Kdo? Jeho sestra! [Dokončeno]

27

Pohled Cass

Slyšela jsem někoho mluvit ale hlas jsem nedokázala přirovnat nikomu, prosím ať se zase neprobudím  v němocnici. A moje prosby byly vyslyšeny, protože když jsem pootevřela oči tak jsem viděla červené zdi to bude Jamesův pokoj. Chtěla jsem vyslovit jeho jméno ale nic ze mě nevyšlo jen mi to způsobilo bolest krku která mi připoměla co se stalo. Nahrnuli se mi slzy do očí jak se to sakra stalo proč jsem nic neudělala jsem zbabělá asi proto mě moudrý klobouk poslal do Havraspáru. Najednou mě někdo objal věděla jsem že je to James konečně jsem poznala jeho hlas. "Jak se cítíš Cass,, Po krčila jsem rameny a rozbrečela se mu v náruči. A on se mě snažil utěšit, když jsem byla už v klidu tak jsem si něco uvědomila. Odtáhla jsem se abych na něj viděla, chtěla jsem mu říct to co jsem si právě uvědomila ale opět se ozvala bolest krku. Rychle jsem se zvedla a odešla k jeho stolu kde jsem na šla nějaký papír, na který jsem napsala          Vždyť nestihneme vlak do Bradavic. "Klid všechno je zařízené máš nás až ti bude lépe přemístit do prasinek profesoři tam na nás budou čekat,, Jen jsem kývla a napsla že jsi jdu zabalit věci. "Nemusíš Lili ti je zabalila,, Jen jsem si povzdechla a šla do pokoje kde jsem si sedla na postel a začala přemýšlet. Po chvíli jsem se rozhodla že jsem připravená k přemístění tak jsem šla k Jamesovi do pokoje kde jsem mu do ruky strčila lísteček na kterém jsem mu to psala a šla si pro věci.  Když jsem přišla dolů tak ne mě čekali. Koukla jsem se na hodiny a uvědomila jsem si že vlak odjel tak před dvěma hodinami. Pokynula jsem jim aby mě následovali. Rozhodla jsem se je přemístit do vlaku hlavně aby to nebylo moc nápadný. Myslela jsem na prefecké kupé. Po chvíli jsem uslyšela lupnutí které značilo že jsme na místě. Bylo docela vyčerpavajicí tak jsem si sedla na nebliší prazdné sedadlo a snažila se nabrat trochu síly. Cítila jsem příjemné teplo  na krku v místě kde je náhrdelník. Vytáhla jsem si ho zpod trička a zjistila jsem že jemně září. "Jsi v pořádku sis,, musím přiznat že jsem se lekla když na mě promluvil. Pustila jsem náhrdelník a koukla se mu do očí a pomalu jsem přikývla. Chvíli si mě měřil pohledem a potom vzal svůj kufr a rozešel se do vlaku aby dohnal ostatní kteří nejspíš šli hledat kupé. Rozešla jsem se za ním s kufrem v ruce. Najednou mě někdo zatáhl do svého kupé.

(429slov)

Nenaštvete se na mě ale ta zápletka teprve začíná. Ale kdo si myslíte že bude v tom kupé? A jak se vám  zatím líbí příběh? Tak u další kapitoly Terka