset možná za Brumbálem,, "Proč,, "Tady ne moc zvídavých uších které moc ví,, " Dobře znám jedno místo,, "Dobře tak se asi převleč bude to chvíli trvat ano,,  "Dobře tak počkej před šatnou,, Před šatnou jsem čekala asi patnáct minut. "Pojď,, chytil mě za ruku a někam táhl nechala jsem se. Došli jsme na Astronomickou věž. Že mě to nenapadlo. "Tak povídej,, "Ale nech mě domluvit do konce protože i tak to bude hodně těžko uvěřielný,, "Slibuju,, usmála jsem se na něj. Můj bratr je super i když se s ním nebavím.