Kronika Rubavská [Modrý Kód]

-15-

„No výborně, že jsi tady tak rychle, zrovna ho vezou ze závalu. Roman hned dorazí, už se převlíká, tak jestli ho jen teď hned přebereš,“ přivítala ji Mery rychle a ona stihla jen přikývnout, než se na urgent vřítili i sanitáři.

„Byl v závalu, vypadá to na fakturu u lokte, a holeně, je celej potlučenej a dostal pořádně i do hlavy, takže rozhodně nemůžeme vyloučit to,“ oznámil jí jeden z mužů v rudém a předal jí toho špinavého a sedřeného chlapíka. Vší silou jej pomohla přeložit na lůžko, mávla záchranářům na pozdrav, poručila sestře udělat odběry, zařídit CT mozku a v tu chvíli vběhl na box Roman, místo pozdravu se na ni jen usmál a vrhl se do práce.

„Já se jen skočím převlíct, jestli mě nepotřebuješ...“

„Nene, zvládnu to, ale vidím to na sál, to břicho má dost tvrdý,“ oznámil jí Roman, kterému sestra zrovna chystala vybavení na další vyšetření.

Rychle vyrazila směrem na lékařák, kde na sebe urychleně hodila mundúr a byla zpět cobydub. Roman už v rukou měl výsledky laboratorních testů a rentgeny lokte. A pacient byl právě na CT.

„Budeme operovat, to břicho zkusíme léčit neinvazivně aspoň dočasně a kdyžtak ho otevřeme potom, ale musíme mu sešroubovat loket a jsem si prakticky jistej tím, že ta hlava taky není v pořádku.“

„A když to říká Rasputin,“ dodala tiše v pozadí sestra.

„Jak jako Rasputin? To-“ nedořekla, protože jí sestra okamžitě začala odpovídat.

„No on tady Roman tak jako kouzlí a-“ přerušili je sanitáři, kteří přivezli pacienta zpátky.

„To ti poví na sále někdo kdyžtak, ale koukni na to krvácení,“ ukázal jí Roman na tabletu sken lebky a mozku.

„Jedeme na sál,“ oznámil sestře a vyběhl Mery požádat o asistenci.

„Nemám dva Romane, těch lidí přivezli fakt hodně, pošlu ti Lucku a ten loket budete muset zreponovat s asistencí sálovky,“ oznámila mu a on jen přikývl.

„Budeš mi asistovat s tím hematomem nebo zvládneš tu ruku?“ zeptal se jí, zatímco si umývali ruce a čekali, až dorazí Lucie.

„Já, no, mozek je moc citlivej a loket už jsem jednou pomáhala šroubovat, takže bych to měla zvládnout, ale chci aby sis se mnou prošel to pořadí v jakým to budu dělat,“ prohlásila lehce nervózně.

„Ahoj,“ pozdravila je drobná brýlatá bruneta, „Doktorka Krutinová, těší mě.“

„Nápodobně, Procházková,“ usmála se na ni a vrhla pohled po Romanovi.

„Dobře, projdu, podíváme se na to, než se tady Lucka domeje.“

Rychle s Romanem zkonzultovala způsob jakým to všechno spojí dohromady, aniž by se jí povedlo poškodit víc, než už bylo a vrhli se do práce.