Kdo? Jeho sestra! [Dokončeno]

40

"Bertíkovy fazolky,, Řekla jsem chrliči heslo od ředitelny. Brumbál má divný hesla vlastně je sám takovej trochu divnej ale kdo by nebyl že. "Dále,, zrovna jsem se chystala zaklepat. "Slečno Potterová co vás ke mě přináší,, povzdechla jsem si teď už není cesty zpět. "Stává se mi něco zvláštního pane hodně zvláštního,, "Povídej,, "No stává se mi že třeba dokážu odrazit kledbu aniž bych o ní nevěděla nebo jen tím že se kouknu rozbít zrcadlo včéra odpoledne jsem podle všeho na chvíli zastavila čas,, "Zdálo se mi že se něco stalo ale to je docela vážné slečno tato moc  se totiž dědí ale ve vašem rodě žádná taková moc není,, "To je taky jedna z věcí kvůli které jsem přišla víte ten kdo mi něco o tom řekl že se ta moc jmenuje infantem draco což je vlastně v překladu dcera draka nebo moc draka nejsem si jistá španělštinu moc neovládám ale co to je za moc nikde jsem o ní neslyšela,, koukla jsme  se mu do očí a doufala jsem že mi řekne řešení. "Máte pravdu infantem draco je v překladu dcera draka ale ta se dědí je v-,, najednou se zasekl a v očích se mu mihlo pochopení. "Víte pane profesore to není všechno mám vzpomínky o kterých si myslím že nejsou moje ale jsou mi tak známé že o ně nechci přijít,, "Ukážeš mi je prosím,, "Jistě vy máte mysláku,, Jen s úsměvem kývl začínám si myslet že ví něco co já ne i když on toho ví víc než já. Vzala jsem svojí hůlku a myslela jsem na to jak hraju s mamkou na piano a zpíváme písničku. Odtáhla jsem hůlku od hlavy a na ní byl modrý proužek světla ve kterém byla moje vzpomínka. Dala jsem ho do ampulky kterou mi pan profesor podal a vrátila jsem mu jí. Když se profesor na mojí vzpomínku kouknul tak si sednul zpáky za stůl a s úsměvem se na mě podíval. "Vím že míš zpostu otázek ale nemužu ti na všechny odpovědět ale zeptej se,, "Jsou to moje vzpomínky,, "Ano ale kdysi byly zamlžené aby sis nevzpoměla a aby se ti oběvily ve správnou chvíli,, "Všechno má svůj důvod chápu tak jsou to mí rodiče,, "To ti nesmím říct,, "Dobře ale je to teda moje děctví,, "Ano je,, "Dobře já už se moc nebudu vyptávat jen chci vědět co bude s tou mojí mocí nebo co to je,, "Ano musíš se jí naučit používat pomůžu ti vlastně jsem ti to chtěl sám navrhnout, budeme se tu zcházet každé pondělí to máte nejmíň předmětů nemám pravdu,, "Máte profesore dobře a v kolik,, "Přijdtě kdykoliv,,  Jen jsem na něj bez emocí kývla a vydala se ke dveřím ale před nima jsem se zastavila "A pane profesore mám o tom někomu říkat,, "Ne čím míň lidí o tom ví tím líp,, "Samozřejmě chápu,, "Ale třeba svému bratrovi byste to měla říct možná má taky takovou moc,, "Jistě,, a už jsme definitivně odešla.