Kronika Rubavská [Modrý Kód]

-6-

„Dáš mi momentík?" otázala se Romana, když přikývl postavila se a vytáhla mobil.

„Hello, Bertie!" Roman po ní vrhl překvapený pohled.

„Yep, I'm fine, thanks, how about you?" chvíle které oddělovaly její fráze pronesené s opravdu důvěryhodným přízvukem přerušoval hlas na druhé straně.

„Well, I am at work right now," na odpověď člověk v telefonu pozdvihla oči v sloup „Yes, finally. I don't have much time right now, I'll call you in the evening, Ok?"

„Ok, bye!" s touto větou sundala telefon od ucha a podívala se na lehce překvapeného Romana.

„Promiň, že se tak ptám, ale kdo to byl?"

„Bertie, můj kamarád," usmála se na něho.

„To spolu mluvíte normálně anglicky?"

„No, jo, on je totiž Ital," lehce se zasmála „Adalberto, myslela jsem, že jsi z těch, co tu fotku viděli."

„Jakou fotku?" zeptal se překvapeně.

„Na Instagramu, to je jedno."

Hodil po ní drobný úsměv a vrátili se k normálnímu hovoru.

„Máme příjem!" houkla na ně Mery. Roman odložil rohlíky a oba vyrazili směrem k záchranářům.

Malá dívenka po pádu z koně, žádná výrazná zranění, jen je pěkně potlučená. Po pádu sice byla při vědomí, ale zvracela, proto podezření na otřes mozku. Nakonec se to obešlo bez jakýchkoli komplikací. Neměla otřes mozku, jen pár stehů na ruce vykoledovala.

„Zalátáno, kapitáne!" zasalutovala pak Em před Romanem, když mu šla oznámit, že má hotovo.

Rychle vyrazila směrem k primářovně. Zaklepala a na vyzvání vešla dovnitř.

„Omlouvám se, že jdu pozdě. Měli jsme příjem a já to tak nějak nestihla."

„V pořádku, posaďte se," pokynul jí a ona se usadila.

„Jak se vám tady v nemocnici líbí?"

„Jo, je to tu dobrý. Akorát mě docela děsí, že jednou budu dělat taky takový případy, který občas vidím."

„No, to je vcelku normální. Stále mi to ale pořád vrtá hlavou, proč jste si vybrala urgentní příjem? A zrovna tady, v Rubavě?"

„Řekla jsem si, že nejlepší zkouška je zkouška ohněm, proto urgentní příjem. A Rubavu jsem si vybrala proto, že Praha už mi pak, s prominutím, lezla krkem. Jednoduše jsem zvyklá tady na takový prostředí, jsem z Ústí. A Rubava proto, že to tam mám blízko, ale přesto tam nebydlím. Je to složitý," usmála se na něho nakonec.

„No, každopádně, všiml jsem si, že už jste si tu nějaké přátele našla... Kdyby cokoli, jsem tu pro Vás, ale myslím, že zrovna Vy to tolik potřebovat nebudete."

„Děkuju... A nashledanou." usmála se na svého nového primáře ode dveří a vyrazila na urgent.