Kronika Rubavská [Modrý Kód]

-25-

„Ještě potřebuju, aby sis povolil knoflík na kalhotech a poklopec, protože jinak na pohmat nepoznám, jestli ti něco je nebo ne.“

„Nemůžu.“

„Tebe bolí i ta druhá ruka?“

„Jako kdybych si narazil některý prsty, no,“ přitakal.

Protočila očima a jala se ten úkon provést za něj. V momentě, kdy odepnula knoflík a rozepínala zip ji najednou chytl za tu ruku a nepříjemně ji donutil se natisknout na jeho přirození.

„Nech toho,“ vyjekla a vytrhla se mu.

Vypadal, že se uklidnil a ona ohledně toho nechtěla zbytečně vířit vlny, tak v klidu začala prohmatávat a proklepávat jeho břicho.

„Nechceš mi dát aspoň svý číslo, že by ses někdy mohla stavit?“

„Kdo si jako myslíš, že jseš? A kdo jsem jako podle tebe já?“

„Jedna až moc hezká holka,“ prohlásil a chytnul jí za zadek.

„Tak co se to tady dě-“ zasekl se Roman, který v tu chvíli zrovna vešel do dveří a jeho výraz přešel z jeho obvyklého klidného úsměvu na absolutně vytočený jako lusknutím prstů.

Ema se obratem opět vytrhla a svižným krokem odešla co nejdále do přední části boxu, kde si stoupla po boku Romanovi, ale upřímně by se za naštvaného dlouhána nejraději schovala.

„Co sis jako myslel, že děláš a že se stane?“ prohlásil Roman co nejklidněji, ale z jeho hlasu stále čišel vztek.

„A kdo jste jako vy?“ prohlásil s neskutečnou drzostí v hlase a Roman vypadal, že asi proletí stropem, zatímco si nakročil o krok blíž.

Ema natáhla svojí dlaň, jemně ho pohladila zezadu po předloktí a stiskla tu jeho, načež se jí opět pustila. Pokusila se Rasputina trochu uklidnit, protože vypadal připravený zabíjet. Zhluboka se nadechl a vydechl. Sám si uvědomoval, že se nechal vytočit.

„Teď se tady doktorce Procházkové omluvíš,“ prohlásil, „A já už tu na tebe pak dohlídnu a dokončím vyšetření.“

Pak se otočil a sklonil se k Emě, aby jí tiše řekl, že si má skočit do bufetu a dát si na něho něco dobrýho k večeři.

„Já si večeři přinesla z domova, ale dík,“ špitla, trošku ustrašeně se usmála a zmizela na lékařák.

Z ledničky si vytáhla rizoto, co jí zbylo od včera, ale došla k závěru, že na něj vlastně ani nemá chuť, tak vstala a jen tak bloumala po nemocničních chodbách a přemýšlela nad tím, co se mohlo stát, kdyby Roman nevrazil do dveří.

Asi za půl hodiny se vrátila na box, aby se zeptala, jestli je všechno v pořádku a nepotřebují s něčím pomoct.