Kronika Rubavská [Modrý Kód]

-4-

Její služba už pomalu končila, nebylo to pro ni nějak náročné, ale když viděla, jaké případy jim do nemocnice vozí, věděla, že to tak snadné nebude navždy. Zatím ji šetřili.

„Můžu už jít? Nebudete mě potřebovat?" Zeptala se.

Mery jen pokývala hlavou a tak se drobná dívenka vydala k lékařáku. Už si začala vytahovat vytahovat svoje černé rifle, když v tu chvíli vběhla Mery na lékařák.

„Ještě se nepřevlíkej, potřebujeme asistenci a tak trochu nám tu schází dva doktoři."

„Ok, no," usmála se na Mery povzbudivě, odklikla něco na displeji mobilu a založila ho do kapsy mundúru.

Vyrazily spolu směrem k urgentu. Mery jí poslala na box za doktorem Vilkinem. Všechno bylo jako předtím, bleskové vyšetření po autonehodě, úprava vnitřku těla na sále. Po dvou hodinách se téměř vypotácela ze sálu.

Převlékla se zpět do bílého trika a přes něj nahodila sáčko. Vyrazila směrem ven.

„Emo?"

„No? Co takhle tě jako omluvu pozvat na pivo?" usmála se Mery.

„Eh, no, víš, já nepiju. Ale jestli je nějaká možnost, že bychom tam mohli hrát šipky, budu tam klidně jako ta divná."

„Šipky? Ráda, takže jdeš."

„Ty vážně nepiješ? Abstinuješ?" ozval se Roman s ruským přízvukem.

„Ne, nepiju. Ale asi ani neabstinuju, prostě jsem nikdy nepila. Já totiž jedu na džusíkách," usmála se na ně.

„Tak na co čekáme?"

„Na mě nečekejte, já to pak stihnu dohnat," usmál se Roman a Mery s Emou vyrazily k východu.

Když vešly do nonstopu usadily se k nějakému ze stolků. Ó chvíli později přišla barmanka.

„Jako vždycky Mery?"

„Jo, šipky taky," usmála se.

„A co si dáte vy?"

„Eh, džus nemáte?" usmála se trapně a povolila poslední knoflík na saku.

„Je to překvapivý, ale mám."

„Tak ten," pronesla a všechny se zasmály.

„Ahoj, Mery a nová doktorko, co ještě neznám tvoje jméno," pozdravil je mladý černovlasý muž.

„Ahoj Honzo! Tohle je Ema," usmála se Mery a otočila se na dívku, která zrovna na terči nahodila podruhé šedesát. Švihla tam třetí šipkou, tentokrát už jen dvacet.

„Ahoj, Emuš."

„Rád tě poznávám, zatím ještě asi nevíš, ale dělám bratra."

Mile se na něho usmála a dostala do sebe doušek džusu.

„Máš Twitter?" zeptal se jí zaujatě.

„Jojo... Ale nevím no, jsou tam dost zajímavý poklady občas. @JduNaProchazku, pokud máš tu odvahu."

„Kdo tu pije džus?" ozval se jí za chvíli za zády hlas, byl to Hofbauer.

„Ji nech, ne?" usmál se Roman.

„Aspoň s ní nebudou problémy jako s někým," zasmál se.

„Asi už bych měla jít, přeci jen, zítra mám ranní a nebylo by od věci aspoň chvíli spát."

„Tě doprovodím," ozval se Roman a vstal.

„Něco mi říká, že asi úplně nebydlíš na Ronďáku," usmála se na něho, rozloučila se, poděkovala za pozvání a vyrazila domů.

Všichni se pak chvíli ještě dobře bavili, což jim zpestřil i Honzík, který mezitím objevil její poslední Tweet.