Kronika Rubavská [Modrý Kód]

-12-

„V pátek? Co je dneska vůbec za den?" usmívala se s mobilem, který si ramenem držela u ucha a mezitím neohrabaně umývala hrnek od snídaně, byť již bylo téměř poledne.

„Takže pátek je zítra?"

„No, to mám noční, tak ti úplně nevím..."

„Okej, jako jo, mám pak celej den volno. Když chceš totálně nevyspalou Emu, máš ji mít."

Zavěsila hovor a vběhla do koupelny, už teď nestíhala. Honem vytvořila na hlavě něco, co aspoň náznakem připomínalo drdol, vzala si na sebe džínsovou bundu a urychleně vyklusávala směr nemocnice.

„No, naprosto přesná," usmál se na ní Honza, když na vteřiny přesně vběhla na urgent. Pravda je, že vypadala jako by doběhla maraton.

Urychleně došla na lékařák, aby se mohla převléknout a obratem se již vracela nazpět. Dneska nesloužila s Romanem, ten měl volno.

„Tak, kde je Hofbauer?!" zaslechla Meryin křik a zpozorněla, jelikož s ním byla dnes psaná na box. Nakonec se jedna ze sester nabídla, že mu zavolá. Mery si mezitím získala Eminy pozornosti. O pár zlomků vteřiny později vjeli na urgentní příjem záchranáři a v ten samý moment zezadu přiběhl i doktor Hofbauer.

„Jedem! Hned na sál! Šup! A pošlete mi Romana!"

„Roman dneska nemá službu," podotkla.

„Tak Valentu, ale honem. A Vy s náma, budete asistovat!" rozdal ještě urychleně rozkazy a všechno se dalo do pohybu.

Mlčky jim přidržovala operační pole a odsávala. Tahle operace byla téměř nekonečná. Ano, byla dlouhá, ale jí se to zdálo ještě asi tak třikrát déle. Když se po několika hodinách a jedné zástavě vypotácela ze sálu, přišlo jí, že možná ani necítí pevnou zem pod nohama. Vyrazila směrem k bufetu v naději, že by tam mohla být nějaká polévka navíc pro ni k večeři.

O chvíli později už usedala ke stolku s miskou nějaké rajčatové polévky a dvěma rohlíky. Nijak zvlášť to nechutnalo, ale i přesto to bylo víc než dobré.

Když se vracela nazpět na urgentní příjem připadala si jako přejetá parním válcem. Opravdu byla hodně vyčerpaná a to před ní byla ještě celá noční služba. Pak se dopoledne pokusit vyspat a hned na to nájezd šílené kamarádky. Kéž by byl aspoň dnes klid, zadoufala, ale jako naschvál zrovna do místnosti vjeli sanitáři s nosítky. Malý kluk po pádu, měl rozražené čelo a nejspíš vykloubený palec na ruce. Dostala hocha na starost společně s doktorkou Slavíčkovou a ihned se pustila co nejenergičtěji do práce, doufala, že to nějak zvládne, protože tohle pro ni bude ještě opravdu dlouhá noc.