Kronika Rubavská [Modrý Kód]

-33-

„Nashledanou," loučila se s úsměvem na rtech asi o hodinu později.

„Měj se," mávl na ní rukou v sádře a vyrazil ven z urgentu.

„To byl kdo teda?" tázal se Roman který postával hned vedle ní.

„Můj profesor fyziky a matiky ze střední," odvětila stroze, Roman se už raději na nic neptal a ona se odebrala podepsat Mery nějaké papíry pro vedení nemocnice.

Většinu zbývající služby pak strávila na sále s Hofbauerem, dělal bypass a potřebovali další pár rukou jako asistenci. Až na únavu a ztuhlé nohy jí to ani nevadilo, byla vyloženě radost koukat se takovému odborníkovi pod ruce, když byl ve svém živlu.

Po službě se vydala domů a Rubavským večerem se vznášely vločky, drobounké, ale přece. Zdvihla si límeček kabátu, aby ji chladný vítr nestudil na krku a zachumlala se do svého kabátu ještě víc.

Svižnými kroky mířila domů do postele, nemohla se dočkat chvíle klidu, kdy se skvěle vyspí. Dala si jen rychlou sprchu a ještě s vlhkými vlasy se zabalila do peřiny a zamířila si to kamsi do říše snů.

Noční Rubava byla dnes mimořádně tichá, zlatavá světla pouličních lamp doprovázela bledě modrá světýlka na nich zavěšená do tvaru vloček a řetězy světel na balkonech paneláků dodávaly jemné odstíny celé barevné palety, ale především zelené a rudé. Každý paprsek světla se lámal od sněhobílé námrazy a na malých nánosech sněhu, které se začínaly tvořit všude okolo.

Vánoce se blížily mílovými kroky a jejich atmosféra už byla ve vzduchu téměř hmatatelná, jak pozvolna houstnula.

A jemné krystalky se dál snášely na střechy domů a do ulic, aby se usadily a možná mohly přichystat bílé Vánoce takové, jaké už Rubava dávno nezažila.

Probudila se snad ještě unavenější než šla v noci spát, odhrnhla z čela své divoce rozcuchané vlasy a posadila se na okraj postele. Ihned poté, co se konečky prstů na nohou dotkla studených parket, dospěla k názoru, že se ani neměla vůbec pokusit vstávat, natáhla se pro peřinu a řádně se do ní zabalila, zatímco zvažovala veškerá svá životní rozhodnutí, která vedla k tomuhle nepříjemnému chladnému ránu.

Nakonec ještě zachumlaná v peřině vstala a popošla k oknu, aby se mohla pokochat tím, jak jemný několikacentimetrový nános toho mrazivého prachového peří pokryl Rubavu.

Dnes ráno měla dost času na to se v klidu vyvalit z postele, ve skutečnosti vlastně celé dopoledne, protože směna jí začínala až po poledním. Zamířila do koupelny a o chvíli později už si ve svetru a lacláčích chystala něco dobrého k snídani.