Kronika Rubavská [Modrý Kód]

-41-

„No ne! Zase se tu setkáváme, já ti povim, nebejt tohle sál, tak už si skoro myslím, že mě pronásleduješ a tohle není náhoda," oznámil jí Honza Ludvík hned co vkročil do umývárny.

„Slibuju, že ne."

„Kdes nechala Rasputina?" zeptal se, vcelku překvapen tím, že v umývárně stála jen ona.

„Musel bleskově na sál pomoct Hofovi, máme šrumec a podle toho jak pospíchal, tak se asi něco hodně podělalo. Říkal, že to prej zvládneš bez něj a moje ruce budou stačit."

„Jenom odsáváme hematom na to jseš jako asistence až moc dobrá i ty."

„Dík," usmála se a navlékla rukavice.

I když byla operace relativně snadným úkonem, byli velmi pečliví a docela jim to trvalo, ale všechno šlo hezky, bez komplikací.

Po operaci vešla na lékařák a tam nalezla v šeru sedícího Romana, hlavu v dlaních. Nevypadal, že by si jí vůbec všiml a tak delší chvilku zvažovala, že se jen nenápadně vytratí. Nakonec jí to ale nedalo a přisedla vedle něho na sněhobílou pohovku. Všiml si toho, což nebyl až takový zázrak a v důsledku toho stáhl své dlaně z čela a podepřel si jen tváře. Vypadal unaveně a v očích měl náladu propíchnutého splasklého balonku.

„V pohodě?" zeptala se nakonec po chvíli ticha a ihned jí došlo, že možná raději měla volit jiná slova.

„Ne," omezil se na stručnou odpověď a vypadal, že se snaží opatrně zvolit další slova.

„Nemusíš mi vyprávět, co se stalo, jestli nechceš," podotkla tiše a když se jí chvíli nedostávalo žádné reakce, tak se už chystala zvednout.

„Měli jsme smrťáka," vydechl pozvolna Roman, „Malá holka, tak dvanáct jí mohlo být. Musela mít nějakou genetickou poruchu, protože její cévy..."

Místo odpovědí jen tiše pokývla hlavou a on pokračoval.

„David jí operoval aortální aneurysma, vyloženě za pět minut dvanáct, chystali se ho odstranit, ale než ji komplet uspali a namedikovali, tak to prasklo. Znáš Hofa, rychle jí otevřel a začal tu rupturu řešit. Vypadal prý, že to dá, všechno bylo v pohodě, chtěli tam dát cévní protézu, žejo. A pak jim najednou chytla na sále epileptickej záchvat. To byla ta chvíle, kdy mě odvolali z boxu."

„Tak to je, s prominutim, dost hustý."

„Jak se klepala, tak i když ji hned začli medikovat, stejně si během tý chvilky kus zas natrhla, takže si to množství krve asi dokážeš představit. Mezitím dorážim já, protože očividně byl nějakej problém v mozku. Otevřel jsem jí, krvácení, jak jinak. Žák se snažil, co to šlo, ale děsně lítala a prostě ty ztráty nakonec to tělo nevydrželo."

Beze slov mu položila dlaň mezi lopatky a pokusila se tak svého rozrušeného kolegu alespoň trochu uklidnit.