Kdo? Jeho sestra! [Dokončeno]

43

Posouváme se o dva měsíce dopředu začíná jaro a NKÚ je blízko většina žáků se začíná stresovat stejně na tom je naše hrdinka

Od první návštěvy Brumbála uběhly dva měsíce za tu dobu se stala jen jedna věc Belatrix už mě nechtěla mučit jen mi hodně často podkopávání nohy nebo na mě řve že jsem krve zrádkyně. Zvykla jsem si na to je to taková rutina Ráno se nasnídám pak jdu s Al na vyučování pak jdu s Remem do knihovny kde se učíme na NKÚ vždycky je tam Lili ale nikdy se s náma nebaví maximálně pozdraví Rema. A já... Já jsem si vystavěla kolem sebe zdi neukazuju emoce a jsem většinou chladná ve třídě jsem vzorná ale na otázky odpovídám jen když musím. Ale dneska se to má změnit jak to vím říká mi to ta moc. Mám od rána takový nepříjemný pocit jako by se mělo stát ale nevím co a to mě na tom nejvíc štve. Vlastně den začal úplně stejně zrovna když mířím do knihovny tak mě zastaví James což je samo o sobě divné řekla jsem mu ať na mě nemluví a ať dělá že neexistuju nejlíp. "Hej sis,, šla jsem dál a dělala jsem že ho neslyším. Najednou mě chytil za zápěstí. Otočila jsem se na něj s předstíraným nezájmem. On protočil oči. "Vím že se spolu nebavíme ale přijď na na naší oslavu prosím rád tě tam uvidím a myslím že Náměsičník taky,, A jo vlastně jsem se nezmínila že má Remus narozky to je taky důvod proč mám v tašce dárek. "Stejně by to po mě chtěl tak co mi zbývá,, "Nic jen tam půjdeš,, Jasně jako vždycky. Kývla jsem na něj a otočila jsem se a chtěla jsem odejít ale on mě znovu zastavil. "Co ti dělá Belatrix,, Teď jsem ztuhla on to ví? Ne! Nesmí! "Nic co by mi měla dělat,, "Nevím,, Teď už jsem doopravdy co nejrychleji odešla. "Neříkej o té oslavě Náměsičníkovi,, křiknul na mě. Neřeknu mu o ní ale jsem si jistá že už o ní ví. Přece jen je dost chytrý aby věděl že něco takového udělají.

"Ahoj Reme,, "Ahoj,, usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. Vytáhla jsem z tašky takový menčí balíček a podala jsem mu to. "Veselé narozeniny,, "To si nemusela nic jsem od tebe nechtěl,, "Ale neremcej dárky se neodmítají,, on se na mě kouknul pohlede  Ale já vážně nic nechtěl. "Tak už to otevři chci vidět tvůj výraz,, Pomalu ho otevřel jako by se bál co tam bude. Musel otevřít asi deset krabic aby se k tmu dárku dostal. Celou dobu měl na tváři pobavený pohled. A když se k němu dostal tak vykulil oči a jediný co ze sebe dostal bylo: "Kde si to sehnala,, Bylo to sněžítko ale né leda jaké uvnitř byly čtyři kluci kteří měli hůlky. Jeden z nich barvil kočku na růžovou. Ten druhej obarvoval  nábytek který tam byl. Ten třetí Vyčarovával sníh. A ten poslední vyčarovával nápis na kterém stálo Pobertové. A celé se to hýbalo jako kdyby byly živí.

Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat 

Za to že je tu semnou od začátku